Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Horor
  • Animovaný

Posledné recenzie (1 380)

plagát

Policajt v Beverly Hills: Axel F (2024) 

Třicet let čekání na dalšího Axela Foleyho. Další z ikonických postav z 80tek se vrací v novém kabátě a dá zavzpomínat na staré dobré časy Hollywoodu. A tak jako říká Billy ve filmu. I mě si moc chyběl Axle. Začínáme zase v Detroitu, aby taky ne, když je Axel nejobávanější Detroitský policista. A dokonce se podíváme na stadion Red Wings jak to natírají Zlatým rytířům z Las Vegas. Lepší začátek jsem si nemohl ani přát. Netrvá dlouho a už začně hrát čtyřka na nostalgickou strunu, protože vytáhne soundtracky z celé trilogie. Pak už je to jen krůček k cestě do slunné Beverly Hills a nevymáchané hubě, kterou Foley disponuje. Na to, že je mu přes šedesát, tak na to vůbec nevypadá. Eddie Murphy neztratil nic ze svého kouzla a úsměv má pořád stejný. Naštěstí se stihne potkat se všemi svými hereckými kolegy. A tím myslím, se všemi. Je to krásný nostalgický výlet za oblíbenými postavami, které jsme si tak zamilovali už v roce 1984. A tahle sázka na jistotu tvůrcům naštestí skvěle vychází. Určitě potěší i Kevin Bacon, Joseph Gordon-Levitt a (jistě promine) Lucifer ze Supernatural. Axel F často dává vzpomenout fanouškům trilogie a vyzývavě na ně pomrkává. Je to jízda vtipu a nostalgie od začátku do konce. A já se bavil. Moc jsem se na nového Policajta v Beverly Hills těšil a díkybohu to dopadlo výborně. Výtku mám pouze jednu. PROČ TO SAKRA NEŠLO DO KINA?! Tak moc rád bych zašel na tuhle moji dětskou ikonu do kina a užil si jí od začátku do konce. Hanba vám. (90 %)

plagát

Muž na úteku (1987) 

"Hey, Lighthead! Hey, Christmas Tree!" Jeden z posledních Arnoldových filmů co mi chyběl. Miluju 80tkové filmy. Ta elegance, nadsázka i typická atmosféra, kterou měl každý film. Ta doba mi hrozně chybí. I když samozřejmě z pohledu filmografie k tomu musíte mít nějaký vztah, protože veskrze se jedná o průměrnou tvorbu. u Running mana vidím hodně Kingovu vizi. Budoucnost, kde pravda neexistuje a směr udávají televizní stanice. Takový Undeground od Kotlety. Chápu, že se lidé baví tím, že budou gladiátorské zápasy o život. Děsivá budoucnost. I když rok ve filmu nás minul, tak chápu proč se k takové vizi autoři knih rádi vrací. Každopádně film je typická Arnoldovina z osmdesátek. Mnoho hlášek, zatnutého bicepsu a jedno "Já se vratím". Nepřekvapí ani neurazí. (60 %)

plagát

Tankový prápor (1991) 

Jako mnozí ostatní mám raději Černé barony, kteří vznikly pouze o rok později. Tankový prapor je o všem a o ničem. Příběh jednoho zamilovaného kluka během vojenské služby. Chápu, že mnohým 50.-60.léta už nic neříkají. Ale přesně takhle a ještě hůř to u nás vypadalo. Oproti Baronům však chybí více humoru. Tady se o humor stará pouze Donutil, který je samozřejmě i v Baronech. (50 %)

Posledné hodnotenia (1 565)

Labužníci v kobce (2024) (seriál)

08.07.2024

Rodinná aféra (2024)

07.07.2024

Telefon pana Harrigana (2022)

07.07.2024

Policajt v Beverly Hills: Axel F (2024)

03.07.2024

Muž na úteku (1987)

27.06.2024

Tankový prápor (1991)

27.06.2024

Bad Boys: Na život a na smrť (2024)

20.06.2024

Žraloci v Paříži (2024)

15.06.2024

Furiosa: Mad Max sága (2024)

06.06.2024

Reklama

Posledný denníček (47)

Herní rok 2022 v číslech

Pokud jsem si loni napsal, že mám pocit, že rok byl chudý… Tak letos to platí dvojnásob. Pomalu se dostávám k seriálům, filmům i hrám. Nejhůř ke knihám. To, co jsem však zkouknul nebo odehrál stálo za to, i když díky mé nechuti k otevřeným světům jsem měl začátek roku pěkně hořký. Ale k tomu se dostanu. Jdeme na to!

