pytlik...

V době, kdy se Angličanům ještě několik desetiletí nemělo ani zdát o té jejich ovci Dolly, se v Čechách podařilo z jediného chlupu Růženy Naskové vypěstovat tvora, který ji byl podoben ve všech směrech, ať již v pohybech, či lépe řečeno v nehybnosti, v intonaci, v názorech... ano, jednalo se Karla Pelikána. Na to, jak byli stejní, to v jejich vztahu pěkně jiskřilo ("Ty si dáš ještě jeden krajíc k večeři? Opravdu? Ty si dnes troufáš";"pojďte se mnou k tetičce, ta vám poví, jak jsem neškodný";"jednou viděl natahovat žížalu a omdlel"). Marie Glázrová hrála taky zajímavou postavu...i když měla pěknou siluetu, byla to slušná holka, a navíc projevovala zájem o mimoně Homolu, což se mi jeví jako jediná nerealističnost ve filmu. Naproti tomu Máček a Kalabis působí velice uvěřitelně, protože když mají takový problém s rozeznáváním pohlaví (pletou si psy s fenkami), nelze se jim divit, že i ve čtyřiceti zůstali svobodní a musí to táhnout spolu, což člověku na rozhledu a na psychice nepřidá. Jedinou postavou, která film poněkud kazí, je inspektor ztvárněný Marvanem, jehož proslovy o kytičkách a o kočkách ("na zahradě mi chodí černá kočka. Budu jí říkat černá mimi") se tedy moc nepovedly a i dobře vytopená místnost nedokáže zabránit tomu, aby se člověk kvůli nim na chvíli cítil jako jisté domácí ptactvo.

Na jednu stranu typická soc-fi ("obyvatelé z budoucích zaplavených oblastí se nechali sami zaměstnat na stavbě přehrady a patřili k nejlepším pracovníkům, neboť chtěli, aby dílo bylo co nejdříve hotovo!"), na druhou stranu odvážné hodně smutné záběry vylidněných rozbitých baráků a stromů pomalu mizejících pod vodou. To jsem nečekal.

Už se na tu bezradnost nemůžu dívat. Beru papír a píšu padouchům, že když chtěj Bonda zneškodnit, musí střílet na něj a né pořád pár centimetrů nalevo, napravo, nahoru či dolu od něj. Asi maj nějakej blok či co, když ho nedokážou sejmout ani kulometama, zatímco on jim dělá stylové červené tečky mezi očima pouhým revolvérem. Jinak to spíš byla taková legrace jak od Šimona a Matouše, zejména ona bitka na indickém tržišti. Bond působí trochu vytahaně a unaveně, útok na ostrov plných ženských provádí spíš s obavou než s radostí, ale v tomhle je nevinně, těžko po něm chtít výkony, když musel odevzdat jedno vejce proti podpisu nadřízeným. PS: doufám, že se Moore pochlapí a oplatí dabing kolegovi, až budou dávat majora Zemana na BBC!

Viděl jsem před dvěma měsíci a dodnes se můj život tak nějak neusadil zcela do normálu. Grimasy a pohyby Petra Fialy prokazují, že přirovnání k českému Johnymu Rottenovi, kterým ho počastoval renomovaný hudební kritik Dědek, je naprosto přiléhavé.

Krejčík se měl stát spíš chirurgem nebo zavařovačem okurek než režisérem. Jeho díla jsou perfektně řemeslně zpracovaná, nicméně hodně sterilní, není v nich život a tedy ani humor. První povídka hezky ukázala trudný život středověké dámy zavřené neustále na zámku, s nikým se nestýkající, která tak podlehne nejapnému vábení floutka, kterého by každá trochu zkušenější žena za jeho kecy poslala do míst, kam se lidi posílají často, ale jen málokdo tam skutečně jde. Druhá povídka zase krásně ukázala lenost šlechty, neboť kdyby se Sovák jen trochu snažil a zapojil fantazii, určitě by Budínovou neodmítl, neboť ta ve svém věku vypadala výborně.

Mám rád, když mě film něčím obohatí, jako třeba v tomto případě. Např. díky první povídce jsem si rozšířil svůj rejstřík nadávek o čurina (© Pavel Nový), díky druhé jsem konečně zjistil, u koho se Michael Jackson nechal těsně před smrtí inspirovat ve svém vymazleném image (ano, samozřejmě u Bydžovské). Třetí povídka mě o nic podobného neobohatila, takže ji samozřejmě považuji za jasně nejslabší.

