bartias

Každý má Upíra Nosferatu vrytého do paměti v podobě slavné scény s expresionisticky hranatým stínem plížícího se Maxe Schrecka. Je skoro ironické, že první vampýrský horor jinak vypadá celkem obyčejně. Tahle scéna je v celém filmu jediná a když se odečte mrazivé ale na dnešní dobu i mírně úsměvné Schreckovo charisma, zůstane starý němý film s novým nudným soundtrackem.

Po videoklipech se režisér V kůži Johna Malkoviche Spike Jonze vrhnul na filmy. Prvním byl hravý kraťas založený na hudbě a choreografii, který s vámi na konci ale trochu hrkne.

Horor klasického střihu podle ještě klasičtější románové předlohy, který se odehrává v dnes už fádně vypadajících kulisách, stojí na hereckých výkonech. Vincent Price jako pán prokletého domu vyloženě září.

Špiónská komedie bratrů Coenů sice nakonec vyšumí do ztracena, řada vynikajících herců je ale zárukou zábavy založené vyloženě na černočerném humoru. Brad Pitt je jako vymakaný debílek z posilovny přímo geniální, George Clooney coby protřelý záletník, kterému ve skutečnosti chybí koule, skvělý (SPOILER) – a když jeden nečekaně odstřelil druhého, smal jsem se ještě několik minut potom.

Není to zas až taková tragédie a Neil Patrick Harris coby obdivovaný Neil Patrick Harris je prostě AWESOME. Rádoby-vtipů zahrnujících vylučování tělesných tekutin je ale moc a hlášek, které jsou podobně zábavné jako ty z jedničky, naopak málo.

To, co tenhle poloamatérský vtípek vyzdvihuje z kalných bažinatých vod podprůměrných taškařic, je nadšení, s jakým se jeho tvůrci pustili do zesměšňování Batmana. Jako namakaný namachrovaný blbeček má Netopýří muž jisté kouzlo – ale ne zas takové, aby dokázal skutečně okouzlit.

Herecký duel mezi výborným Michaelem Sheenem a ještě lepším Frankem Langellou má silné téma. Kvůli aféře Watergate se Nixon stal jediným americkým prezidentem, který byl nucen ze své funkce odstoupit. Nebýt zprvu nenápadného interview s ambiciózním televizním bavičem Frostem, Nixon by nedostal "soud, jenž nikdy neměl." Precizně zrežírované dobové drama zkušený Ron Howard chytře proložil aranžovanými "dokumentárními" záběry. Napětí ale roste jen dokud se Frost nestřetne s Nixonem před kamerou. Samotný duel uspokojí jenom částečně, navnadí na lekci z historie a donutí najít si (zajímavější) autentické záběry na YouTube.com.

Nezávislá komedie Jasona Reitmana o předčasném těhotenství a mladé lásce je poměrně standardní love story. Disponuje hrdinkou, která je tak charismatická, až je někdy protivná. Juno má přesto své kouzlo hlavně pro ty, kteří holdují náladovým příběhům podkresleným zasněnou hudbou.

Ať už dokumentární nebo pseudodokumentární, tenhle film předkládá fakta s takovou razancí, až z toho mrazí. Když rozebírá křesťanství, nedá se mu nic vytknout. Když se pustí do teorií okolo 11. září, dá se mu i věřit. Když mluví o finančním systému, má pravdu z poloviny – a dost možná i z té větší. Ale zapomíná na to nejdůležitější, čemu by se žádný dokument vyhýbat neměl, a neuvádí prakticky žádné zdroje.

Ridley Scott neumí natočit špatný film a Leonardo DiCaprio se v posledních letech sympaticky “pochlapil”, jenže I když Labyrint lží začíná jako skvělý akčně-politický thriller, někde v polovině příběhu ztratí směr. Scott se nemůže rozhodnout, jestli chce vyprávět o tom, jak je ametrický agent CIA v podání Russella Crowea arogantní a jak to vede k neuspěchu operací na Blízkém východě, nebo jestli se chce zaměřit čistě na lásku propukajéící navzdory nepříznivým podmínkám. Výsledek je zmatený a příliš dlouhý.