francis

Film se silným tématem pomsty za smrt blízkých, kdy člověk necítí strach z vlastní smrti. Ovšem zpracování mi moc nesedlo. Často mi připadalo nenápaditý, navíc ani vizuálně to nebylo moc přesvědčivý (a to beru v potaz, že jde o třicet let starej film). Tvůrci až moc spolíhali na to, že maji působivou předlohu a suverénní herce, a trochu podcenili formu, zdá se mi, a to mě při sledování poněkud rušilo a bránilo mi naplno se ponořit do příběhu.

Lars von Trier koncipoval Dogville ne jako film, ale jako vyprávění. Vypráví nám příběh o lidech a jejich povaze, o vztazích, o vině, odpuštění, trestu... A k tomu jako bonus předkládá to samý vypravování vizuálně, ovšem v maximálně zjednodušených obrazech. Pokud si někdo stěžuje, že filmy jsou narozdíl od románů nebo povídek až moc doslovný a nenechávaj žádnej prostor pro lidskou představivost, Dogville je film, na kterej takováhle výtka neplatí. Je to vlastně takový leporelo s doprovodným textem, všechny obrazový detaily si musí divák-čtenář doplnit sám. A dokumentární fotky jako doprovod závěrečných titulků působivost příběhu jen podtrhnou. Zajímavej filmovej krok do neprobádaných končin, i když pravděpodobně ne směrem, kterým se bude film ubírat v budoucnosti. Což ovšem vůbec nevadí.

Podle tvůrců tohle opravdu neni mystifikace, ale autentickej materiál - nemám proč jim v tomhle případě nevěřit. Důležitý je, že film funguje jako dobrá zábava, a vlastně i jako svéráznej dokument o životě podivínských Romů z bývalýho smetiště Šutka, dneska největší romský osady na v Evropě (nebo na světě?).

Tomáš Vorel je muj velkej favorit, je mi hodně blízký to, o čem točí filmy. A mám je všechny rád, přestože si dobře uvědomuju, že je v nich spousta nedokonalostí, nedotažených věcí a šlápnutí vedle... Občas mi přijde líto, že taková unikátní osobnost, jakou Tomáš je, k sobě nemá scénáristu, se kterým by dotáhl svý dobrý nápady k filmový dokonalosti. V Gymplu navíc zamrzí i slabý výkony některých (hlavně mladých) "herců" a trochu moc lehkovážný improvizace a spolíhání na rutinu u těch starších, ale to k Vorlovým filmům prostě patří a jako takový je i beru, prostě obsazuje lidi ze svýho okolí, který má rád a se kterýma si rozumí, a dává jim hodně volnosti. Navíc Tomáš Vorel mladší se jak ve Skřítkovi, tak v Gymplu ukazuje jako celkem slušnej herec. Největším překvapením z mladších herců v Gymplu pro mě byl kupodivu Jirka Mádl, nad ostatníma teenagerama většinou vyčníval přesností výrazu a přesvědčivostí ve svý roli, jeho obsazení byl od režiséra výbornej tah, i když nepatří do jeho obvyklýho ansámblu. Abych to shrnul, Gympl je aktuální film se spoustou trefných postřehů ze současnosti, kterej chvílema trpí nedotaženým nebo ve scénáři moc zjednodušeným provedením a nevyrovnanýma hereckýma výkonama, kterej ale o třídu vejš hází výborně zvolená hudba a hlavně obrazová stránka - vizuálně je Gympl opravdu nadprůměrněj film. Navíc si troufám tvrdit, že lepší film o současných teenagerech u nás ještě nikdo nenatočil.

Pohlcující zážitek. Film, kterýmu navzdory šokujícímu obsahu nechybí nádech ironickýho humoru.

Hudba dělá z tohohle filmu příjemnej zážitek, i když příběh (a způsob vyprávění) je spíš nenápadnej, podobně jako třeba ve filmu Dívka s perlou. I tady jde vlastně jen o kroniku jednoho úseku života výjimečnýho člověka, o nic jinýho. Ale kdo na to přistoupí, nebude zklamanej.

Právě jsem viděl epizodu Nejhezčí táborák a bylo to tak ubohý, až je mi z toho zle. Je to zahraný tak děsně, že by moh závidět i Walker Texas Ranger, navíc je to hovadina. Lituju sám sebe, protože si pamatuju, že když jsem byl malej, normálně jsem na to občas koukal. Hlavně nechápu, jak můžou ty děti hrát tak děsně a nepřesvědčivě, když to je poslední díl druhý série, tudíž už musej mít něco za sebou. Co tam proboha ta režisérka celou dobu dělala? Jako z jinýho světa působí scény, kdy Marek Eben v roli Válečka hraje na banjo - najednou je suverénní a dává na chvilku zapomenout na tu trapnost okolo (přestože ty songy taky stojí za houby). No nic. Jdu si umejt pusu mejdlem.

Film bohužel neni tak stylovej, jako byla knížka. Postavy nejsou vůbec psychologicky prokreslený, následkem čehož jsou málem zaměnitelný a vlastně neni jasný, proč je "hlavním hrdinou" Olin a ne kdokoliv z jeho kámošů. Pár rádobychytrých průpovídek z něj výjimečnýho nedělá, zatímco v knížce je zvláštním způsobem jasný, že je přes svý chování trochu jinde než ostatní z "party". Většinou se ani nepovedlo akcentovat osudový momenty příběhu, ty naopak často zbytečně zapadly, nebo dokonce vyzněly docela trapně. Na druhou stranu především scény s hudbou fungovaly dobře, navozovaly výstižnou atmosféru. Hudby mělo bejt ve filmu rozhodně víc, zato mluvit se mělo míň. Obrazová stránka filmu je totiž víc než v pořádku a nepřirozený promluvy neherců často pokazí pěknou scénu uvedenou povedeným záběrem.

Možná největší napínák, kterej jsem kdy viděl. Žádný klasický hororový rekvizity, jen precizní a promyšlená režie a dokonalí herci (hlavně neuvěřitelně přirozená Mia Farrow). Právě civilní herectví, díky kterýmu je atmosféra filmu ze začátku hodně uvolněná, mi pomohlo potopit se do příběhu a prožívat naplno to napětí. Konec bych si sice uměl představit i jinak, ale je mi jasný, proč je takovej, jakej je... dává filmu ještě další, a když přistoupíme na hru, která se tu hraje, vlastně nadčasovej rozměr.

Přesně takhle si představuju špičkovou "akční gangsterskou komedii". Nemám tomu co vytknout, skvěle jsem se bavil díky kombinaci pekelně vtipnýho scénáře, skvěle zahraných postav (i když jsou to jen karikatury - tady je to jednoznačně ku prospěchu věci) a nápaditý režii.