Vančura

Krásný film, a to i navzdory té politické omáčce okolo. Napínavý příběh (který mimochodem dějově trochu připomíná podobný film Poslední údolí) vypráví o setkání několika postav v mezní situaci, která neúprosně graduje k dramatickému závěru. Mistrné zpracování snímku se obešlo bez přemíry zbytečných dialogů i rušivých dějových odboček; výborný dojem z filmu umocňuje skvělá hudba, kamera i obsazení, v čele s vynikajícím Jurajem Kukurou (podle všeho jeho nejlepší role). Už léta jsem přesvědčen, že Vláčil byl náš nejlepší režisér, a zhlédnutí tohoto filmu mě v tomto názoru jen více utvrdilo.

Docela dobrý film, který je mimo jiné zajímavým svědectvím své doby. Osobně jsem ho sledoval s nemalým zájmem a obdivem k herectví Sováka i Dvorské. Sovákova postava děvkaře a rádoby hochštaplera je strašně zajímavě napsaná a v kontextu doby překvapí svým individualismem i touhou po úniku z ubíjející šedi každodenního života - v Sovákově podání je to rozený sympaťák, kterému nelze nedržet palce, ačkoli se fakticky přiznává ke kriminálnímu jednání. To nejlepší na tomto filmu je však podle mě Sovákův vnitřní hlas, který překvapivě cynicky komentuje okolní postavy i vývoj děje a který zde funguje skoro až jako autonomní film ve filmu. Nebýt zde onoho Sovákova voiceoveru, ztratil by tenhle poslední Fričův film minimálně půlku svého kouzla - takto však, mj. i za přispění přemíry humorných situací, autentických hereckých výkonů a překvapivého závěru, vznikl film, který i po letech stojí za vidění.

Další zbytečný rutinně natočený 3D spektákl, který profičí sály multikin, aby po něm za chvíli ani pes neštěkl. Mocný vládce Oz je v první řadě eklektický recyklát všemožných motivů převzatých tu a onde, až mě v posledku přestalo bavit je identifikovat - původní látky je zde skutečně pomálu. Smutné je, že téhle podívané nelze upřít jisté kvality, jako je skvělá hudba (Danny Elfman je naprostý bůh!) či vcelku obstojný humor, ale jako celek je to prostě sračka, nalijme si hrome jednou za čas čistého vína. Och, vážně mi trhalo uši, slyšet všechny ty stupidní dialogy! No nic, ponechám radši viset ve vzduchu otázku, jestli toto měl být remake klasického Čaroděje ze země Oz, či co vlastně, a jdu si raději pustit soundtrack - hudba je na tomhle bijáku vážně to nejlepší!

Och bože, americká kinematografie byla odjakživa posedlá vztahem otců a synů a "Na východ od ráje" je typickým představitelem těchto filmů. Odhlédnu-li od respektu k hereckému výkonu Jamese Deana v hlavní roli a dalším kvalitám tohoto klasického snímku, za sebe nemám problém prohlásit, že je tento film prostě jen... nesnesitelně nudný a ve svém výrazu až melodramaticky afektovaný. Obecně moc nemusím filmy z 50. let, všechny mi přijdou strašně stejné a beznadějně zaseklé v době svého vzniku, která je z nich cítit na sto honů. Třeba už jen ta příšerná hudba... Ne, toto skutečně není můj cup of tea.

Vcelku sympatická pakárna. Hodně mě bavili herci a ještě víc hudba - třeba ta songa, kterou Johnnyho kapela předvede na zkoušce, nemá chybu. Líbilo se mi i to, jak je napsaná většina postav a jak se celý film odvíjí v takovém jako bezstarostném duchu, kdy vlastně o nic nejde. Pitt v tom zběsilém účesu vypadá krapet jako hubenější verze Jacka Nanceho z Lynchovy Mazací hlavy, nebo mi ho alespoň brutálně připomínal. A herecká přítomnost Nicka Cavea je pak příjemnou třešničkou na tomhle vydařeném filmovém dortíku, který jsem si osobně užil. Některé scény jsou nezapomenutelné, směju se ještě teď.

