IsaacNewton

"Čtení je moje spása. Dřít celý den na blázny je dost těžká práce. Potom, co jsem viděla, žiju radši v jeho příbězích. Žiju v těch jeho postavách, v těch jeho courách, v jeho vražedkyních a děvkách. Kdybych nebyla špatná žena v knize, sotva bych mohla být tak dobrá v životě."  Film, jehož scénář v sobě ukrývá neskutečnou moc. Slova dokáží mnohem více než tisíce obrazů. A markýz de Sade (geniálně ztvárněn Geoffrey Rushem) si s námi pohrává a nutí nás přemýšlet, co že je v nás tedy to "čisté a andělské."

Nádherný snímek zdůrazňující sílu umění, literatury a lásky, která by měla vždy vítězit nad silami nenávisti a násilí. Paralela mezi básníkem Rumím utíkajícím spolu se svým otcem a dalšími uprchlíky před násilím ve 13. století a syrskou dívkou prožívající podobné hoře ve století 21. je funkční, byť Rúmího linie je o poznání slabší. (Myšlenky se v ní hodně opakují a nedokáže si diváka získat se stejnou silou jako příběh mladé Lamye.) Zajímavé je taktéž zjištění, že spíše Rúmího otec než básník sám by zasloužil pozornost; v příběhu je to on, kdo mladého hledajícího se muže směřuje na správnou cestu.  Třetí, snová linie, ve které se Lamya s Rúmím přímo střetává, dává připomenout některým psychedelickým scénám ve Fontáně a v duchu teodicey představuje síly dobra a zla, které se zde symbolicky střetávají. (Obludy zde vypadají jako skřeti a vrrci z Pána prstenů.) Skutečně nejzajímavější a nejjistější je však linie již zmíněné Lamye, typické scény z uprchlické krize fungují výborně (rozpor, zda zůstat doma či opustit zemi, pašeráci a jejich nelidskost, čluny na rozbouřeném moři, xenofobové bez špetky empatie, nelegální uprchlické tábory); potěšilo mě, jak jemně a nepoliticky byly do filmu zasazeny). Příběh této mladé dívky se svými sny, radostmi i starostmi musí pohnout snad úplně každým, zvlášť když se podobné věci dějí i v dnešní době během ukrajinské krize. Popel z doutnajícího syrského Aleppa již sice dávno vychladl, avšak právě nadčasovost je ústředním motivem celého díla (ostatně i proto tolik funguje ono propojení středověkého spisovatele s mladou puberťačkou dnešní doby).  "Don't be satisfied with stories, how things have gone with others. Unfold your own myth." (Rúmí)

Těžko hodnotit... Tato adaptace WS má své obrovské klady, ale ty jsou natolik zastíněny spoustou chyb, že ani nemají tak úplně šanci vyniknout. Světlou stránku utváří dobře řešená scéna, hudba a několik herců ze staré školy - konkrétně excelentní Ian McKellen, pak představitel Glostera (D.Webb) a hrabě z Kentu (kterého zde však hraje S. Cusack). Tito tři dělali představení naprosto výjimečným. Naopak co mi opravdu nesedlo byla režie, zjednodušená interpretace, nehodící se modernizace a celkové pojetí. Scény nevyzněly, tak jak měly (např. oslepení Glostera, což je jinak logicky naprosto emočně silná scéna) zde vyšla zvláštně doprázdna a zachraňoval ji právě výkon zmíněného Webba. Z ostatních herců byli ucházející představitelé Edgara a Edmunda (byť ten chvílemi značně přehrával) a také Goneril; zbylé dvě sestry mi opravdu nesedly, ať už se jednalo o afektovanou Regan nebo o vojensky pojatou, avšak emočně zcela plochou, Cordelii. Ani ten šašek nebyl správně chytrý, cynický, trefný a kousavý, jak by být mohl. Cumberbatchovu Hamletovi se to bohužel ani zdaleka nepřiblížilo...(nicméně McKellenův výkon by neměl zůstat opomenut, byl hvězdou představení!)