wooozie

Hodnocení filmu ve zkratce - perfektní Millie, průměrná zábava, mizerná detektivka. Tolik zde kritizovaná až příliš do očí bijící politická korektnost a agitace feminismu mi tady vůbec nevadila, protože člověk už s tím u Netflixu počítá víceméně automaticky, nicméně tento film má jiné a mnohem větší problémy. Tím hlavním je jednoznačně scénář, který z celého filmu dělá naprostou patlaninu a jako detektivka nefunguje absolutně vůbec. Žádné překvapivé momenty, zvraty, záhady, nečekaná odhalení, prostě nic, jedna velká zoufalost. Příběhových linek se tady rozjede asi pět, ale uspokojivého konce dosáhne sotva jedna. Přál jsem si, ať se mi film líbí, především kvůli castingu, avšak výsledkem je sice docela zábavná, ale naprosto ledabyle odvyprávěná detektivka, což ve spojení se jménem Holmes bolí dvojnásob. Na závěr ale musím pochválit Millie Bobby Brown, která má opravdu herecké nadání od Boha a považuji ji za bezesporu největší talent nastupující generace.

Dostalo mě to víc, než jsem si původně připouštěl. Nevím, zdali je horší to, jak decimujeme přírodu, nebo předpověď, co nás ještě čeká. Musím ocenit, že David Attenborough dokázal představit i optimistický plán, jak se dostat s přírodou zpět do rovnováhy, nicméně ty scénáře budoucnosti vypadají natolik katastrofálně avšak natolik realisticky a vlastně i logicky, že lidstvo má zaděláno na pořádný problém. Za 4 miliardy let života na Zemi došlo k hromadnému vymírání pětkrát a teď je otázkou, jestli se k té červené hranici, za kterou už není návratu, raketovou rychlostí blížíme, jestli jsme ji už překročili nebo jestli se lidstvo ještě vzpamatuje a začneme se o přírodu skutečně starat. Každopádně skvělý dokument, protože jestli k tomu má někdo co říct, pak David Attenborough, který je v 94 letech stále neuvěřitelný profesionál, ale tady je navíc více než kdy jindy natolik osobní, že to k zamyšlení musí donutit každého, díky! "Příroda přetrvá. O nás lidech se to s jistotou říct nedá...Abychom tu mohli žít i nadále, potřebujeme víc než inteligenci. Potřebujeme moudrost."

Zoufalost. Mulan se může s přehledem zařadit mezi ty nejhorší a nejnudnější disneyovky. V tom filmu není nic, co by stálo za zmínku. Předvídatelný příběh, logické díry, nulová atmosféra a celé je to navíc podivně sestříháno. Co je snad ale vůbec nejhorší je prakticky neexistující a až nechtěně směšná akce, přičemž bych očekával, že ve filmu o bojovnici si tvůrci pohlídají alespoň tohle. Bitvy nemají daleko k parodii a celé to navíc působí strašně uměle (proboha co na tom stálo 200 milionů, to je asi soudruzi z Číny pěkně natáhli) a není to ani realistické a ani to nevypadá pohádkově. Budiž tento film důkazem, že ani u těchto velkých blockbusterů, na zakázku vytvořených od hlavounů z Disney jak auto z fabriky, není jedno, kdo sedí na režisérské židli. Po letošním matném výsledku Niki Caro ještě více vynikne, jak loni u Aladina hrál Guy Ritchie úplně jinou režisérskou ligu.

Maximálně vyčerpávající film vyžadující absolutní pozornost po celou stopáž, protože jakmile člověk jenom na chvíli vypne, už nemá prakticky žádnou šanci dostat se zpět na jednu vlnu s Nolanem a zbytek filmu pocitově převáží jenom ohlušující rámus a překombinovanost příběhu. Musím uznat, že napoprvé to byla skutečně až fyzicky vysilující projekce a neměl jsem daleko k tomu, abych se v ději definitivně ztratil, ale v TOM mindfuck okamžiku, kdy hlavní hrdina začne chápat a ve svůj prospěch využívat možnost měnit tok času, do sebe všechno začne dokonale zapadat a je to opravdová jízda. Tenet je skutečně nejambicióznější Nolanův film a jako na každý jeho film i na něj bude směřovat dost více či méně oprávněné kritiky, ale jako vždy je to jediný skutečně must see film v roce, jehož technická stránka, styl vyprávění a způsob, jakým je natočen, posílá ostatní hollywoodskou produkci do druhé ligy.