Vrcholně boží. Dvojka je nemyslitelná bez jedničky, aby děj i vývoj postav nechala vygradovat do dechberoucího finále. Vincent Cassel zde herecky předvádí něco naprosto neuvěřitelného, a díky vydatné podpoře fantastického hudebního doprovodu exceluje v dramatu, u něhož jsem napětím skoro nedýchal. Když si k tomu přičtu celou tu plejádu skvělých herců, která se v obou filmech objevila, a bravurní technické zpracování, nemám daleko k tomu, abych toto dvoudílné drama vynášel do nebes.

Och, tento film mě na druhé zhlédnutí bavil ještě víc než poprvé. Fantastický Vincent Cassel, mistrný střih a dokonalá hudba nechaly společně vzniknout filmu, který mě dvakrát po sobě dostal do kolen. Z profláklého přívlastku "strhující" se už dávno stalo nadužívané klišé, ale na tento snímek sedne víc než trefně. Zvedám na plný počet - toto je mistrné a napínavé drama, která má velmi blízko nakročeno k dokonalosti.

Docela hezký film, který myslím není moc známý. Jeho největší klady jsou obsazení (Christina Ricci se mi v žádné své jiné roli nelíbila víc a Cate Blanchett je fantastická) a krásná hudba. Prostinký děj vymetá jedno klišé za druhým a celkově to ani omylem není nějaký zásadní filmařský počin, který by měl ambice přepisovat dějiny filmu, ale jako taková výplň na dlouhý zimní večer zafunguje velice dobře. Příjemný filmík, který lze doporučit nejen všem fandům Johnnyho Deppa, byť jeho role zde není nijak velká.

Podobných filmů, které vypráví o hromadě různě propojených postav, jsem již pár v minulosti viděl, a přiznám se bez mučení, že mě teda zrovna dvakrát moc neberou. Magnolia je jejich typickým představitelem, s tím, že to celé stojí a padá na tom, jestli jí tu vyprávěcí perspektivu chcete či nechcete věřit. Čistě pocitově mám z tohoto typu filmů, Magnolii nevyjímaje, pocit, jako by si režisér hrál na vševědoucího boha - loutkáře, který umně tahá za špagátky svých rázovitých postav, které poslušně tančí jeho patetický oslavný tanec na počest života ve vší jeho tragikomické ambivalenci. K závěru mě až iritovalo to zběsilé tempo, dané rychlým střihem, jehož zapříčiněním se délka průměrného záběru zkrátila na minimum a v každém obraze byla jiná postava, přičemž to celé graduje v pseudomuzikálové sekvenci, v níž herci zpívají slova stejné písně. Samotný žabí déšť v závěru je pak kýčovitou tečkou za touto fyziologicky vyčerpávající podívanou, která je dlouhá jak dva celovečerní filmy dohromady. Nemohu se ubránit dojmu, že tento typ filmařiny představuje jakési navázání na vyprávěcí tradici, kterou v první polovině 20. století v literatuře představovaly rozsáhlé románové série typu "Sága rodu Forsytů" Johna Galsworthyho či "Buddenbrookovi" Thomase Manna. Lze-li o podobné literatuře prohlásit, že patří do starého železa, sedí to podle mě i na Magnolii, která je svou stopáží i komplikovanou stavbou skutečně na míle vzdálena současné mainstreamové produkci. Podle mě toho není třeba želet a osobně prostě preferuji jiný typ filmů, takže asi tak. 4 hvězdy hlavně za famózní Julinne Moore.

Romantická komedie, která má podle mě téměř nakročeno k dokonalosti (osobně bych kupříkladu přeobsadil tu ošklivku Analeigh Tipton nebo zcela vypustil to trapné finále ve školní tělocvičně, s těmi stupidními projevy o lásce, na tohle americké klišé jsem už strašně alergický). Nejvíc mě na tom asi baví ta první část, kdy Cal prochází proměnou a objevuje své ztracené mužství - naopak dějová linie s jeho zamilovaným 13 letým synem mě tam spíš jen otravovala (není to navíc vlastně vykrádačka Lásky nebeské?), a některé dějové zvraty na mě působí dost nevěrohodně (např. když se ukáže, že Hannah je Calova dcera, nebo když se Jacob v závěru Calovi svěří, že by vlastně chtěl být jako on - ostatně celá ta jeho proměna z děvkaře na monogamistu je sama o sobě dost těžko uvěřitelná). Celkově je podle mě ten film hodně vtipný a bavil mě i na podruhé, a ačkoli je to v některých momentech slabší, tak ho stejně řadím k tomu nejlepšímu v rámci žánru za poslední dobu.