vesper001

Ukázka toho, že i když vybrakujete kostymérnu a pronajmete zámek, neznamená to, že natočíte slušný film. Mám pocit, že autoři viděli Trhliny, zezelenali závistí a tak nechali vypučet neduživé napodobenině, která by místo filmového plátna potřebovala panáka pesticidu. Je to takový autenticky špinavý historický film. O dokonalosti tu žvaní hodně nedokonalé exempláře, příběh je vybledlý a místy plesnivý a film jako celek působí jako něco, co léta přežívalo v zásuvce prastarého sekretáře kdesi ve vlhkém sklepě, bohužel to někdo našel a teď s tím mává, jakoby šlo o konečně pravou deklaraci nezávislosti. Ztráta času, zajděte si radši na prohlídku Kokořínu.

Velmi solidní adaptace mojí oblíbené detektivky. Nejzajímavější pro mě byla postava neúspěšného sebevraha, který se nakonec ocitne ve správnou dobu na správném místě. Teď jsem náhle viděl, že mohu pro druhé něco znamenat už jenom tím, že tu jsem. Štvala mě hysterická Laura Smet (dcera Johnnyho Hallydaye, btw), jejíž přehrávání vedle uměřeného herectví ostatních působilo nepatřičně, postava gigola Latimera taky nebyla dvakrát pravděpodobná, ale sílu mrazivé teorie nulté hodiny navíc přikrášlenou případem dětského vraha, to naštěstí nenarušilo.

Na svatbu já pojedu, však ženit se nebudu. Dva výtečníci na lovu družiček plavou ve svatebních vodách jako ryby a zdá se nemožné je chytit a narvat do chomoutu. V čem bude spočívat nezbytný problém, je jasné. Jak to dopadne, už naštěstí ne. Nenáročná zábava, která způsobí mírnou činnost mimických svalů bez nulové zátěže mozku. Vědecky řečeno, je to celkem fajn.

Hucka jsem si představovala spíš jako výrostka větrem a mrazem ošlehaného roští a ne jako malého Froda s panenkovskými kukadly. Ale je to pěkný film pro děti, kterým předloha připadá moc dlouhá.

Je to ten typ filmu, který sledujete s úctou i zvědavostí, ale i jistým odstupem. Jako když vstoupíte do pyramidy a nakukujete do sarkofágu a bojíte se, že uvidíte mumii a nebudete kvůli ní večeřet. Podobný pocit jsem měla, když jsem si odtrpěla scénu vyhrabávání bomb. Myslím, že už to znova vidět nechci, i když krev se v černobílé snáší líp.

Bojují deštníčky kufříčky, dští hlášky, vtípky a oheň a v případě maléru zapějí labutí píseň. Škoda, že někteří se spásy světa nedožijí, ale s přihlédnutím k Harryho zmrtvýchvstání nepřestávám věřit ve věčný život všech zúčastněných.

Hastingsi, mám dojem, že už nejsme v expresu… Kennethe, Kennethe, ty ambiciózní chlapče – nežli točit remaky, zajdi radši na steaky. Budu přísná, protože tohle je zbytečný film. Na nedávnou adaptaci ještě nezačal sedat prach a už se horempádem spatlala další. Jenže ani opulentní výprava tenhle připálený flák nezachrání. Poirot vypadá, jakoby utekl z mauzolea Madame Tussauds a obrovský mroží tentononc pod nosem nelze tolerovat ani jako trapný žert. Jeho posedlost symetrií není milá ani roztomilá, ale regulérně úchylná, ale co je hlavní problém, Poirot přestal být lidský a zbyly jen jeho podivnosti, které samotné nejsou nijak sympatické. Také přestal být asexuální, ovšem jeho konverzace s fotografií není sexy ani náhodou. Také v rámci korektnosti konvertoval k ateismu, což hutné morální dilema převařilo na řídkou polívku. U předchozích adaptací nevadilo, že divák znal pachatele, zde je ale právě kvůli tomu vyšetřování úmorné a užvaněné. Záplava zvučných jmen a obličejů omrzí už v polovině a poslední ránu zasadil český dabing, kde Poirot mluví hlasem Hastingse. Holt všichni nemaj na to, by těžili zlato a Branagh by měl radši dál hamletit.

Maniodepresivní pečovatelka, co se svlíká, když se cítí šťastná, hysterická samozvaná snoubenka, co si libuje ve stalkingu a Colin, co sbírá síly, aby je obě poslal do jetele a nevěřícně zírá, do čeho se to uvrtal. Pošlete to do vesmíru a lidská rasa bude před mimozemskými invazemi v bezpečí.

Kromě toho, že je to špatný film, mi na něm nic nevadí. Snažila jsem se být shovívavá, opravdu. Hlavní je dostatek vražd, chlácholila jsem se na začátku. Alespoň ať tu babici ať někdo sejme, prosila jsem v polovině. Na konci už jsem si jen pomyslela, carpe horam, carpe diem a tohle do záchodu spláchnem. Ubrečená bába, fixovaná na skladiště, její neteř, co pro jistotu nemá vlastní život, roztomilý hošánek v policejním mundůru co nabalí důru a ještě pár dalších budižkničemu v příběhu bez děje. Colinova postava ovšem projde životní katarzí – začne se bát potenciálního škrábance na kapotě. Takže pozor: zhlédnutím tohoto filmu si můžete přivodit demenci, druhé pokoukání je příznakem, že vás má ta… jak se ta nemoc jen jmenuje… no, v hrsti.

Téma se obírá mateřstvím a adopcí, vlastně spíš kolem něj zlehka povlává. Hrdinka je nemastná neslaná, nevýrazná a ostatní postavy s ní drží stejně bezcílný krok. Drama to není, je to příliš bezkrvé, komedie už vůbec ne, není čemu se smát, je to něco mezi rodinným filmem a hororem, koneckonců tyto žánry se beztak překrývají. Mít za matku takovou vorvaň, jeden by se nechal adoptovat, anebo osiřel vlastní rukou.