Zatímco dříve jsem jako velký fanoušek F1 nevynechal jediný závod v sezoně, posledních asi 10 let se donutím zhlédnout tak maximálně 3 závody za rok, které velmi často pronudím a ta vášeň pro tento královský sport je prostě pryč. Jenže teď to budu muset asi přehodnotit a myslím, že nebudu sám. Drive to Survive je totiž absolutní dokonalost. Drama antických rozměrů, kde nejde tak zásadně o technickou stránku věci, ale celé je to především o dřině, ambicích, rivalitě, tlaku, intrikaření a podrazech. Opravdu toto není pohádka o tom, jak bezejmenný outsider ke štěstí došel, toto je drsný svět, kde se nikdo s nikým nemaže a i ten sebevětší talent lze přeplatit penězi. Svět, ve kterém chtějí být všichni první, ale logicky pokud někdo vyhraje, musí někdo i prohrát, což je pro všech 20 jezdců, kteří jsou buď sobečtí, arogantní, ambiciózní, agresivní nebo všechno dohromady, naprosto nepřijatelná možnost, takže o dramatické situace opravdu není nouze. Upřímně a bez příkras natočeno, perfektně sestříháno a ty příběhy... každý závod, každý tým, manažer, jezdec, všichni mají svůj příběh, který má někdy pěkné zakončení, ale velmi často ten příběh pekelně zhořkne. S01: 10/10. Ve druhé sérii krasojízda pokračuje. PR týmy i těch největších stájí pochopily, že tento seriál jim může u fanoušků dost pomoct a taky se snažily, aby jejich obraz zůstal nepošramocen, ale ani tady se s tím tvůrci nemazali a ukazují, že tento sport opravdu není pro slabé povahy. S02: 10/10. Stále špičková práce. Jediný problém je u mě, protože po dvou vynikajících řadách jsem se rozhodl znovu začít pravidelně sledovat závody, tudíž už všechny ty příběhové zvraty, happy endy a průsery podrobně znám, takže ve srovnání s předchozími sériemi tam není ten wow efekt. Nadále se však jedná o absolutní bombu. S03: 9/10.

Na Hromnice o den více verze 2020.

Stejně jako se Kick-Ass 2 snažil napodobit úspěch jedničky, tak se Birds of Prey snaží napodobit úspěch Deadpoola a v obou případech je z toho podobný průšvih. Pochválit tu lze tak maximálně stylizaci a Margot Robbie, která si Harley vyloženě užívá a role nespolehlivého vypravěče ji sedne. Jinak je to ale zoufalost. Jde vidět, jak si dali na place velkou práci s choreografií, jenže dobré nápady střídají ty šílené, které se nechtěně dostávají na úroveň parodie (bitka před koncem nemá daleko od závěru Žhavých výstřelů 2). Jednoznačně nejhorší na celém filmu je ovšem casting, kdy se do týmu, který měl pravděpodobně tvořit jádro filmu, nehodí ani jedna z hereček. Třeba Rosie Perez je tu synonymem nudy. Mary Elizabeth Winstead, jak ji mám od Scotta Pilgrima rád, tak tady předvádí pravděpodobně nejhorší výkon své kariéry. A takový Ewan McGregor? Jak je to vynikající herec, tak by se měl modlit, aby se budoucí Star Wars s jeho Obi-Wanem povedli, nebo by měl vyměnit agenta, protože prakticky v čemkoliv poslední dobou hrál, tak to v kinech shořelo jak papír, což už je vážně na pováženou. Ale zpět k Birds of Prey. Je super, že v rámci girl power vlny dostaly šanci natočit blockbuster i neznámá režisérka a scénáristka, ale těm se povedlo natočit film, kde nefungují vztahy mezi holkami v týmu, nefungují tu příběhové zvraty, některé dialogy jsou přímo příšerné a celé je to ledabyle odvyprávěné až hanba. Výsledkem je tedy film, který je sice možná o chlup lepší než katastrofální Justice League, ale v kinech vydělal méně než deset let starý Green Lantern! Zkrátka ne každý má komediální a vypravěčský talent jako Ryan Reynolds v Deadpoolovi a ne každý stylový komiksový film má dohled od génia Matthew Vaughna jako Kick-Ass.

Nakonec to není tak hrozivě vypadající béčko, jak se z traileru mohlo nejdříve zdát. Nicméně i když to má super tempo a prakticky bez pauzy se jede od začátku do konce, nelze se zbavit pocitu, že největší předností tohoto filmu je paradoxně fakt, že za 90 minut je hotovo. Sympatická jednohubka, která je však patetická až běda a často hraničící s až nechtěnou směšností.

V současné hollywoodské vlně girl power filmů vzniklo v této kategorii hodně výrazných filmů, ale s Malými ženami se nemůžou rovnat ani hity typu Captain Marvel, či Wonder Woman, a to ani raději nebudu vzpomínat na jeden z nejvíce cringe momentů v dějinách filmu v Avengers: Endgame v nechvalně proslulé "all girl scene". Tady stačil dobrý příběh, jistá režie a výtečné herecké obsazení, kde Florence Pugh zcela vládne, a výsledkem je výborný film. I když musím přiznat, že hlavně ze začátku to prolínání časových linií bylo naprosto neskutečně chaotické, ale pak si to přece jenom sedne.

Film Dva papežové má tu výhodu, že i kdyby toto téma nikoho nijak zvlášť nezaujalo, tak přesto je zde vysoká pravděpodobnost toho, že si ho každý užije. Proč? Protože i kdyby se Anthony Hopkins a Jonathan Pryce bavili o loupání brambor, v jejich podání je to prostě dokonalý herecký koncert a jejich oscarové nominace patří do kategorie těch absolutně nejzaslouženějších. Známá fráze "sice to tak doopravdy nebylo, ale mohlo by být" tady bije do očí v každé scéně. Jestli mi v poslední době nějaký film utekl opravdu jako voda, tak právě tento a za mě je to největší překvapení roku 2019.