Saint-Cyr

Film měl skvělý rozjezd, velmi zajímavé téma, které se rozvíjelo tak do polovičky filmu. Pořád jsem čekala, jak to dopadne, co bude s dívkami, jak je ovlivní výchova v internátní škole, jak se začlení do normálního života, jestli se vrátí domů nebo jejich cesta díky této výchově se bude ubírat úplně jiným směrem a zatím nic.... (21.04.2011)

Poněkud rozvleklé drama o ženě, která nepochopila, že svobodná vůle vštěpovaná násilím přestává být svobodná. Když pominu fakt, že díky oficiálnímu textu distributora jsem čekala něco úplně jiného, tak to nakonec nebylo tak zlé. Konkrétně herecké obsazení se velmi povedlo. Vyzdvihovat Isabelle Huppert je zbytečné, kdo už ji někdy viděl, ten ví. Mě ale mnohem víc zaujala ta bruneta v hlavní roli dívky, která se jako jedna z mála odváží vzepřít se nezdravému vlivu internátní výchovy. Myslím, že právě její fascinující tvář, společně s tou experimentální hudbou, si budu z celého filmu pamatovat nejvíc. (21.12.2009)

Já kvituji už jen to, že se někdo ve filmu odváží zpracovávat tak nudné téma, jakým projevování vkusu a osobní úrovně je. Vlastně mám dojem, že se jedná o výsostně literární téma, a v tomto filmu bohužel postrádám jistou estetickou přidanou hodnotu. Váha sdělení však vychází z něčeho dodnes aktuálního - dobře to vystihla Cherita: "svobodná vůle vštěpovaná násilím přestává být svobodná" - že je více než potřebné o něčem podobném hovořit. Myšlenky ohledně změn ve vzdělávání jsou dnes nesmírně palčivé (nebo určitě brzy budou). Zde vykreslený děj totiž podle mě kopíruje náš současný trend. V Saint-Cyr se milenka krále rozhodne na základě svých zkušeností vzdělávat mladé dámy tak, aby neopakovaly její chyby, nicméně si neuvědomuje limity takového předávání zkušeností a limity samotné společnosti. Nejde totiž ani tak o předávání informací, jako o přenos pocitů, dojmů a celkově životního stylu. Na začátku k výchově přistupuje velmi svobodně, nicméně se necítí být s výsledkem spokojená. Místo aby její svěřenkyně vystupovaly jako sebevědomé a soběstačné emancipované bytosti, směřují ke konformitě svých předem připravených společenských rolí. A utvrzuje je v tom i patriarchální prostředí. Reakcí paní de Maintenon je jakýsi protiútok fanatickým katolictvím. Nejenže se tím likviduje osobitost každé z dívek, ale nesvoboda postupně přerůstá v teror a výchova v manipulaci. Z podnětného, příjemného prostředí, které vytvořila žena s vkusem, společenským vlivem a mocí, se stává dusivý klášter postižený strachem stárnoucí hříšnice. (21.03.2016)

Děj filmu mě chytil hned na začátku a nepustil až do konce, i když konec byl pro mě zklamáním. Velká idea madame de Maintenon vychovat z prostých dívek dámy hodné vznešené společnosti se zvrtne ve chvíli, kdy dívky debutují u francouzského dvora svým divadelním představením. Madame si všimne, že je na dívky pohlíženo jako na čerstvé zboží, a proto se rozhodne upevnit v nich morálku náboženským šílením. V tomto okamžiku se zvrtne i celý děj filmu a snad i jeho žánr a kromě toho, že si dívky uvědomí, že prvotní idea školy se vytratila, se až do konce filmu nic extra neděje (jen náboženský šílení, jeptišky a sebepoškozování). Přesto doporučuji – něco mě přinutilo dokoukat to s otázkou „jak tohle může skončit?“ (bude z blondýnky jeptiška nebo se spolu s brunetkou vzepře a uteče?.. bohužel ani jedno). (27.01.2010)

Tří hvězdičkové drama dvou tváří, první a druhé části, kdy se všechno láme oním osudným (pro dívky i diváka) divadelním představením. Od té chvíle se dobře fungující film bohužel stočí k jakémusi přešlapování na jednom místě a neustálém řešení jedné a té samé věci. Popravdě, takřka až do konce filmu jsem brunetce fandil, aby svojí kamarádku konečně probudila z toho náboženského šílenství královny a obě šťastně utekly a celý film skončil happyendem. Jen ta scéna s vanou mi přišla přehnaná, nevěřím, že by někdo mohl jen tak ze srandy přijít a začít škrtit královnu Francie... Mimochodem, vím, že ty "čepičky" na hlavách dam byly součástí tehdejší módy, ale nepřipadaly vám docela směšné? :D (10.01.2011)