Daline

Miluji. Barevnou paletu. Kostýmy. Scénář. New Penzance a jeho přírodu i architekturu (tam chci bydlet, děkuji pěkně). Všechny postavy, včetně Social Services, všichni odvedli svou práci dokonale. Skauty. Hudbu, soundtrack. S Wesovým fandomem mám úzké styky, a tak vím, že tenhle film nepatří mezi nejoblíbenější ani mezi jeho americkými fanoušky, ale mě jednoduše dostal, pomáhá mi najít ztracený serotonin, kdykoliv je ho třeba. Funguje zaručeně. A mohu se na něj dívat znovu a znovu, což se o mnohých filmech říct nedá.

Představte si, že vás někdo ve dvě ráno unese z vlastní postele, z vašeho pokoje, domu vašich rodičů, a je vám asi tak 16. Máte paralyzující strach a netušíte, co se děje. A pak vás dovezou daleko, třeba do pouště nebo džungle, a když překonáte prvotní šok, jste nuceni podvolit se brutálnímu drilu a brutálním podmínkám...zjistíte, že jsou tam i jiní, podobně nešťastní. Jste v tom spolu a všichni stejně zlomení, ale nedá se bránit ani utéct. Ti, kteří vás mají na starost mají instrukce vám nevěřit ani slovo a neprojevit žádnou empatii. Děsivá zpověď o tom, co se dělo, a obávám se, že se stále děje v Americe mladým lidem, se kterými si jejich rodiče už neví rady. To peklo i následky jsou velmi srozumitelně komunikovány a předány, velmi cenné jsou zpovědi přeživších, ale něco mi chybělo. Stopáž byla za mě příliš dlouhá, kdyby to bylo koncentrovanější, bylo by to možná ještě efektnější. I tak je to síla.

Čiré, koncentrované kouzlo. Tim Burton i Johnny Depp v té nejlepší formě, úžasný scénář (miluji vtip i hloubku tohoto filmu), a to vše citlivě doplněno neméně citlivou a dojemnou hudbou Dannyho Elfmana. Čím jsem starší, tím se mé vnímání Střihorukého Edwarda mění, více oceňuji různé myšlenky, a více mu rozumím. Podle mě tedy mistrovské dílo a film, který už navždy zůstane součástí mého života, a který okupuje kus mého (snad ne zcela ledového) srdce.

Tohle bylo děsivě krásné. Ano, trocha Bollywoodského patosu tam byla přítomna. Ano, stopáž mohla být trochu kratší. Ale celkově se série dle mého názoru velmi povedla, předala informace i poselství. Lidskost, odvahu. Líbilo se mi, jak se obrazy ze seriálu občas prolnuly s obrazy skutečnými, které věřím, byly ještě děsivější. Děkuji za tento počin. Nezapomeneme. Jestli hledáte ukolébavku, která mě také rozplakala, je to Nindiya (feat. Supriyaa Pathak, Atharv Bakshi) | The Railway Men.

Jeden z nejjemnějších "romantických" filmů, které jsem kdy viděla. Nádherná atmosféra, překvapivě emočně silné. Krásně narativně zpracované. Nora se mi moc líbila, Hae-Sung také, toho mi bylo celý film vlastně líto. Úplně mi nesedl Arthur, přišel mi nesympatický, strašně nejistý, přilnavý (clingy) a nesebevědomý, moc jsem nechápala, čím Noru s její povahou a ambicemi zaujal. Nakonec tam ale byl pro ni, to ano. Je také pravda, že s Hae-Sungem by se musela vzdát mnohého, její život by se vyvinul úplně jinými směry. Film vás donutí přemýšlet o svém vlastním životě, prioritách a rozhodnutích, která jste učinili, a díky kterým jste se objevili tam, kde jste dnes. A udělali byste něco jinak?

Tolik jsem si přála, aby se mi to líbilo. Keanu Reeves, Matthew McConaughey, Benedict Cumberbatch, John Legend, Peter Dinklage, David Letterman, můj milovaný Jason Schwartzman...to snad musí fungovat, co víc si může člověk přát? Ale bohužel. Atmosféra filmu byla strašně "hostile" (vím, že to měla být satira a že se tomu pak zasmáli, ale stejně). Hrozně mě nebavilo Zachovo kňučení a bolestínkovství. Ani nevím, proč jsem to dokoukala. Velká škoda, promarněná šance.

