jahol

Objektivně vzato snese přísnější měřítko jen první, maximálně druhá série, zbytek už pomalu směřuje k béčkové telenovele. A já ztrácím objektivitu a stejně dávám 50%, protože se tenhle seriál, který nijak nespojuji s výbornými filmy o Nikitě, ve mně uchytil drápkem a jako vyložená oddechovka mi v pondělí vyplňoval večery po návratu z bridže a velmi dobře mazal z paměti každou kartu neúspěšné partie, která v ní uvízla. A jedna hvězda navíc pro Petu, na málokterou seriálovou hvězdičku se dívám tak rád...

Poměrně nízké hodnocení tohoto seriálu je smutným logickým důsledkem toho, že při něm žlázy běžného hodnotitele přece jen nevypotí tolik adrenalinu jako při moderních akčních výblitcích. Aniž bych propadal sentimentu, nemohu dát méně než 75%, jde o velmi dobře a poctivě natočenou sérii, která si uchovala kvalitu jednak ve všech dílech, současně pak i po těch mnoha letech. Daleko lepší než drtivá většina dílů majora Zemena i než Četnické humoresky, na které jsme tak pyšní. A co je na Kojakovi zlého? Jde o výrazný, zajímavý typ policajta, který sice neběhá jako zajíc, ale disponuje jinými pozitivy, které je radost sledovat.

Božínku, "Obchodník se smrtí je mnohé"... ale není to "akční dobrodružný příběh"...jak to uvádí databáze! Jde o silné drama s všeobjímajícími a do posledního milimetru dotaženými sarkastickými prvky, postavené na velmi vynalézavém a propracovaném scénáři - scény z bývalého SSSR, afrických diktatur nebo scéna se změnou identity lodě jsou scénáristickými šperky. A ani se mi nechce psát, jak byl ten Nikolas Cage zase výborný - jeho civilní herectví je tak dokonalé, že mu věříte nejen to, že nehraje v konkrétní roli, ale něco víc - to, že jako skutečný člověk z masa a kostí je takový jako je jeho filmová role. A ten závěrečný monolog na hraně vězení ... neříká přece nic nového, tak proč mne z něj mrazí a přijde mi jako skutečné vyvrcholení výborného filmu?

Na tenhle film je lepší se dívat v chladu, protože cítíte, jak vás krásně prohřívá. Nemám rád, či spíše nenávidím křiklouny, kteří zatracují vše americké a tedy i americké filmy, včetně těch nejlepších, které jsou současně mezi nejlepšími v kinematografii světové. Ale Amélie je jedním z mála filmů, o kterém jsem bezvýhradně přesvědčen, že by ho Američan ani žádný jiný neFrancouz nikdy nedokázal stvořit. Tenhle film je esencí toho, co je ve francouzském národu dobré a silné. Tak jako my máme svou Vesničku....ale kdybych si měl vybrat, já lump, nebudu váhat...a na Libušku Šafránkovou na chvíli pro Audrey Tautou zapomenu jak na smrt...

Při hodnocení posledního Oscarového filmu Crash se často jako jeho předchůdci zmiňují některé filmy (Magnolia), ale podle mne je tímto předchůdcem právě Grand Canyon. Překvapivě velmi silná výpověď o násilí pronikajícím všemi směry současnou společností. Ti, kteří dají Crash pět hvězdiček nebudou šetřit ani tady a jiní dají možná i víc, protože z hlediska tempa je film vyváženější a nestojí na několika úžasných scénách, které jsou nevěřícími Tomáši pokládány za klišé....

Ztraceno v překladu je skvostem, avšak skvostem, který není pro každého. Ztraceno v překladu není pro milovníky jednoduchých a třeba i dobrých crazy komedií, nadšeně hýkající, smíchem se zalykající, ale s úderem dvanácté žijící nový den, ve kterém není místo pro minulé. Ztraceno v překladu je pro nás ostatní, váhavé, stokrát a znovu zaskočené složitostí a krásou každodenních setkání se skrytými významy chtěného. Je přesně pro nás, kteří se už během filmu podvědomě těšíme na plamínky v očích potkávaných u východu z kina, a nezapomeneme je tam hledat znovu a znovu při příštích setkáních.

