Huguette

Mně to přijde velice vtipně napsané a hlavně to není tolik nasáklé protivnými mravními ponaučeními jako třeba Krok za krokem nebo Reba. Herecké obsazení je skvělé. Fran je prostě komediantka a funguje to (a myslím, že Gemini zmiňuje, že se podobá Peggy Bundové - troufnu si oponovat, že ani ne, ale spíš si Fran Drescher bere za vzor Lucy ze sitcomu I Love Lucy). Chůva patří mezi mé nejoblíbenější sitcomy.

Krásná milá komedie (a rozhodně podstatně lepší než remake s Rene Russo). Kdo zná dobře Lucy Ball, tak i zde se objeví pár klasických "Ballismů". Henry Fonda a Lucille spolu tvoří moc hezký pár a myslím, že je znát, že si sedli (Pěkně se jim spolu hrálo už dříve v The Big Street). Všechny děti jsou milé a šikovné, zváště malý Phillip. Film je hbitý a i scénář mi přijde sympaticky napsaný. A BTW, spočtěte si, kolik let bylo Lucille - ta paní snad neznala stárnutí!

Asi nejde tento film hodnotit a myslím si, že si to tenhle snímek ani nenárokoval. Je to prostě milá komedie, nechce si hrát na něco dechberoucího, prostě jen mile pobavit a u mě to fungovalo. Když chci něco extra hlubokýho, náročnýho s geniální filmařinou, tak šáhnu po Fellininim, ale někdy se prostě hodí něco jako toto - klišé příběh s naprosto úchvatným chlapečkem v hlavní roli (a myslím, že na něm to hodně stojí) a bručounským poldou, jehož srdce si ten malej nezbeda získá a vše dobře dopadne. Někdy to je potřeba, a pokud člověk po tomhle šáhne s takový cílem, pak to funguje naprosto skvěle.

Tento film jsem viděla 2x a ani jednou mě neoslovil. Myšlenka propojit dva příběhy je asi zajímavá, ale mě to rušilo. Evelyne Bouix pro mě byla doslova protivná, nezdálo se mi, že by jí seděla role Édith Piaf, její snaha o imitování mě rozčilovala, taková ta drzost a živelnost byla umělá a pro mě těžko uvěřitelná (ano, přiznávám, jsem velký fanoušek Édith a mám ji hodně nakoukanou),nicméně ta druhá role se pro ni hodila víc. A pak je tu hudba Francise Laï, o kterém tvrdím, že Éditině repertoáru příliš nepomohl, vystřídal totiž jednoho z nejlepších skladatelů, co Édith měla (Charlesa Dumonta, autora nesmrtelné Non, je ne regrette rien). Styl Francise mi osobně v obecné rovině nesedí...ale na jeho omluvu, Édith již v té době ve špatném zdravotním stau a nebyla schopna podat takové výkony jako v dřívějších letech. Jako plus bych možná zmínila, že film se zabývá jen určitou etapou života Édith, a nesnaží se zahltit všemi událostmi, které se Édith udály během celého života. Ale přesto....nemohu se zbavit pocitu jakési bariéry, která mi brání do filmu proniknout, je tam něco, co mi film vzdaluje. Jakáci pomalost, neupřímnost, nedovedu to pospat.....nebo pochopit??? Taky možné.

Je to síííííla, ale obohatilo mi to slovník a prostě mě to baví, mám nějak pocit, že to není prázdný. A děsně se mi líbí úplně všechny písničky!

Televizní atmoféra je asi trochu znát, nicméně Paní Stoneová patří mezi mé nejmilejší filmy s Helen Mirren, která je v této roli neodolatelná. Další příjemné plus je Anne Bancroft, pro níž to bohužel byla poslední role. A obecně vzato - je to Tennessee Williams, nemohu se označovat za znalce jeho díla, nicméně jeho tvorba mě jaksi přitahuje. Mimochodem,potom, co jsem viděla dost italských filmů, musím dát za pravdu známé, která tvrdila, že Olivier dost chumtal ten italský přízvuk, protože se do té "poitalštěné" angličtiny mixoval francouzský přízvuk. Ale což, u Helen jsem zase měla pocit, že prosakoval britský přízvuk, ale to je jedno. Ještě jednou se musím podívat na verzi z roku 1961, abych se ujistila, že tuto novější podobu mám raději (což se v mém případě dost neobvyklé).

Každá povídka je jiná, ale celkový nápad se mi velice líbil. Pro mě nejlepší příběh je ten s Margo Martindale od Alexandera Paynea (omlouvám se za počeštění jeho jména, vypadá to děsně) A k tomuto příběhu - komu se to zdá přehnané a příliš patetické - chápu, ale ujišťuji, že se to stává - vždycky mě ten příběh dojme k slzám, protože jsem to sama zažila, když jsem ten film po návštěvě Paříže viděla, jakobych tento příběh psala sama, opravdu! K dalším povídkám - samotnou mě překvalilo, jak jak se mi líbila "klaunská" Tour Eiffel. Dále se mi líbil příběh -asi nepříliš hluboký - o ženě v červeném kabátě a také o té mamince,co se chodí starat o cizí dítě, aby uživila svoje.

Myslím, že toto je příklad filmu, kde skvělé herecké výkony převyšují příběh, který mě zklamal. Ani skvělí Helen Mirren a Christopher Plummer nezachránili v podstatě neslaný - nemastný film. Čekala jsem od toho podstatně víc, zdálo se mi to jakoby ploché.

Hru jsem viděla naživo a byl to jeden z nejsilnějších divadelních zážitků. Myslím, že režie se zhostila Lucie Bělohradská, od které jsem již pár her viděla a její styl mi, zdá se, sedí. Nápady na provedení určitých situací byly strhující! Přála jsem si, aby se trochu toho divadelního kouzla dostalo i do filmu Legenda o 1900, což se bohužel nestalo.

Pouze za filmové zpracování bych dala 4*,protože to občas ztrácelo náboj, ta 5. je osobní. Velice se mi líbí příběh, myšlenka tohoto díla. Navíc jsem totiž viděla divadelní zpracování, kde mi byl příběh podán zase trochu jinak a hodně mě oslovil. A tyhle dva náhledy na obsah od sebe nějak nemůžu oddělit. Je pravda, že jsem se na film těšila, protože jsem čekala, že si zachová určitou divadelní formu...Bohužel. K filmu bych ještě dodala, že scéna klavírního souboje je opravdu povedená. A hudba je taky dechberoucí.