Nejlepší hra roku – Letos to prostě nemůže být nic jiného něž nové CoDko! Když jsem loni začal obnovovat svoji sbírku téhle série, tak jsem si ty průchodu strašně moc užil. Na Modern Warfare II jsem se fakt těšil. A ten víkend s touhle hrou se mi vpálil do paměti. Ten příběh byl naprosto fantastický zážitek. Od Call of Duty prostě očekávám každý rok výborný gunplay v áčkové produkci a přesně tohle MW2 je. Dokonalá grafika, skvělý soundtrack, výborný příběh a fantastický gunplay. Neměl jsem slov. Po dohrání jsem si dal celé dopoledne a vysbíral všechny achievementy co šly. Strašně mě mrzelo, že už jsem to měl za sebou. Prostě lahoda!

S Největším překvapením roku to bylo poněkud složitější. Konečně mi vyšel Overwatch 2 a je znamenitý a pravidelně se k němu vracím. Ovšem to, co bylo opravdu překvapení – tak to bylo The Quarry. V březnu oznámeno, v červnu vyšlo. Konečně nová hra od Supermassive Games a není součástí Dark Pictures Anthology. Taky byla delší, hezčí a zábavnější. No prostě paráda. Quarry jsem si užil všemi doušky!

Nejhorší hra roku – Tohle je těžký. Opravdu moc. Letos jsem totiž vyloženě špatnou hru nehrál. Tak jako v případě loňských titulů… Možná bych to mohl předělat na Největší zklamání roku. Objektivně asi letos Diablo Immortal. Velmi oblíbená značka, která u mě shořela kvůli pouze „Otevřené betě“ na PC. Je z toho cítit, že to je freetoplay a nedodělané pro PC. Škoda, protože základ je dobrý a klidně bych si za hru zaplatil. Ale jak už jsem řekl, letos bylo zklamání téměř na každém kroku. Pokračování Horizonu, které jsem nedohrál, Elden Ring, který jsem dropnul a nakonec i Ragnarok, který jsem sic dohrál, tak příběh byl hrozný. Nudný, bez gradace a rozhodně nesplňoval to, co měl. Jasně, v případě prvních dvou je to dané prostě tím, že Open Worldy já už nehraji a hrát nechci. Ale Ragnarok Open world není. Jen nedokázal vůbec splnit ambice, které měl.

U Nejlepší Sběratelská edice jsem si myslel, že už nikdy nic psát nebudu. Ale jak se zdá, tak to všechno ještě zachraňuje Blizzard. Letošní Dragonflight dorazil a je nádherný. Artbook, podložka, krabice… Co víc si přát. Tohle jsou sběratelky, kterých se nevzdám. Na rozdíl od megasoch, které stojí skoro jako auto. Na druhou stranu i kdyby byly za polovinu, tak by to za chvíli nebylo kam dávat. A rozhodovat se mezi Queen of Blades a Lilith bych beztak nedokázal.

U čeho jsem nejvíc trávil čas…? Zbytečné psát potřetí to samé. Nebo počtvrté? Ztrácím přehled. WoWko je prostě stále na výslunní a nedokázal ho sesadit ani Game Pass. Ani nic jiného. Navíc Dragonflight je prostě fantastický. A moc si přeju abych takové pocity měl u za dva roky, co vyjde expanze s Voidem. Letos jsem splnil každou sezónu, co jsem chtěl, a ještě dokonce něco navíc. No není ten život krásný?

Příští rok? Je fakt, že vnímám, že po letech se mi velmi krystalizuje můj vkus a mění soustředění na tituly, které mi ještě mají co říct a nabídnout. Možná proto jsem už letos nehrál špatnou hru. Když mě omrzely, tak jsem je jednoduše dropnul. A myslím, že to v budoucnu bude ještě horší. Prostě se mnoha titulům jen vyhnu. A příští rok si přeju jediné – „Dejte mi už konečně to Diabloooo IV!“

Herní rok 2022 v číslech