Při hodnocení filmu bych rozhodně nezůstával u paralely Mc-Carthismu padesátými léty u nás (navíc paralely značně nedokonalé a neúplné). Dobrou noc a hodně štěstí má totiž mnohem širší expozici, nejde zde o historicky podmíněné souvislosti, ale o zásadní konflikt pravdivé a demagogické reflexe skutečnosti, jednodušeji PRAVDY a LŽI. A když si TOHLE uvědomíte, pochopíte, proč Vás FILM tak dostal, přestože je Vám McCarthy ukradený, o Rosenbergových jste nikdy neslyšeli a počátek padesátých let v naší historii znáte jen z veselých Švandrlíkových barvotisků a několika dílů Majora Zemana. A pak už jen vychutnáváte jeho atmosféru, navenek vybudovanou z ničeho, ve skutečnosti vyžadující filmového tvůrce s okamžiky geniality.

Ať už to zní sebevíce jako protimluv, moje pocity z tohoto filmu vyjádří nejlépe sousloví "lehká, svěží, morbidní komedie". Největší zásluhu na tom má bezpochyby Maggie Smith, jejíž příkladná důslednost v péči o rodinu reverenda Goodfellow je zkrátka kouzelná. Hlavní hrdince velmi zdatně sekunduje Rowan Atkinson, o jehož herectví jsem nikdy neměl pochyby, a skvělý Patrik Swayze, jenž občas jako instruktor golfu vytahuje stejné postoje jako před mnoha lety v Hříšném tanci - a účinek na subjekt jeho zájmu i na filmového diváka je opět veskrze pozitivní (pro ty, které omdlévaly při Hříšném tanci, bych jen zmínil, že se tentokrát dočkáte i krásně vyvedených Patrikových slipů a přestože možná už vše není, jak bývalo, Lepší pozdě, nežli později). Při shrnutí se nabízí nazvat tuto komedii oddechovou, ale já tak říkám filmům, které mi příjemně vyplní čas aniž by u mne došlo k jakékoli citové fixaci na jejich hrdiny. A to není případ Univerzální uklízečky, kde jsem si přinejmenším reverenda, členky květinového výboru a, hrůzo hrůz, hlavní hrdinku, docela zamiloval.--- A ještě poznámka - stydět by se mělo plénum, které vymyslelo "český" název filmu, sugerující crazy komedii na motivy počítačových skákaček. Takové "Není nad to mít vše KRÁSNĚ UKLIZENÉ" je o něčem jiném... právě o tom, o čem je tenhle film. Nebo ne?

Tento film má pro mne dvě roviny. Tou první, vnější, je neuvěřitelný, brilantní výkon Hoffmana, po zásluze oceněný Oscarem (i když já bych ho subjektivně dal Heathu Ledgerovi za roli ve Zkrocené hoře). Tou druhou, která mne vzala za srdce, je podpovrchová diskuse na téma trestu smrti, která je silná svou nestranností - ani v jednom záběru nejsou vrazi idealizováni, ani jedna scéna nepůsobí sentimentálně (nadlidský úkol) a přesto rozechvělý divák přemítá nad tím, zda je absolutní trest etický, logicky správný, účelný a skutečně nutný.

Jednou, tuším v roce 81, jdu ve čtvrtek po ránu po Václaváku kolem Alfy, dvě dopolední přednášky na matfyzu totálně nezajímavé, a přemýšlím, zda zajít do bijáku na nějakou nic moc novinku....od kina Alfa fronta o třiceti lidech...co se to děje....promítají nějakého Vetřelce, prý sci-fi, nic víc o tom nevím.... Koupím lístky (neprozřetelně do druhý řady) a čumím - perfektní temná hudba a zvukové efekty, loď vydávající se kamsi za hranice sluneční soustavy...probuzená posádka...vypadá to nadějně a živě. Pak výsadek v tajemném prostředí cizí planety, setkání se zárodky a první šok...úleva, člen posádky je OK... a najednou kolabuje, trhá mu to břicho...a první tři řady kina Alfa stojí, vlastně letí ještě půl metru do výšky... Dokážete si představit (vím, je to hrozně těžké), že byste tuhle klasiku viděli, aniž byste o ní věděli cokoli, v době, kdy naprostým trikovým hitem byly stále první tři série Hvězdných válek? Ano, tenhle film je při pohledu zpět klasika - právě tak, jako byl při pohledu dopředu naprostý průkopník nového a neznámého. 90%.