Kulmon

Už jste někdy viděli film, kde byste hlavního hrdinu viděli až v posledních deseti vteřinách filmu? Pak jste jistě neviděli Neviditelného muže. Film, který je na svou dobu technicky velmi ohromující. Snímek není dlouhý, ale zato hutný, nezabývá se zbytečnostmi a je nabitý na události, takže divák je ve stálém napětí. Příjemné překvapení.

Tenhle film je jedno obrovský citový vydírání. Ale já jsem na tuhle hru přistoupil. Člověk si uvědomuje, jak je jeho posranej život vlastně perfektní, pokud je zdravej a všechno ostatní jde stranou. A navíc jsem se zamiloval do krásky jménem Romola Garai. No a skvělý je taky Steven Robertson a James McAvoy. Já mám pro tyhle typy herectví slabost a je jedno, zda postiženýho hraje Dustin Hoffman, Robert De Niro nebo Pavel Liška. Skvělý film, který jen doporučuju!

Zpočátku to vypadá, že se jedná o další film jako je výtečný povídkový snímek Jima Jarmusche Noc na zemi. Noc ve velkém městě a taxikář. Jenže tady se jedná o kruté drama o přežití. Jak nemám rád Toma Cruise, tak tady se mi líbil a musím mu přiznat i velmi slušné herecké představení. Přesvědčivý je i Jamie Foxx. Od prvních minut jsem byl napnutý a proto velkoryse přehlédnu i pár logických kiksů.

Neuvěřitelně syrový, ale na druhou straně velmi působivý a intenzivní snímek. Fljora je na začátku mladíček plný ideálů, který netuší co je válka za zvěrstvo. Končí jako lidská troska, která má za sebou víc, než jiní za celý dlouhý život. Film na mě skutečně zapůsobil, ať se jedná o herecký výkon hlavního hrdiny, výtečnou režii, či geniální kameru. Takto sugestivní zážitek se často nevidí. Budu muset i topku přepracovat. Marně si vzpomínám na nějaký válečný film, který by ve mně zanechal tu atmosféru co Idi i smotri. Vrcholem je závěrečných deset minut, které polodokumentární formou mapují vývoj v Německu a život Adolfa Hitlera.

Vizuálně nesmírně krásný film. Barevně vytříbený. Ať se jedná o letící šípy, nebo poletující listí, vždy z toho má člověk krásný pocit. Každá scéna je v jiném hávu, jednou modrém, podruhé červeném, příště třeba zeleném či bílém. Ale vždy to na duši pohladí. Stejně tak bojové scény jsou propracované a efektivní. Dějově je však film slabý a proto po dlouhém zvažování jdu s hodnocením dolů, i když nerad.

Totální psychárna o mladé krásně ženě, která oproti všem představám společnosti má ze sexu hnusné pocity, zdají se jí hnusné sny plné sexuálního násilí. Polanski však naskytl divákovi pohled jaksi zvenčí, koukneme se nezúčastněně na trochu sexuálního násilí, nebudem to nijak komentovat a jdeme dál. Dáme k jídlu králíka, pokud vám tedy nebude vadit, že jeho tělo se rozkládá a smrdí. Hnus. Uchvácen krásnou Catherine Deneuve a jejím hereckým projevem, přiznám se, i o plném hodnocení jsem uvažoval. Zajímavosti: První film, který zobrazuje ženský orgasmus (i když jen zvukově), který prošel britskými cenzory. *** Časopis Premiere zařadil film mezi 25 nejnebezpečnějších filmů všech dob.

Druhá část filmu se táhne v podobném duchu jako ta předchozí. Je však mírně šablonovitá. Vše se vyvíjí jaksi očekávaně. Tedy až na konec, ten mi skutečně vyrazil dech. Drama, které ukazuje slabosti lidské povahy nakonec vyvrcholí známými božími mlýny, které melou sice pomalu, ale zato jistě. Herecké výkony jsou opět na nejvyšší úrovni. Někoho zvlášť jmenovat by bylo neúctou k těm dalším. Mužské oko jistě pochválí krásnou Emmanuelle Béart. Celkově je to maliliko slabší než první díl.

Tres faciunt collegium, říká latinské přísloví. Roman Polanski se ve svém celovečerním debutu opticky spokojil s málem, ale zdání klame. Tři herci rozehrávají silné drama, do kterého jsme zcela ponořeni. Dva muži, kteří soupeří o jednu ženu. Leon Niemczyk mi připomíná něco mezi Humphrey Bogartem a Nicolasem Cagem, Zygmunt Malanowicz vypadá spíš jako Terrence Hill a Jolanta Umecka je krasná ženská. A na to uz se dívat nechá. Silný zážitek, jemuž chybělo jen málo.

"Dobrý den, chtěl bych si založit účet, ke kterému dostanu zadarmo zbraň, jaké jsou podmínky?" "Můžete mít duševní poruchu, ale nesmíte být zločinec!" Scifi? Ne, jen běžná realita amerického života. Takto to chodí v nejvyspělejší zemi světa. Pak se ale nesmíme divit, že se tam vraždí a je tolik masakrů ve školách. Já jsem Američan a kdo je víc. Já mám druhý článek ústavy, a na ten mi nešahejte. To vymysleli ti chytří bílí hoši, ano to prohlásil populární herec Charlton Heston, který se vydal na dvě místa velkých střeleckých masakrů, aby tam bojoval za právo mít zbraň. Inu podivný to národ, tihle amíci. Michael Moore je taky podivín, a zdatný mystifikátor, který dokáže s fakty hezky manipulovat, ale tenhle dokument se mu povedl. Není téměř co vytknout.

První část dvoudílného filmu podle románu Marcela Pagnola je skutečným blazámem na duši. Prosluněná provence, kde se pěstují květiny a v houfu pobíhají množící se králíci. Do idyly je však daleko. Je zde Cesar Soubeyran, který by rád získal sousedovu půdu, kde je skrytý pramen. A nezastaví se před ničím. Jeho synovec je strýci podobný, ale občas o své špatné povaze dá zapochybovat. Také tu je hrbáč Jean, původně výběrčí daní, který se oproti předpokladům usadí a neznalý praxe, chce zbohatnout na základě matematických příruček. Občas se zadaří, ale nakonec dopadne zle. Naopak film dopadl výtečně. To vše na mne skutečně kladně zapůsobilo. Chybí jen ukončenost, ale v očekávání druhého dílu Manon od pramene se nechám překvapit a první část ohodnotím absolutoriem. Oni si to páni Montand, Depardieu a Auteuil zaslouží. A nejen oni.