Ten komentář provázející dokument byl tak blbý, že i kdyby byl snad o polovinu chytřejší, furt by byl úplně blbý. Byl tak neuvěřitelně hloupý, až začínám Papouška podezřívat, že jeho záměrem bylo zesměšnit tehdejší socialistickou dokumentaristiku. V tom případě by byl ten komentář zase naopak velice chytrý. Tak teď nevím.

Coby člověk knihy neznalý mohu hodnotit film objektivně. Jednalo se o poměrně jednoduché vyprávění s nekomplikovaným dějem, které zpracováním spíš připomínalo pohádku než zábavu pro nás větší. Normálně bych snímku lupnul tři hvězdičky i přes občasné kýčovité zpomalené záběry a poněkud přesládlou hudbu, ale za ty bojové scény musím hodnocení snížit, neboť patřily k tomu nejsměšnějšímu, co jsem kdy viděl. Přeskočím drobné půtky v průběhu děje a budu se věnovat pouze finálnímu souboji. Člověk je půl filmu masírován informacemi, že vytunění skřeti zlého čaroděje Samuraje jsou nepřekonatelní, dokonce se jich bojí i samotní elfové. A na konci se ukáže, že tihle skřeti jsou naprosto neschopní, ani v minimálně padesátinásobné přesile nepřemůžou jednoho(!) bojovníka ohánějícího se mečem. Navíc hromadně umírají i po pouhém zásahu kamenem, které po nich vrhají ti dva nesympatičtí hobitčí hejsci. Patrně Samuraj předpokládal, že ti jeho mutanti zastraší nepřítele pouhým zjevem, takže se při výrobě vyblbl na jejich image a na mozek a pořádné brnění mu už tvořivá síla nezbyla. No a celá bitva je korunována zábavnou scénou skonu jednoho z hlavních hrdinů, který nedbaje toho, že ho propíchly tři šípy, hodí nazdařbůh meč do chumlu protivníků a srazí jím další dva skřety. Pak se ještě dlouho s ublíženým ksiftíkem rozhlíží na všechny strany, než se pěkně zpomaleně sesune k zemi a zesne. Tomuhle se vyrovná snad jen legendární scéna ze sovětského filmu z velké vlastenecké války, kdy se partyzán chystá hodit granát na německý tank, ten mu ale napřaženou ruku ustřelí a nezastaven jede plnou rychlostí dál. Každého jiného by tahle nehoda myslím trochu rozhodila, ovšem partyzán se jen tak usměje, když pochopí, že se mu náhle výrazně zvětšil dohoz, zvedne tu ustřelenou ruku s granátem ze země a použije ji jako vrhač, když se hází míček psovi. Tank, přestože je už 200 metrů daleko, nemá šanci. No ale zpět k snímku. Zkrátka, jestli si chce Elijah Wood zahrát v pořádné pohádce a ne v takovéhle nedomrlé, měl by zvolit Červenou Karkulku. V roli vlka zúročí svoje velké oči a uši a navíc si užije pořádnou realistickou bojovou scénu jeden na jednoho s myslivcem.

Další film dokazující, že se v socialismu žilo o mnoho líp než dnes. Zatímco tehdy si i (relativně) mladá rodina se dvěma malými dětmi mohla dovolit bydlet ve vile a navíc si koupit nejnovější výkřik techniky, umělou babičku, v dnešní době vidím, jak spousty lidí nemají ani na takovou levnou a základní věc, jako jsou lyže, a musí chodit venku jenom s hůlkama! No to jsme to dopracovali teda! Navíc i ten sníh tehdy byl a dnes není! Myslím, že každého musel zaujmout neotřelý Lábusův imidž. To pod nosem nosil z toho důvodu, že souběžně s tímto filmem natáčel i v zahraničí, v Bavorsku, a to 27. díl série "Kterak kožené kalhoty o padací most přišly".

No, mně ten hlavní hrdina taky moc k srdci nepřirostl, ale z trochu jiných důvodů než uvádí mnoho lidí tady... za prvé mi připomínal zpěváka Kotvalda, kterého dvakrát a koneckonců ani jednou nemusím a za druhé k němu člověk nemohl kvůli jeho příklonu k Němcům cítit sympatie, takže jeho osudy vč. pozdějšího trestu mi byly vcelku lhostejné.