bartias

Dobrodružný koktejl Honby za diamantem, Lovců pokladů a Sahary se ani nesnaží brát vážně. Když Matthew McConaughey a Kate Hudson rovnou nepředvádí scénky jako vystřižené z kreslené grotesky, vzájemně se bombardují rychlými hláškami. Někdy je i ten nejprostší vtip dokonale úderný, jindy se zasekne na půl cesty, důležité ale je, že i přestože tahle akční komedie není ničím jiným než obyčejnou trhlou prostoduchou taškařicí, děj se nezadrhne - a navíc končí šťastně.

Uhrančivá tmavovláska Shannyn Sossamon v lehce strašidelném remaku střiženém ve stylu "j-hororů" se nechá vylekat rychleji, než já - možná proto, že všechny ty groteskní děsy připomínají recesní figurky z videoklipů Marilyna Mansona. Přesto je zajímavé sledovat, jestli přežije a jak se to strašení a vraždění vlastně vyvrbí. Ze závěrečné scény konečně na vteřinku zamrazí, pointa směřující k dalšímu dílu je ale úplně pitomá.

Podívaná pestrobarevná podobně jako Karlík a továrna na čokoládu nabízí excentrického Dustina Hoffmana, který si "legračně" šlape na jazyk, a milounkou Natalie Portman, která přes nesporný herecký talent stihne vystřídat jen tři výrazy. Přes slibný a mnohdy i dojímavý začátek to není žádná sláva, zvlášť proto že cukrkandlový konec se nezhnusí jen největším nostalgikům. Co tomu chybí? Burtonovská poetika.

Olyphant sice v některých scénách chodí prkenně a kamera snímá jeho záda, takže fandové hry budou chvílemi spokojeni, jeho nevinná babyface má ale k charismatické drsnosti elitního zabijáka daleko a když se snaží tvářit opravdu hodně naštvaně, působí jen opravdu hodně směšně. Ani krvavé cákance z prostřelených hlav i jiných částí těla nezachrání nudné akční scény. Jediné, co nakonec stojí za podívání, je polonahá Olga Kurylenko.

Jednička ušla, ve dvojce se aspoň dalo dívat na Zhang Ziyi, ale potřetí opakovaný vtip už fakt není vtipem. Jeden nebo dva povedené gagy nemůžou zachránit film, který vykrádá sám sebe stejně jako Jackie Chan nedokáže dál skrývat, že už je na šílené kaskadérské kousky trochu starý. Když hrdinové prchají před gangstery, musí se po hlavě vrhnout do kanálu plného sraček. Oni na výběr nemají, vy ano.

Režisér Michael Gondry je divný brouk. Tak jako jeho filmy. Třeba takový Slez ze stromu. Nebo stejně prazvláštní Věčný svit neposkvrněné mysli. I dokument Block Party o netradiční hudební události v ulicích jednoho velkoměsta byl proti nejnovější Nauce o snech přímočarou historkou. Sympatický fešák Gael García Bernal se nelehko seznamuje se svou novou sousedkou odnaproti. O to rychleji se do ní zamiluje, přestože celý proces komplikuje jeho neschopnost rozlišovat mezi sny a realitou. Všední situace, ve kterých kvůli tomu Bernalův Stéphane působí jako poněkud prostoduchý trouba se střídají se surrealistickými sekvencemi se cválajícím plstěným poníkem, vodou z celofánu a metropolí z ruliček od toaletního papíru. Nauka o snech je vizuálně zábavná, má komediální děj a něco, co se dá považovat za happy end. Teda jestli se mi ten konec jenom nezdál.

Věc se má tak: explicitně natočený sexuální styk (jednoduše řečeno ti lidi to ve filmu fakt dělají) uvidíte, když si pustíte a) porno nebo b) nezávislé undergroundové intelektuální... porno? No, Shortbus není porno, ale umění. Takový ten druh filmů, které kladou důraz na nefalšovaný zážitek, proto musí být vše opravdové. I masturbace, homosexuální trojka nebo docela obyčejná klasika. Shortbus byl bezkonkurenčně nejkontroverznějším filmem uvedeném v rámci posledního ročníku festivalu v Cannes. Právem vzbudil největší diskuze, i když za to může spíš forma než obsah. Děj je totiž až překvapivě prostý. Sofia je sexuální terapeutka, kterou začne trápit, že nikdy na vlastní kůži nezažila orgasmus, až když si promluví s militantníma lesbičkama. Jamie a James si to potřebují rozdat sem tam s někým jiným, aby zjistili, že se pořád mají moc rádi. A jednu dominu začne strašně štvát její práce. Autorský film Johna Camerona Mitchella láká do sexem přeplněného varieté Shortbus, jeho porno pro intelektuály ale působí docela nezáživně.

Tango a Cash jsou dva nejlepší policajti v Los Angeles. To s sebou nese mnoho výhod, ale i starostí. Například tahle poslední. Oba jsou obviněni z korupce a vraždy a z mírného trestu se vyklube těžký žalář. Jenže hlavní záporák se přepočítal. Tyhle dva neměl nikdy dávat dohromady! Akční komedie ve stylu buddy movie je památná díky výborným scénám („Ten hajzl je tvůj!“), svižným slovním přestřelkám mezi hlavními hrdiny a narážkám na kariéru Sylvestera Stalloneho („Myslí si, že je nějaký Rambo.“) i jeho konkurenta Arnolda Schwarzeneggera („Jo jasně! Líbil ses mi v Conanu Barbarovi...“).

Filmové zpracování slavné knihy Rudyarda Kiplinga o (po Tarzanovi) nejslavnějším dítěti, kterého vychovala divoká džungle. Snímek byl původně natočen jako černobílý a až po letech dodatečně kolorován. Dlouhá desetiletí filmového vývoje vzala Knize džunglí dech a veškeré jeho zbytky zavraždil příšerný český dabing.

Velmi podivná slátanina, která se zřejmě snaží kritizovat moc médií, jejich hon za senzacemi, sledovaností a penězi. Vybírá si k tomu dost zvláštní prostředky, ačkoliv by film 15 minut měl být něčím na způsob thrilleru, začíná jako komedie (komediální a humorné prvky se tady objevují podobným způsobem jako v blockbusterech), aby vzápětí „šokoval“ scénou brutální vraždy, načež se změnil v něco na způsob buddy movie a tak dále, pořád dokola. Zní to možná zajímavě, ale zajímavé to vlastně vůbec není. Spíše takové neumětelské. A nudné.