wooozie

Technicky brilantní, ale příběhově, omlouvám se, ale nenapadá mě lepší slovo než debilní. Předvídatelné, nulové emoce, špatný casting vedlejších postav, absentující logika a zcela chybějící chemie mezi postavami. Podobně připitomnělý příběh jsem díky vizuálu ještě se skřípěním zubů překonal u Avatara nebo Valeriana, ale tady už to skvělé efekty zachránily pouze od propadu na level Smrtelné stroje. Jak už to u podobných případů bývá, ze začátku to nakouslo tak velké množství příběhových linek a představilo množství postav, že ve dvou hodinách logicky nedostane prostor ani uspokojivý konec žádná z nich a celé to působí nedodělaně a zkratkovitě. Jednoduše mi prostě přišlo, že film cílil na úplně jinou cílovou skupinu, než na tu, ve které se nacházím já (20 - 30), ale tržby z kin naznačují, že tvůrci to netrefili na více frontách.

Ve všech ohledech na jistotu jedoucí origin a skrz naskrz průměrná marvelovka. I když to má klasicky super myšlenku o nezdolnosti lidského (tedy konkrétně ženského) ducha a ne všechno je takové, jaké se může na první pohled zdát, tak je to celé natočeno tak neskutečně rutinně, že je opravdu složité zapamatovat si nějakou skutečně nápaditou scénu, ze které bych se posadil na zadek. Herecky naprosto bezproblémové. Z různých (často naprosto bizarních) důvodů před premiérou kritizovaná oscarová Brie Larson hraje naprosto pohodově a vzhledem k postavě Captain Marvel úplně přesně. Vlastně tomu není nic moc extra co vyčíst, tedy snad až na režisérskou dvojku. Ta totiž naprosto zoufale nevyužila potenciál prostředí 90. let, film zaplácala zcela generickými akčními scénami a důsledně dodržovala pravidlo "když nevíš jak natočit akční a soubojové scény, tak hodně hýbej kamerou, hodně střihej a to celé pokud možno v hodně tmavém prostředí, aby toho nešlo moc vidět". Po vylezení z kina spokojenost, ale s přibývajícím časem to zatraceně rychle vyprchá.

Opravdu by mě nenapadlo, že nejvysmívanější superhrdina ze všech dostane absolutně nejepičtější origin za dlouhé roky v kombinovaném stylu Avatara, Trona a Valeriana pod taktovkou bezchybného Wana, který dokázal prakticky nemožné. Tolik pro Warnery typický nepřehledný digibordel dokázal přeměnit na epickou pohádku s naprosto přehlednou akcí a přestože to všechno měli tvůrci ještě stížené podvodním prostředím, vždy je krásně vidět, co se na plátně zrovna odehrává a nikdy to nepřejde do chaosu. Logiku příběhu a nápaditost scénáře není potřeba příliš řešit, protože tady více než kdy jindy platí, že vizuálně dokonalý obal dokáže překrýt nedostatky obsahu a jako oddechová pohádka to funguje skvěle.

Průměrný ceremoniál se vším všudy a protože to letos bylo bez moderátora, tak tu vlastně není moc co hodnotit. Na ty rádoby politicky angažované projevy a burcující proslovy si člověk za ty poslední roky tak nějak už zvyknul, stejně jako na nekonečné množství reklam. Naprostá většina výsledků byla bez překvapení a pouze v některých kategoriích se rozhodovalo maximálně mezi dvěma favority. Pokud by měl člověk řešit všechny ty věci okolo (málo menšin, málo žen, Trump, nízká sledovanost), tak by se na to nemusel ani dívat, ale i když je to extrémně otravné a až únavné, tak pořád je to největší oslava filmu v Hollywoodu. A pokud bych měl jako každý rok vyzdvihnout alespoň jednu věc k zapamatování, tak by to byla jedna z nejlepších děkovaček za poslední roky v podání Olivii Colman, která se proměnila v naprostou záruku na navození pozitivní nálady.

