Beastmaster4

Sheena byla první komiksová ženská postava s vlastním jménem. Ve Velké Británii se objevila v roce 1937 a v USA roku 1938. Její obálka měla premiéru před další známou komiksovou ženskou postavou, Wonder Woman.

Převod filmu do 3D trval déle než rok, proměna stála 18 milionů amerických dolarů a James Cameron na celý proces osobně dohlížel. Celý film se nejprve důkladně zrestauroval a digitálně zarchivoval v rozlišení 4K, teprve pak s ním přední konverzní odborníci začali políčko po políčku pracovat.

Oficiální poslední lunární expedice Apolla se uskutečnila v prosinci 1972 a měla pořadové číslo 17. Od té doby se člověk na Měsíc už nepodíval. Program Apollo původně počítal s deseti přistáními na Měsíci – mělo jít o expedice Apollo 11–20. Proto zůstává prostor ke spekulacím a konspiračním teoriím. Zrušení celého projektu Apollo po letu Apolla 17 bylo oficiálně z důvodu zkrácení rozpočtu a poklesu zájmu veřejnosti o lety na Měsíc.

Knihu "Žena v černém" napsala Susan Hill roku 1983. Díky adaptaci Stephena Mallatratta se její bestseler proslavil i jako divadelní hra, která se od úspěšné světové premiéry v londýnském West Endu v roce 1989 držela na repertoáru více než 2 dekády.

Ochránci přírody žádali ochranu vakovlka už od roku 1901, politické obtíže ale umožnily zavedení ochrany až v roce 1936. Ta byla tasmánskou vládou oficiálně vyhlášena 10. července 1936, to jest 59 dní předtím, než poslední známý jedinec zemřel v zajetí.

Parkour (někdy také Le Parkour, zkratka PK) neboli "l’art du déplacement" (umění pohybu / umění přemístění) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a efektivně za použití vlastního těla, a to prostřednictvím výšky, výskoků, přeskoků a lezení.

Georges Méliès, kterého ztvárnil Ben Kingsley, byl opravdu významným francouzským režisérem a průkopníkem filmu. Narodil se v bohaté rodině majitele obuvnické firmy. V roce 1888 zakoupil divadlo Roberta Houdiniho, ve kterém i sám vystupoval a promítal pomocí laterny magiky vlastní obrázky. 28. prosince 1895 navštívil první promítání bratří Lumièrů. Toto představení ho natolik okouzlilo, že o rok později v roce 1896 zakoupil promítací stroj. Provedl mnohá vlastní vylepšení a začal promítat své první krátké filmy. Později založil produkční firmu a vytvořil první filmový ateliér na světě. Do roku 1908 natočil přibližně 450 filmů. Podle filmového historika Georgese Sadoula vytvořil Méliès celkem 1 539 filmů.

Skutečný Christopher McCandless si na Aljašku přinesl pouze 10librový pytel rýže, poloautomatickou pušku Remington se 400 náboji .22 LR, knihu místních rostlin, několik dalších knih a některé tábornické vybavení.

Po třech měsících strávených v autobuse se Christopher McCandless v červenci rozhodl odejít, ale nedostal se zpět přes řeku Teklaniku. Ta se od dubna, kdy ji překročil, značně rozvodnila. McCandless mohl použít mechanizovaný ruční přejezd přes řeku vzdálený jen ¼ míle od jeho dubnového přechodu. V dokumentu The Call of the Wild (2007) existují důkazy, že McCandless měl mapu, podle níž by bezpečné místo ke zdolání řeky nalezl.

Dne 12. srpna 1992 napsal McCandless do deníku svá zřejmě poslední slova: "Krásné Borůvky". Poté vytrhl poslední stránku z knihy Louise L'Amoura “Education of a Wandering Man“, obsahující úryvek z básně "Wise Men in Their Bad Hours" autora Robinsona Jeffersona. Na rub stránky McCandless dodal: "Měl jsem šťastný život a děkuji Pánu. Sbohem a Bůh žehnej všem!"

