bartias

Oldshatterhandovský Lex Barker se setkal s draculovským Christopherem Lee ve vyloženě pitomém, laciném hororu z konce 60. let, Byť je inspirovaný slavnou povídkou Edgara Alana Poea a sází narážky na strašidelné klasiky, je tenhle film tak trapný, až je zábavný - ale vždycky jenom na chvíli. Absurdnost scény, ve které se Lex Barker osvobodí zpod čepele smrtícího kyvadla, si zaslouží aplaus.

Lenochod Sid vede partu zvířecích mláďat za dobrodružstvím, ale to co mělo být zábavným a poučným táborem se pod jeho vedením mění na boj o holý život - tedy do chvíle, než se mláďata se Sidem vypořádají. Typický animovaný kraťas od Dreamworks překvapil tím, že jeho hrdinou tentokrát není šavlozubá veverka Scart. Ta se mihne jenom v krátkém cameu. Solidní dávka lehce infantilního humoru a inteligentních narážek nebo promyšlená pointa (Grand Canyon) přesto nechybí.

Kristen Bell je tradičně okouzlující, Mila Kunis sympatická a Jason Segel se snaží sršet vtipem. Když zpívá love song ze svého muzikálu Dracula nebo si hraje na Gandalfa ("You shall not pass!"), daří se mu to, jinak ho ale spolehlivě zastíní šílený extrovert Russell Brand. Škoda, že tolik fórků vyzní otřele a okoukaně.

Choreografie je bezchybná, Jackson už ale působí mimozemsky jako z jiného světa. V Bad je dobře vidět, že sice dokáže skvěle tančit, ale jako herec je mizerný. Přestože režíroval Martin Scorsese, jeho pověstná preciznost chybí a výsledek působí skoro parodicky směšně.

Sáhodlouhý videoklip z dob, kdy byl ještě Michael Jackson opravdovým králem popu, má vynikající strašidelné masky, nezapomenutelnou choreografii a atmosféru starých béčkových hororů. Slyšet, jak pod tím vším působivě duní charismatický hlas legendárního Vincenta Price, je velký zážitek.

Jakoby dickovský sci-fi thriller o změnách, které přináší přelom století, připomíná Blade Runnera i proto, že jeho základ tvoří detektivní zápletka. Přes slušný rozjezd ale děj brzy ztrácí drajv a začne zakopávat o vlastní zvraty. Několikrát šroubovaný konec s rádoby šokujícím odhalením už působí vyloženě směšně. Jedině nahé scény Juliette Lewis vypadají stále dobře.

Dobře udělaná websérie předvádí velkou muziku za malé peníze a naznačuje, proč se jeji hlavní hrdina později v seriálu choval tak, jak se choval. Navíc odhaluje hned dvě pikantní informace. Na tricích se nešetřilo, i když samozřejmě vypadají spíše "televizně", za tím co známe z Battlestar Galacticy nepokulhávají. Důležitější než akce je ale drama založené na komplikovaných mezilidských (a "mezicylonských") vztazích, díky kterému má The Face of the Enemy komorní ale řádně klaustrofobickou atmosféru.

Příběh o baletce, která přijede studovat konzervatoř v Západním Německu jen proto, aby zjistila, že ji vedou čarodějnice, má pořád mrazivou atmosféru a skvělou hudbu. Hned za první drastickou scénu zahrnující oběšenou dívku a spoustu krve I střepů se nemusí stydět, když ale zdivočelý pes prokousne hrdlo svému majiteli, na dnešní dobu už to je zívačka.

Tohle není další obvyklý zombie horor! Tohle je čtvrthodinový klenot. Na předměstí vyžraném živými mrtvými žije chlapec a… miluje Sarah Jane! Půvabná hříčka s povedenými triky má rysy postapokalyptického filmu a Mia Wasikovska je v ní skutečně k pomilování.

Roztomilá hříčka se zamilovanými chobotnicemi sice možná není animovaná stejně dobře jako každá novější pixarovka, zato stejně perfektně jako ony (a místy možná ještě líp, protože je němá) dovede navázat na tradici potřeštěných kreslených vtipů.