Bezpochyby nejlepší animovaný film poslední dekády a jeden z nejlepších superhrdinských filmů vůbec přišel v okamžiku, kdy už mnozí začali pochybovat o potenciálu přinést do tohoto žánru něco nového. Lord a Miller už mnohokrát prokázali, že každý jejich výtvor se ve zlato promění a dostali důvěru od z průseru do průseru chodícího studia Sony a díky tak unikátní stylizaci trefili naprostý jackpot. Tento Spider-Man je totiž zcela určitě ten nejkomiksovější, nejnašlapanější, nejzběsilejší a jednoznačně nejoriginálnější. Všechno tady letí v tak vražedném tempu, že některé postavy mají možná o něco méně prostoru než by si zasloužily, ale tvůrci si byli dobře vědomi rizikovosti celého projektu, a tak vyložili všechny karty na stůl a narvali tam všechny nápady, co jim přišli na mysl a zafungovalo to skvěle. Jakkoliv je celý příběh s dimenzemi překombinovaný a šílený, všechno to do sebe zapadne skvěle, neztrácí to humor ani nadhled a všechny hlavní postavy jsou úžasně sympatické. Máloco mě letos tak moc bavilo a krom neotřelé atmosféry, skvělé animace, humoru a možná nejlepšího camea Stana Leeho to je především neskutečně originální komiksovka.

Film, ve kterém nefunguje vůbec nic. Je sice hezké, že akce jede od začátku do konce, ale po celou dobu je to naprosto šílený chaos. Nudná zápletka i prostředí, k tomu navíc příliš velké množství dějových linek, ale žádná nedosáhne ani zdaleka uspokojivého cíle. Většina herců se do svých rolí nehodí a aby toho nebylo málo, dialogy jsou tady regulérně na facku. Kdo tomu v Universalu odklepl 100 miliónový rozpočet, tak by se měl nechat vyšetřit. Totálně zmatečný a zasloužený propadák.

Jestli mám pro nějakou filmovou tématiku opravdu slabost, tak to je téma vesmírných závodů a dobývání vesmíru obecně. Když se k tomu ještě přidá buďto takový ten čistý patriotismus, nebo mírná naivita o nezdolnosti lidského ducha, letí moje hodnocení ještě výš. Film o misi Apolla 11 šlo natočit různými způsoby a vůbec neprotestuju proti stylu, který použil Chazelle pro ztvárnění doposud největšího úspěchu v historii NASA, nicméně má to určitá ale. Technicky je to brilantní, hudba skvělá a i reálnost a autentičnost je tady výborná, přesto jsem z toho všeho měl podobné pocity jako z Dunkerku, kdy to taky bylo tak vymakané, až mě to ve výsledku nezasáhlo tak, jak bych si nakonec přál. Mám takový pocit, že na podlaze střižny zůstalo z druhé poloviny filmu 20 minut materiálu, které by výsledný dojem ještě vylepšilo.

Jestliže hokej má svůj zázrak na ledě, tak horký fotbalový kandidát na podobné označení je Americká Samoa. Next goal wins je nejlepší sportovní dokument od nepřekonatelného Senny a nejlepší vzepětí outsidera od Forresta Gumpa. Úžasně inspirativní a feel good atmosféra zaručena.

Dlouho jsem přemýšlel, jak přesně popsat či zhodnotit tento mistrovský kousek, ale v některých případech jsou slova nejspíš naprosto zbytečná. Ze začátku jsem ještě malinko pochyboval, zdali na mě Cuarón jenom nenachystal artovou past s nějakým rádoby přesahem, ale s postupujícím časem mi začínalo být více než jasné, že Netflix vyslal do světa další mimořádné dílo. Každý detail filmu přes zdánlivou obyčejnost naprosto bezchybný, technicky vymazlené k dokonalosti a i kdyby mi zbývaly poslední zbytky pochybností o výjimečnosti tohoto filmu, tak scéna v porodnici se mi nejspíš nesmazatelně vryje do paměti a emocionálně tento film posouvá o další level výš. Mistrovská režie, mistrovský film, tady opravdu není víc co řešit.

Jestli bych měl někdy zařadit tento film do nějaké škatulky, tak "rozpadající se pod rukama" by byl výraz naprosto přesný. Ale opravdu, začátek výborný, koncertní i malé dramatické scény fungují na jedničku, ale pak přijde zlom. Zlom nejenom příběhový, ale hlavně režisérský, kdy mi přišlo, že Bradley Cooper neví, kudy dál. Pominu vývoj vedlejších postav, většina nebyla pro příběh důležitá, ale od začátku sólové dráhy Ally není vůbec jasné, kam se má vlastně příběh ústřední dvojice posunout a zůstane více otázek než odpovědí. Ke konci se to začíná opravdu bořit jak domeček z karet, a to hudebně romantické a dramatické plynutí filmu se mění v uvadající chaos (například věděla Ally o hluchnutí svého manžela? apod.). Ve finále ale musím přiznat, že i přes závěrečnou pachuť z konce filmu mírně převažují pozitiva a Lady Gaga, i když to není a asi ani nebude brilantní herečka, tak jako autorka písní a zpěvačka je výborná.