luka4615

Dynamicky natočená a neuvěřitelně vtahující minisérie, která umně skládá mozaiku vedoucí k dopadení pachatelů orlických vražd. Devadesátky režiséra Petera Bebjaka rovněž zaujmou dobovou atmosférou, kde i ta nejmenší rekvizita odpovídá vzoru té doby, či výtečnými hereckými výkony, které jsou správně zemité a civilní. Ve finále tedy dostaneme skvěle postavenou kriminální minisérii, která až na pár dílů a detailů funguje jako dokonale vysoustružený stroj. Tohle se České televizi opět velice povedlo!

Tak na takto rutinní výsledek jsme vážně díky neustálým odkladům čekali? Opravdu? Snímek The King's Man režiséra Matthewa Vaughna je totiž od začátku až do konce zcela průměrnou, místy až bolestně podprůměrnou záležitostí, ve které lze naleznout skutečně jen pár památných scén (Rasputin!). Zbytek tohoto počinu je bohužel jen zbytečná omáčka bez chuti, vedle níž i nevydařený druhý díl z roku 2017 působí svěžím a epicky svižným dojmem. Avšak abych tento snímek jenom nehanil musím uznat, že skvělý Ralph Fiennes v některých momentech skutečně nese na bedrech celý film, přičemž ho i posouvá do alespoň snesitelných diváckých úrovní. Nicméně ani jeho heroické úsilí The King's Man nezachrání před pádem do hluboké studny filmového průměru, z níž není návratu. Je to vážně velká škoda, jelikož Matthew Vaugh má zjevně s touto franšízou velké plány, jen je prostě neumí přenést na plátno ve svém velkém osobitém stylu. Tak snad příště! „I know you want to fight, but there are other ways of doing your duty.“

Ucelená a frenetická mozaika klanu Gucci oplývající neortodoxními hereckými výkony (Jared Leto), která je ale v jádru podivně roztěkaná, překvapivě rutinní a v níž chybí ona pověstná režisérova jiskra. Snímek House of Gucci režiséra Ridleyho Scotta se kromě perfektního výběru herců (výtečná Lady Gaga) může rovněž pochlubit i nádhernými reáliemi Itálie či užitými maskami, což autenticitu celého snímku posouvá na ještě větší úroveň. Velmi zde tedy zamrzí fakt, že scénář vůbec nedrží pohromadě a má spoustu hluchých scén, což Vás několikrát donutí podívat se na ciferník hodinek. Tento neduh jde ruku v ruce i s neúměrnou stopáží, která je zejména v posledních dějstvích až zoufale utahaná. Ve finále tedy dostaneme přepáleně autentický vizuální skvost, kterému ale podráží nohy nedostatek péče o zbylé filmové ingredience. Je to vážně velká škoda, jelikož tento bezesporu zajímavý příběh by si důstojnou a vydařenou filmovou podobu vážně zasloužil. „Father, son and House of Gucci.“

Melancholický, pomalu ubíhající western, jehož největší síla je ve tklivých obrazech zasazených do drsné krajiny a atypicky vykreslených charakterech. Snímek The Power of the Dog režisérky Jane Campion rovněž zaujme faktem, že žádná postava nemluví o svých pocitech, nýbrž je nechává pomalu “bublat” pod povrchem, což následně vyústí v neočekávané finále. Bohužel zde ale velmi zamrzí roztěkaný scénář a příběh rozdělený do několika po sobě jdoucích fragmentů, díky čemuž mě nějaký větší dějový oblouk minul alespoň o kilometr. Ve finále tedy dostaneme vizuálně opojný ale zoufale vykleštěný snímek, v němž je největší předností skvěle hrající Benedict Cumberbatch, což je, jak určitě sami uznáte, opravdu tak nějak málo. Škoda. (Netflix) „Bronco Henry told me that a man was made by patience in the odds against him.”

