LucillaP

Tuhle třídílnou minisérii jsme měli možnost vidět na jeden zátah. Nakolik je dobré si to střihnout najednou nebo si to postupně dávkovat, to je asi každého rozhodnutí. Já byla nadšená a myslím si, že kdybych díly viděla s časovou prodlevou, nezanechaly by takový dojem. Takhle to bylo neuvěřitelně nahuštěné emocemi, silné, gradující do neodvratného závěru. Filmy se zaměřily na to důležité, nejen na samotné gaye, ale i na jejich rodiny, jak se vyrovnávaly s nákazou blízkého člověka a jak se k tomu dokázali postavit. Herecké výkony parádní, styl prolínání několika časových rovin se mi líbil, postupně se jednotlivé scény doplňovaly a vysvětlovaly navzájem. A musím pochválit hudbu, stává se skoro tradicí, že v severské tvorbě se prostě vyvede. Za mě absolutní spokojenost, nemyslela jsem, že mě to až tolik dostane. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016)

Černá komedie, kde absurdní momenty gradují až do naprosto šíleného závěru. Opět jsem si potvrdila, že od finského filmu bych měla očekávat naprosto cokoli a i to cokoli je vlastně málo ujeté. Některé nápady byly dobré, některé scény řádně vypečené, ale nemůžu tomu odpustit ten zdlouhavý a nudný začátek a řadu hluchých míst. Naopak mě příjemně překvapila hudba (bez toho vizuálu a pokud si člověk nepřečetl text :-D). Na festival ideální film, ale doma bych si to znovu asi nepustila. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016)

Prozatím se budu držet středu, i když tahle praštěná romantická komedie se spíš blíží k těm čtyřem hvězdám. Bylo to roztomile absurdní, od ušlápnutého hlavního hrdiny, co sebou nechal vláčet, až po jeho ukecanou a náladovou přítelkyni. Moc potěšil Peter Stormare v malé roličce, celkem svižné vyprávění, které se měnilo stejně rychle jako Marianniny nálady, a hlavně nádherné záběry z norské přírody (ten ostrov byl neuvěřitelný). Já se bavila, občas více, občas méně, ale nedrhlo to a myslím, že v tomhle si každý najde to "svoje". (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016)

Milý, pohodový film plný sluníčka, dobrého vína a krásných záběrů. Nečekala jsem zázraky, po skončení to nebyla žádná euforie, ale takový příjemný pocit a úsměv na rtech. Příjemné překvapení, navíc roztomilá Eliza Dushku, která potěšila.

Krimi/drama, ale já se dost dobře bavila. Pravda, původní námět nebyla žádná novinka, ale nějakých těch (do jaké míry čekaných) zvratů jsme se taky dočkali. Bylo to pohodové, uvolněné, nenudila jsem se, příjemně to ubíhalo. A to obsazení, Carla Gugino krásně naivní, ale především hláškující vyšetřovatelské duo Alan Rickman/Emma Thompson. Za ně určitě body nahoru, házeli tam perly každou chvíli. Co se kriminálek týče, tak strašný průměr to nebyl, za mě spíš jedna z těch lepších (nebo zábavnějších?).

Výlet ke kořenům. Sice jsem si od punku slibovala větší nářez, ale i tenhle spíš dokumentární ráz mi sedl. Navíc kolikrát stačilo jen zavřít oči a poslouchat. Občas se tam nějaká ta vata našla, ale tenhle film na mě působil tak, že byl dělán od srdce, někým, kdo celou tuhle muziku i styl má doopravdy rád. Pohodový Hilly v podání Rickmana byl přesný, některé scény mě vážně bavily, o hudbě nemá cenu se ani zmiňovat (plus Ryan Hurst, i když jen chvilku). Za tuhle srdcařinu se pod 4* jít nedá.

Začátek byl hodně zvláštní, ale pokud se přes něj člověk prokouše, dostane se mu pohodového, úsměvného snímku, ve kterém se netradičním způsobem vyřeší i vražda. Toho netradičního tam bylo víc, ať už samotní vyšetřovatelé, celková zápletka nebo konečné rozřešení. Ale při bližším zamyšlení si člověk uvědomí, jak si film dokáže nenásilně utahovat ze všech kriminálek s geniálními vrahy a policajty, kteří dokáží rozšifrovat "sebeblbější" motivy. Hvězdnému obsazení vévodí dvojice Kline/Rickman, kteří na sebe berou ty nejhumornější scény. Občas to bylo trochu na náhodu, sem tam nějaká ta vata, ale nejen kvůli scéně závěrečného zatýkání (která mi vehnala slzy smíchu do očí) odpouštím.

Krásně zpracované lidské drama, nejen o převratných chirurgických metodách, ale i o rasové diskriminaci a pohledu na svět. Co mě moc potěšilo, že tenhle film nepotřebuje žádné ukřičené momenty, vypjaté emoce se dají vyjádřit i s citem. Právě tím možná úsporným projevem si mě tenhle snímek získal. O to byl totiž působivější. Nejen výkonem charismatického Alana Rickmana, vynikající byl především Mos Def, dokázal vzít doslova za srdce. Je to doják, ale není to přepálené ani povrchní, trefně ukazuje rozpory tehdejší doby. Navíc dokáže diváka držet po celou dobu, nejsou tam hluchá místa. Až se mi nechce věřit, že jde "jen" o televizní film, tomuhle by to velké plátno slušelo.

Velké překvapení kanadské televizní produkce. Pomalu plynoucí kriminální drama pozvolna odkrývá motivy sériového vraha a zabředává nejen do jeho bolavého nitra. Je to hodně psycho, ale když člověk věnuje plnou pozornost, dostane se mu hutného, emocionálního filmu s dost dobrou atmosférou (a ještě lepším Kimem Coatesem).

Dobře, krátkometrážní snímky zásadně zkouknu jen kvůli obsazení, tady nepřekvapivě kvůli Rickmanovi. Pořád jsem čekala, co se nakonec vyklube z toho, že tak "nenápadně" sledoval matku s malou dcerkou. Ale ... Tohle snad nečekal vážně nikdo. Pobavilo a dokázalo, že všechno může být nakonec úplně jinak ...