francis

Valeri Priyomykhov střídá žánry jakoby nic (i když "komedie na vážný téma" ve výsledku převládá), ale nakonec mi to zas tak moc nevadilo. Možná proto, že se pořád něco dělo, bylo o čem přemejšlet a pořád byl člověk na něco navnaděnej, napnutej. Důležitý pro mě bylo, že film měl vtip a byl natočenej s fantazií, nejspíš proto se mi líbil.

John Lennon hraje starý rock´n´rolly s vynikající allstar sestavou a hraje je skvěle. O završení se postará dvojicí svých noiseových hitovek v podání vazbících nástrojů všech zúčastněných (a za Johnova nervózního přešlapování) Yoko Ono (je jasný, kde hledali Sonic Youth inspiraci pro svý raný skladby - nemyslím tím ale "zpěv"). Celkově pociťuji asi tak 70% spokojenost... hehe.

Tak znova po letech a zase jsem nadšenej. Kdyby mi Cape Fear někdo prostě vyprávěl, asi bych si řek, že to je nejspíš celkem blbost. Ten příběh zní málem jako... jako béčkovej horor. Jenže. Příběh vůbec není to, o co v tomhle filmu jde. Aspoň mi to tak připadá. Jde o postavy, kterým věřím cokoli, jde o atmosféru, která z ničeho vyroste v něco fakt velkýho. Jde o to, že všechny scény, který byly z hlediska dramaturgie tak trochu na hraně a který se nemusely povést, se podle mýho názoru povedly (včetně závěru, ve kterým není ani vteřina navíc). A pak jsou tu scény, který z tohohle filmu dělaj nezapomenutelnej zážitek - Max a Dani v divadle... Max mluví s Dani a Leigh na lodi... Max cituje z bible Samovi schovanýmu za popelnicí... Tohle je thriller vystavěnej přesně podle mýho gusta.

V Posledním pokušení Krista zobrazil Martin Scorsese Ježíše jako jednoho z lidí, se všemi lidskými chybami, pochybnostmi i strachem, ale přesto výjimečného a nezapomenutelného. Podobná věc se mu povedla ve filmu Kundun - tady je nedokonalým a přesto "božským" a vznešeným člověkem čtrnáctý tibetský dalajláma. Rozdíl mezi oběma filmy je v tom, že Kundun je osoba 20. století, náš současník, a proto nepřichází v úvahu "vykonstruovaná" pointa Posledního pokušení. Dostatečně silnou pointou je v tomhle případě sama skutečnost. V pozadí dalajlámova příběhu zvolna vyrůstá před našima očima představa historických událostí - tak, jak své okolí a to, co se kolem děje, vnímá sám dalajláma, nejprve jako malý chlapec, potom teenager a nakonec jako dospělý muž. Kamínky do mozaiky proto přibývají pozvolna. Hlavně díky této postupné gradaci nechybí filmu napětí a je velice snadné a jakoby samozřejmé vcítit se do hlavního hrdiny. Film navíc klade spoustu otázek, aniž by na ně explicitně podával odpovědi - nechává divákovi prostor k zamyšlení, a to se cení. V tom by měl Martin Scorsese dávat lekce mnohým hollywoodským kolegům.

Moc pěkná pocta venkovu a jeho lidem, i když bohužel v padesátých letech... I přesto je Touha skromnej film o životě, skromnosti, dobrým srdci a rodině. A takovej by snad ani jinde než právě na takovýmhle venkově nebyl k uvěření. Sem i ta naivita patří bez výhrad.

Nejvíc mě pobavila scéna ve stodole. Připomnělo mi to kennyho ze southparku, jak šel s nasazením života kanálem vypojit elektřinu za barák, zatimco tým B (všichni ostatní) pil kakao a sledoval rodinný seriály. Proto ta jedna hvězdička, jinak bych dal odpad za... úplně všechno.

Kukuška začíná zvolna a její úvod nedává skoro vůbec tušit, jak moc vás přibližně po půl hodině vtáhne do děje a odmění vás tak za vaši trpělivost. Najednou se skvěle bavíte a ani nevíte, kdy to vlastně začalo. Jo, téma je vlastně vážný, film se odehrává za války a dvě ze tří hlavních postav jsou nepřátelští vojáci, ale z jejich soužití s laponskou dívkou na samotě uprostřed pustiny na rusko-finských hranicích šlo těžko vydolovat víc humoru. Navíc napětí mezi dvěma muži je pořád shazováno bohorovností Laponky. Humor navíc neni prvoplánovej (snad až na závěrečnou scénu, která je ale ve filmu jaksi navíc) a prostoduchej, vyplývá z rozdílných povah a odlišných kulturních zkušeností všech tří zdařile vykreslených hrdinů, je vkusnej, dobře pointovanej... Vážnější momenty dávají vyniknout těm komickým a naopak, Laponka Anni je navíc neodolatelná svým vystupováním a způsobem komunikace, prostým jakýkoli přetvářky.

Byl jsem hodně zvědavej na to, co že bude tím posledním Kristovým pokušením. A musím přiznat, že jsem nakonec nebyl jen překvapenej, ale že pointa překonala moje očekávání... Krásně natočenej film bez megalomanských efektů, ale o to působivější hloubkou výpovědi, která spočívá v opravdovosti, s jakou Scorsese život Ježíše prezentuje. Tenhle filmovej Kristus je lidsky skutečnej a nedokonalej (a proto především uvěřitelnej) jako žádnej z těch, se kterýma jsem měl zatím čest.

Vynikající a naprostá řezačka (= řezal jsem se celou dobu) ve stylu South Parku, a to já rád.

Takhle udělanej film prostě není pro mě. Jo, zajímavá apokalyptická vize nebo antiutopie (i když vlastně jenom skoro), ale já prostě nemám rád, když mi režisér pořád vychází vstříc. Pardon, ale tohle na mě už nezkoušejte. Jinak jsou tam dobře natočený scény, hlavně ty "bitevní", a pár pozoruhodně nahranejch cover songů (třeba Rolling Stones, King Crimson, Deep Purple...), takže celkovej dojem neni úplně špatnej. Ale tohle prostě není pro mě.