Skvěle zvládnuté filmové řemeslo o trnité cestě plné odříkání ze dna až na absolutní vrchol. Tak asi nějak takto lze v několika slovech popsat snímek King Richard, který velmi podrobně mapuje brzkou kariéru sester Williamsových, snad těch nejznámějších tenistek na světě, za nimiž jako šedá eminence stojí jejich otec a jeho extrémně podrobný plán na úspěch. Snímek rovněž zaujme svižným scénářem, díky kterému Vám i delší stopáž poměrně rychle uteče. Zamrzí zde tedy pouze několik poměrně zbytečných scén, které výsledný dojem z celého počinu lehce kazí. Samostatnou kapitolou jsou zde pak civilní herecké výkony, z nichž markantně vyčnívá výtečný Will Smith (Oscar?), který si roli despotického otce a trenéra vážně velmi užívá. Co tedy dodat na závěr? Snímek King Richard je skvělým sportovním dramatem, kterému byste určitě měli dát šanci. Jako ucelená kapitola o životě těchto tenisových legend totiž funguje vážně více než dobře. Skvělá práce! (HBO GO) „Venus and Serena gon' shake up this world.”

Typicky utahaná tuzemská spotřební komedie, jejíž největší síla ale poměrně překvapivě tkví v propracovaných charakterech, které navíc velmi trefně reflektují chlapské pocity. Snímek Prvok, Šampon, Tečka a Karel režiséra a zároveň i tvůrce knižní předlohy Patrika Hartla rovněž zaujme i plejádou známých hereckých tváří či vtahující nosnou premisou. Je tedy vážně velká škoda, že scénář je poměrně dost děravý, což jde ruku v ruce s neúměrně nataženou stopáží, při níž se několikrát na displej hodinek zkrátka podíváte. Ve finále tedy dostaneme zcela průměrný snímek, na který si za pár měsíců vzpomene jen málokdo. Škoda. (Netflix)

S přehledem ta nejhorší marvelovka vůbec. Eternals režisérky Chloe Zhao již od prvního pohledu nepůsobí jako něco, co by do estetiky a dynamiky Marvel snímků lehce zapadlo. Většina scén je nudně statická, dialogy působí šroubovaně a mnohdy i zbytečně, akce je opravdu pomálu a herecké “výkony” snad ani nestojí za řeč. Přičtěte si k tomuto všemu i neuvěřitelně dlouhou stopáž a dostanete něco, u čeho se jen málokdo s mohutným zívnutím znuděně nekoukne na hodinky. Snímku by bezesporu slušel nějaký dramatičtější střih, který by výslednou stopáž dostal na nějakou alespoň přijatelnou úroveň, avšak mám neutuchající dojem, že ani to by Eternals k lepšímu výsledku nepomohlo. Když je pro tvůrce přednější inkluze před propracovaným dějovým obloukem a vtahující akční stránkou, tak je něco opravdu hodně špatně. „When you love something, you protect it.”

Podmanivý příběh s neočekávaně temnými zákrutami, jež je zabalen do nádherné animace a rozjuchaných rytmických písní. Tak asi nějak takto lze popsat nejnovější Disneyho zářez jménem Encanto, jež nám předává rodinné hodnoty a pospolitost s grácií sobě vlastní. Celý snímek díky svižnému scénáři pěkně odsýpá, takže Vám i poněkud delší stopáž poměrně rychle uteče. Za zmínku zde rovněž stojí i choreografie u některých písní, na kterou je zkrátka vážně radost pohledět. Tohle se vážně moc povedlo, pročež byste si příběh rodiny Madrigal a jejich čarovného domu určitě měli pustit. Skvělá práce! „Maybe your gift is being in denial?“

Fantastická práce s atmosférou, neotřelou animací a loutkami, kterou ale podkopávají poněkud slabší příběhové linie, které občas vypadají až zbytečně moc artově. Je to vážně veliká škoda, jelikož potenciál na vydařený temný snímek zde skutečně byl. (Netflix) „Time to get you a home.”

Jsem vážně moc rád, že jsem si o tomto snímku předem nic nezjišťoval, potažmo ani nekoukal na žádné trailery. Možná právě taky proto jsem nakonec dostal delikátní a oku lahodící filmovou záležitost, jejíž největší síla tkví v pedantské míře autenticity, plynulém a organickém scénáři, civilních hereckých výkonech (Stephen Graham!) a zejména v úžasné kameře, která mi tak moc sedla. Právě kamera je podstatným elementem a vlastně i výkladní skříní snímku Boiling Point, jelikož celý snímek je točen na jeden dlouhý a ničím nepřerušovaný záběr. Zejména díky ní si neuvěřitelně hektický předvánoční večer v luxusní restauraci jaksepatří užijete. Tohle se zkrátka moc povedlo, pročež byste si tento filmový klenot neměli nechat ujít. Výborná práce!