Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Krimi
  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Dobrodružný

Recenzie (131)

plagát

O dvanástich mesiačikoch (2012) (TV film) 

Z novějších pohádek bývám poslední roky spíš otrávená a přepadlá, ale tohle bylo celkem příjemné, svižné, v některých momentech doopravdy zábavné. Jedinou výraznější skvrnkou pro mě byl nesympatický Roman Vojtek (Veroniku Žilkovou radši nekomentuji), inspirace jinými pohádkami (Mrazík, Popelka ...) byla sice na první pohled patrná, ale dalo se to překousnout. A všichní Měsíčci to udržovali nad vodou, takže za mě lepší průměr a milé překvapení.

plagát

Victor Frankenstein (2015) 

Pohled na celý příběh ze strany Igora byl dobrým nápadem, bohužel také tím posledním. McAvoy byl od začátku nesympatický až hrůza, Radcliffe měl možná dobrý start, ale dojel na tupost celého snímku. Přehnaná stopáž, nelogičnosti jak v ději tak i chováním postav, předvídatelné až běda. Po vizuální stránce to bavilo chvilku, ale i to se brzy okoukalo. Jediným pozitivem tak pro mě zůstává Andrew Scott. Velké zklamání a dlužím omluvu kamarádovi, který v kině prakticky celou dobu trpěl jako zvíře.

plagát

Posledný lovec čarodejníc (2015) 

Pokud prostě vypneme a budeme jen koukat na obrázky, je tenhle film ideální na zaplácnutí bezmála dvou hodin v kině. Scénář byl slabší, akčních scén mohlo být klidně víc, ale trikově moc povedené. Nenudila jsem se, pár hlášek pobavilo, děj byl svižný, nevelká očekávání splněna. Po náročném týdnu je to správně nenáročná zábava, takže za mě spokojenost.

plagát

Sicario: Nájomný zabijak (2015) 

Myslela jsem, že se časem ten rozpačitý dojem nějak rozptýlí, ale jediné co mi utkvělo v hlavě, je hudba. Začátek mě hodně navnadil, že to bude slušná akce, ale cca od půlky to šlo dolů. Lví podíl na tom měla postava Emily Blunt, která postupem času začala spíš rušit. Závěr jednoho muže byl sice působivý, ale na můj vkus šlo všechno moc snadno (a rychle). Slibně budovaná atmosféra, velmi syrové, výborní Brolin/Del Toro, bohužel hlubší dojem film nezanechal. Čtvrtá hvězda je čistě za soundtrack.

plagát

Legenda o sovích strážcoch (2010) 

Není to klasická pohádka, ale přímočarý příběh o vytrvalosti a víře mi tady stačí. Navíc ten vizuál je nádherný (nejen průlet sovičky skrz vodní kapky je vážně úžasný). Zpomalovačky mě bavily, pár rušivých momentů člověk i odpustil a akční scény byly skoro až moc opravdové. Malé dítě bych na to nevzala, na to je to asi vážně dost temné a pár rodinných vtípků to už nezachrání. Ale dospělákovi, který netouží po čistokrevném fantasy, ale krásném animáku, bych tenhle film i doporučila.

plagát

Metalocalypse (2006) (seriál) 

Je potřeba hodně nadhledu, ale pro metalistu snad povinnost. Brutální, černohumorná, sarkastická nálož ... Varování - vysoce návykové!!

plagát

V kráľových záhradách (2014) 

Námět byl slušný, ale tomu zpracování chyběla jiskra. Příběh plynul pomalu, rozvážně, ale možná to bylo až moc pomalé. Pár silnějších scén vždy navnadilo, ale ve výsledku to mělo pramalou atmosféru. Takže si film dost rozvláčně doplul až do finále, které nebylo tak grandiozní, aby to snímek nějak vytrhlo. Nicméně Kate Winslet byla velmi dobrá, Alan Rickman potěšil a na kostýmech se někdo vážně vyřádil, ty byly krásné.

plagát

Skylight (2014) (divadelný záznam) 

I po roce mi na tohle představení dochází slova chvály. Jeden pokoj, dva herci na scéně a odzbrojující text. Dialogy jsou skvěle vypointované, nechybí vtipné vsuvky, gradace je na jedničku a téma stále aktuální (z čehož byl sám autor ve výsledku rozmrzelý). Teatrální Bill Nighy byl pro mě nějvětší tahák a nezklamal ani v nejmenším. Vedle jsem byla z Carey Mulligan, kterou jsem do té doby neznala, ale nejednou si s naprostou samozřejmostí ukradla prim na jevišti. Oba hlavní protagonisté s citem ukazují dva rozdílné světy bývalých milenců, posun jejich názorů, morálky a přístupu k životu. Už dlouho jsem nezažila, že by se v kině tleskalo, ale tady jsem se k aplausu s chutí přidala. Odcházela jsem nadšená a vřele mohu doporučit všem, kteří se chtějí nechat zbourat vybroušenou britskou konverzačkou, která nejdříve polechtá bránice a pak vás vezme za srdce.

plagát

Rozbouřené vody (2008) 

Syrové severské drama o novém začátku, o špatném svědomí, vyrovnání se s minulostí a touze žít s čistým štítem. Děj dobře plynul, navíc byl divák valnou část snímku udržován v mírném napětí, jak to vlastně bylo s vinou prospuštěného Thomase. Vyprávění příběhu formou pohledu z obou stran bylo velkou předností, záběry z vody působily patřičně depresivně, ale největším zážitkem byly scény, kdy Thomas hrál na varhany - vynikající. (Viděno v rámci Severského filmového podzimu 2015)

plagát

Ten, koho miluješ (2014) 

Vynikající, melancholií prošpikovaný film. Námět jako takový už tu byl mnohokrát, přesto je snímek svým citlivým a víceméně úsporným zpracováním nadprůměrný. Mikael Persbrandt v hlavní roli táhne celý příběh, je velmi přesvědčivý a jeho zpěv je balzámem pro uši. Vřele doporučuji nejen shlédnutí, ale i poslech samotného soundtracku. (Viděno v rámci Severského filmového podzimu 2015)