Christopherovo tělo ve spacáku uvnitř autobusu nalezl 6. září 1992 místní lovec. McCandless byl mrtvý více než dva týdny a vážil odhadem 30 kg. Oficiální a nespornou příčinou smrti bylo vyhladovění.

Autor knižní předlohy Jon Krakauer zmiňuje dva faktory vedoucí k McCandlessově smrti. Prvním mohl být jev známý jako "králík", což je vyhladovění v důsledku zvýšené činnosti. Dále Krakauer spekuluje, že McCandless mohl pozřít toxická semena ("Hedysarum alpinum" nebo "Hedysarum mackenzii"), případně formu, která na nich roste ("Rhizoctonia leguminicola" vytváří jedovatý alkaloid swainsonine). Nicméně článek v Men's Journal uvedl, že rozsáhlé laboratorní testy přítomnost toxinů v potravinách McCandlesse nepotvrdily. Dr. Thomas Clausen, předseda oddělení chemie a biochemie na UAF, řekl: "Myslím, že lov a extrémní množství pohybu ho roztrhalo na kusy. Nenašel jsem žádné toxiny ani alkaloidy. Jedl bych to sám." Ve filmu je jako příčina smrti Chrise (Emile Hirsch) uvedena konzumace divokého sladkého hrachu, ovšem analýza potvrdila, že žádné toxické látky neobsahuje a v celé moderní lékařské literatuře není záznam, že by se někdo otrávil tímto druhem rostlin. Oficiální závěr vyšetřování tedy zněl, že Christopher McCandless nenašel cestu z divočiny, nebyl schopen nic ulovit a vyhladověl k smrti.

Peter Mullan a Olivia Colman si zopakovali své role z filmu Pod psa (2007), který také režíroval Paddy Considine.

Film se měl původně jmenovat "I‘m With Cancer". Poté byl projekt přejmenován na "Live With It". První návrh scénáře nazval Will Reiser "How I Learned Nothing From Cancer".

Na scénáři k filmu se podílel také spisovatel Will Reiser, který do něj vložil vlastní zkušenost s rakovinou. Lékaři objevili Reiserovi nádor u páteře v jeho pětadvaceti letech. Coby producent se tou dobou podílel na komediálním pořadu Da Ali G Show (od r. 2003), kde s ním spolupracovali i jeho přátelé Seth Rogen (Kyle) a Evan Goldberg. Právě Rogen mu pomohl se s nemocí vyrovnat a přesvědčil ho, aby o své zkušenosti napsal scénář. Ten pak produkoval spolu s Goldbergem a dokonce si v něm i zahrál.  V době uvedení filmu byl Will Reiser šest let v pořádku, avšak stále pod lékařským dohledem.

Film čerpá z románu Louise de Bernièrese „Red Dog“ z roku 2002, ve kterém autor mapuje život populárního psa "Red Cloud Kelpie" přezdívaného Red Dog z města Karratha v západní Austrálii.

Rasa titulního psího představitele je Australská kelpie, která byla do Austrálie přivezena prvními skotskými přistěhovalci. Plemeno získalo oblibu u australských farmářů jako šikovný pastevecký pes s dobrými předpoklady k výcviku.

Josh Radnor napsal scénář tohoto filmu v období natáčení první a druhé série situační komedie CBS, Jak jsem poznal vaši matku (od r. 2005).

Poslední hodinu života Toniho Kurze, posledního živého nešťastné čtveřice z roku 1936 popisuje Heinrich Harrer ze šťastnější čtveřice roku 1938. V knize Bílý Pavouk shrnul historii Eigeru.

Prvovýstup se podařil za dva roky: O dva roky později za podobných okolností další rakouko-německé družsto podobnou chybu v traverzu neudělalo a zároveň mělo dost sil, aby se dostalo na vrchol v pořádku. Prvovýstup se jmenuje Heckmairova cesta.