vesper001

Addamsova škola mě dlouho odhrazovala českým názvem, který slibuje brutální horor. Obsazení a zvědavost však nakonec překonaly strach a předsudky a já se touhle šíleností fakt pobavila. Proto velkoryse odpouštím občasná zaváhání a odmítám si zkazit zážitek domáháním se vysvětlení nebo logiky. Navíc jsem hrdá na to, že jsem sama odhalila spoustu odkazů. Třeba že Camilla je Camilla. ;) Tak takhle to dopadne, když se upjatí Angličáci dají na houbaření!

Nepotřebovala jsem dvě hodiny, abych vymyslela hned několik mnohem originálnějších rozuzlení téhle pseudoskopové taškařice, než jaké horko těžko vypotili tvůrci. Logické lapsy, zbabrané mordy, napětí si zřejmě odskočilo na malou a bubu Hannibal zas nechal své charisma v druhém kabátě. Film je skutečně věrný předloze – přesně stejně mizerný.

Nesnesitelně ubrečená rekonstrukce prvních dní, o které Jackie přežila Jacka. Snaha o pedantskou autenticitu nezadržitelně padá do propasti patetické hysterie. Pro mě zklamání na n-tou: z Natálky i námětu. Pokud si nelibujete ve slaných koupelích a terapii nudou, vyhněte se téhle fake Jackie obloukem.

Synátor není příliš bystrý, když mu taťka musí tak sáhodlouze – ale zajímavě – vysvětlovat, že fantazie k životu patří. Bez ní by byl prázdný, bezbarvý a všední. Ten život, myslím. I když pro synátora by to mohlo platit taky.

Svědectví obětního beránka. Dianin pohled na vlastní osud je podobně utrápený a nešťastný jako nejspíš byla ona sama. Chyběla mi tam alespoň špetka sebereflexe, nikdy není všechno jen vina těch druhých. Zpověď ale nebývá objektivní.

„Margaret, už zas máš kruhy pod očima! Víš, že to máš zakázané.“ Hodně dlouhá a zašmodrchaná epizoda historického seriálu k žehlení.

Filmový portrét podzimu života George Adamsona a jeho lvích přátel. Skutečné dokumenty se mi ale líbily trochu víc.

Tahle kondomedie je jako růžové svítící boty. V šopu to vypadá božsky, ve vaší hlavě jako úžasný nápad, ale když si je pak koupíte a podíváte se do zrcadla, uvidíte trapáka roku. Spousta krejzy kůl kloučků a vlasatých barbín, co myslí jen na to, pár dospěláků, co se chovají jako mladší verze mladistvých a myslí jen na to a celé je to tak strašně pitomé, že myslíte jen na to, kdy to skončí. Pokud je jedinou snesitelnou postavou polda, a to jen díky dabingu, fakt to není oukej.

„Zabít se není tak jednoduché, jak si lidé myslí.“ a „Nikdo na planetě to nezvládne sám.“ Není to úplná tragédie, ovšem komedie už vůbec ne. Smát se znamená v tomto případě jen autoimunitní reakci, protože smích je obrana proti tomu, co na člověka zapůsobí. Bolavý příběh o jednom nerudném obsedantním dědkovi, žijícím v městečku z Lega. Ve slušné společnosti je dobrým zvykem takového člověka poslat expresně na kompost kolektivu, jenže v téhle pohádce se vyskytují pouze nadpřirozené bytosti, které se mu naopak snaží dostat pod krunýř. Možná tuší, že pod asociálním chováním a obličejem smutného smajlíka (poprvé se Ove usměje přibližně po hodině a nadlouho naposled) je nešťastný, zraněný a nemocný člověk, s nímž se život nemazlil a který má větší srdce, než by kdo tušil. Rolf Lassgård je dokonalý.

Lze rozlišovat fyzickou statečnost, kterou člověk projevuje tváří v tvář bolesti či nebezpečí úrazu, smrti, a morální statečnost jít proti mínění jiných, riskovat zesměšnění a odsouzení. Dobrý skutek potrestán, hrdinský souzen. To je skoro stejně jisté, jako že když letadlo padá, spadne až úplně dolů. V jakém světě to žijeme? Kapitán Sully zasloužil potlesk, Tom Hanks alespoň nominaci na plešouna, jenže žijeme tam, kde žijeme, takže smůla… Strhující příběh o letecké havárii, který mě vzal ze všech nejdál.