Arona Ralstona a jeho příběh znám, bohužel kniha Between a Rock and a Hard Place se mi ještě nedostala do rukou, ale to plánuji brzy napravit, i kvůli tomuto filmu. Pro bližší srovnání. A také proto, že mě podobné příběhy jednoduše fascinují (o Aronovi jsem už četla mimo jiné v knize Příběhy skutečné odvahy od Beara Gryllse). Danny Boyle nicméně dle mého názoru udělal skvělou práci a Aronův příběh přiblížil, jak jen to bylo možné. James Franco odvedl úžasnou práci, skutečně klobouk dolů, takovou hereckou etudu jsem dlouho neviděla, dal tomu vše, ač se přiznám, že Aron je pro mě trochu jiným typem člověka a podobnost mezi nimi tam moc nevidím. Ale jak říkám, látka dle mého byla zvládnutá skvěle a poselství jasné.

Já to se vší vážností řeknu. Pro mě to byl dokonalý filmový zážitek. Nemělo to hluché místo. Všechny složky se skvěle doplňovaly. Herci byli úžasní, kromě Margot Robbie a Ryana Goslinga mě nadchl třeba Simu Liu, z filmu byla cítit dobrá nálada na place a nadšení pro věc. Člověk jen užasle sleduje všechny promyšlené detaily ze světa reálné Barbie. Jakožto žena Gretě Gerwig z celého srdce děkuji za tento film, za to, co z toho vzniklo. Bylo to nejen krásné, ale za mě i hluboké, zase tak odpočinkové mi to v Barbenheimer rovině nepřišlo. Film se stane ikonickým a pevnou součástí pop kultury. Kostýmy, tanec, hlášky. Estetika filmu vůbec. Soundtrack. V kině, které jsem navštívila já, byla v sále převaha mladších žen a dívek, dvě vedle mě si zazpívaly celý soundtrack v reálném čase, a to od I'm Just Ken po Barbie World od Nicky Minaj. Cameo Johna Ceny tomu dodalo pomyslnou třešničku na dortu. Odhoďte předsudky, běžte na Barbie. Zkuste to. Uvidíte, třeba vás překvapí.

Netflix má tento film aktuálně k dispozici a já si řekla dobře, zkusím to. Ani knihu jsem nikdy pořádně nečetla, jako zázrakem jsem unikla tomu hype období. Co mi vadí? Jak zoufale prázdný ten film je. To mě má vážně oslnit old money bohatství, prostředí Greyova impéria, sterilní a tmavé byty, luxusní auta, bankety strašně důležitých lidí? Absolutně ne, díky. Na druhou stranu si nemyslím, že Ana(stasia) do tohoto světa vstoupila právě kvůli tomu, a to cením. Co necením je chování, ač skutečně pohledného, Christiana Greye, který tohoto všeho zneužil (možná dostatečně nerozumím té subkultuře, třeba to k tomu patří...ale jeho chování a přístup prostě iritující = hodím na tebe dárky, peníze, můžu si tě koupit, mlátit a ovládat, a ty se necháš a ráda - jo a bacha, můžu se zjevit kdekoliv a kdykoliv, baf). Ale díky za záblesky sebereflexe u Christiana, třeba když řekl "ty měníš mě" a jak škrtal věci ze smlouvy a jak "hezky" ji vlastně "zasvětil", if you know what I mean. Jo a alespoň trochu ji podporoval třeba ve studiu, že ano. Překvapivě zajímavé byly postavy kamarádů a rodin, ale chci vidět víc. Kamera OK. Nelogičnosti přítomny. Soundtrack často fajn, místy iritující. Emočně nejsem zaujata pro ten film, ty dva a ten svět vůbec. Spíš z toho jde cítit neskutečné prázdno a smutek.

Tento film jsem zhlédla před 14 dny a není dne, kdy bych se k němu nevrátila ve svých myšlenkách. Líbilo se mi na něm vše. Tématika, pace (tempo), scénář, prostředí, propracovanost postav i jejich ztvárnění včetně perfektních dětských herců, celková barevnost, hudba Alexe Somerse. I délka je za mě v pořádku, a to obecně nepreferuji filmy s dlouhou stopáží. Vzhledem k mému věku na mě hluboce zapůsobila postava Bodevana (George MacKay). Ač nejsem nejstarší dítě, ztotožnila jsem se s jeho údělem i strastmi v oblasti každodenních tlaků v rámci rodiny, normálních lidských interakcí i touhou jít jinou cestou, než nejbližší rodina, a zároveň všemi pochybnostmi, mimo jiné o sobě samém, které to přináší. Klíčová pak byla samozřejmě role otce (Viggo Mortensen), kterého chápu, a zároveň vím, jaké je to být dítě někoho, kdo se snaží odtrhnout rodinu od "normální" společnosti, a jak těžké je poté v ní najít své místo...Děkuji Mattu Rossovi za hluboký niterný zážitek, na který nikdy nezapomenu.