AdamXB-1

Umělecké drama, které čert ví proč dostalo i přívlastek komedie. "Snímek střízlivý vtipem" zdá se mi po zhlédnutí jako příliš silný výraz. Film se točí hlavně kolem umění a jeho komunitě, takže označit ho za artový mi přijde samoúčelné. Já bych ho popsal spíš jako jednoduché drama, které v mém případě postrádá jakýkoliv účinek.

Americký, apokalyptický thriller s exprezidentskou produkcí, který dokáže vztáhnout do děje a to i svému neuspěchanému tempu navzdory. Nepohltí však naprosto. Film totiž obsahuje až příliš velké množství zajímavých nápadu, z kterých se nedaří poskládat nějakou kontinuální filmovou scénu. To platí zvlášť i o sociálních interakcích, které k vůli tomu působí neuvěřitelně. Vše táhnou nahoru herecké výkony, výše zmíněné zajímavé nápady a práce s kamerou. I tak jde dost možná o to nejlepší, co Obama za svou kariéru (včetně té prezidentské) dokázal vyprodukovat.

Americkokorejské "co by bylo kdyby?" drama s přívlastkem  romantické, jaké mohlo vzniknout snad jen v dnešní době a s ohledem na technologie posledních 20 let, navzdory tomu dokáže působit nadčasově. Zaujme i vizuálně, přesto že používá skromné lokace. Filmu nelze jinak moc co vytknout, snad jen osobní zaujatost k výkonu Yoo Teo. Ve výsledku jde o pozoruhodný režijní debut, který si svou pozornost zaslouží.

Americky samurajský seriál, který je - světe div se - víc japonštější, než kde jaká japonská tvorba. Úžasná animace, která se nejvíce projevuje v explicitním a až uměleckém ztvárnění akčních a erotických scén. Velice zajímavá je zde elegantně a nenuceně zpracovaná genderová rovina. Přidám ještě komplexní postavy a lehký humor. To vše pro mě dává dohromady seriálovou událost roku a zároveň příjemné Vánoční překvapení.

Krimi thriller v perštině, který toho nic nového o hluboce zakořeněné misogynii v arabské kultuře nezdělí, přesto, že jde o hlavní záměr režie. Ona totiž podpora veřejnosti, jakou může sériový vrah v arabské zemi mít a kterou snímek v druhé půli zobrazuje, asi moc nepřekvapí a tedy ani nešokuje. Mnohem působivější je ovšem celkový dojem z filmu, na kterém se nejvíce podílí jeho autentičnost prostředí, ve kterém je zachycen. Mnoho podobně zdařilých sond do arabského světa v pravdě není.

Trpělivé drama, které si vyžaduje stejně trpělivého diváka, jenž může být za svou trpělivost odměněn vyprávěním o intimitě životního přátelství, s lehkým nádechem buddhistické myšlenky. Vše v moc pěkném prostředí italských alp  (které u mě snímek vytáhl v hodnocení ze tří na čtyři hvězdy).

Především vizuální efekty, akční sekvence a možná ještě slušný futuristický design, je to co se vleze do dvou hvězdiček v hodnocení. Dále už jen zklamaní a nevyužitý potenciál. Problematika A.I. plní jen marketingový účel a film v tomhle ohledu postrádá jakoukoli snahu o nějakou relevantní vizi. Futuristický svět mi zde přijde nefunkční, nelogický a často až absurdní. A o představě originálního autorského sci-fi nemůže být ani řeči. The Creator je tedy jen vizuálně úspěšný, ale jako film selhává.

Blízko a až příliš blízko, pokud jde o kameru, obličej hlavního hrdiny budu mít díky tomu ještě dlouho otištěn do paměti, což nejspíš nic nemění na faktu, že na dospívajícího "neherce" šlo o zdařile a silně záhranný debut. Lukas Dhont s emocemi diváka sice balancuje na hraně přehnanosti, ale nesklouzne za hranu a emotivní příběh v tomto směru dokáže brzdit tak akorát. Takže se mu podařilo stvořit vcelku solidní drama na téma ztracená dětská nevinnost.

Kulometná dávka vtipu s dobře zvoleným formátem kraťučkých dílů v krátké minisérii, díky němuž vznikla jednoduchá, rychlá a hlavně zábavná špagetová jednohubka se zamáčknutou slzou na konci... za mě není co dodat.

Emotivní, babyboxové drama, které potěší v přístupu k citlivosti, dokáže se až nečekaně dobře vyhnout zbytečným sentimentálním prvkům a nepřekročí tak hranici, pro mne únosné melancholie. Na druhou stranu, jako by se Hirokazu Kore'eda snažil vyprávět mnoho příběhů, z mnoha různých pohledů, načež mu vznikne mišmaš problémů, které v souvislosti s opuštěnými dětmi nutně existují, takže je není možné všechny dotáhnout do nějaké větší hloubky, kterou by si zasloužili a divák se tedy musí spokojit s tím, že na ně autor spíš jen poukáže.