Immortal17

Musím velmi pozorně zvážit každé slovo, které napíšu, jelikož je velmi složité hodnotit aniž bych prozradila zápletku a závěr celého seriálu. Proto se velice omlouvám, pokud nebudu úplně konkrétní ve svému popisu. Položím vám otázku - hráli jste někdy karty? Určitě ano. A určitě znáte ten pocit když hrajete proti někomu, koho chcete porazit za každou cenu, ale také někoho, koho z milosti chcete nechat vyhrát. A tak začnete blafovat. Vyložíte všechno co máte a nebo necháte pár karet jednoduše zmizet pod stolem. Nakonec jste přeci oba vítězové. Zabijete dvě mouchy jednou ranou. Ale jaké to je, když vás ke hře vyzve samotný osud?! Hra doslova na život a na smrt. Aniž byste věděli jak k tomu došlo, budete hrát podle pravidel?! Dejme tomu, že máte možnost volby. Můžete buď bojovat nebo se vzdát. Otázka zní, co bojem získáte a co všechno přijdete když se vzdáte. Co se týká Alice in Borderland, první série mě chytla hned zpočátku, už je to dva roky co jsem ji shlédla, jen jsem čekala až vyjde ta druhá. Měla jsem během druhé série smíšené pocity, jelikož se děj oproti první série malinko vymykal kontrole, pocitově jsem byla jednou nahoře a podruhé zase dole. V jednu chvíli mě děj naprosto pohltil a ve druhé zase nepříliš nadchnul. Závěr však vyplivl tak úžasně silnou pointu, že jsem se nezmohla na víc než na obyčejné "aaaawh". V takový konec jsem po pravdě nedoufala, ba ne, ani jsem ho totiž nečekala. Čekala jsem cokoliv, jen ne tohle. A to je přesně to, co tuhle sérii popohnalo ještě mnohem dál dopředu a díky tomu má úspěšně našlápnuto i na třetí sérii. Je tu totiž ještě Joker, že ano. A ten vždycky rád hazarduje. Do té doby však žijme své životy.

Je velice obtížné vyjádřit svůj názor na tak sofistikovanou tvorbu jaká byla použita právě ve filmu Méandre. Zpočátku si kladete otázku "na co se to vlastně dívám", rozhodně to tedy není žádná zábavná podívaná pro klaustrofobiky a děj by se dal přiblížit ke snímku Cube z 97', ale během dalších 30 minut už se zmítáte v totální explozi "čehosi" co připomíná hororovou fantasmagorii, která se odehrávala v sériích pekelného světa v Hellraiser. Příběh se může zdát poněkud matoucí, pokud se zrovna příliš nesoustředíte ztratíte se leckdy v ději. Na konci z toho možná budete tak rozhozeni, že se vám díky tomu celý film znechutí. Opak je však pravdou a děláte velkou chybu pokud tento snímek odsoudíte jen protože vám vaše mysl našeptává, že jste právě ztratili 90 minut svého života sledováním něčeho, co jste absolutně ani z poloviny nepochopili. Celý příběh na závěr vyplivne totiž silnou pointu, kterou sice ne všichni pochopí, ale kdo ji pochopit chce, ten se o to alespoň pokusí. Lidská fantazie je přeci tak nekonečná, závěrů se zdá být hned několik, ovšem jen jeden je ten správný. Ale který to je, že? Já osobně si myslím, že toto byla perfektní procházka očistcem. A jak daleko dojdete vy?

Ooooh, ano, to je balzám na moji duši. Fanoušci hororové tvorby 80' let a slasher filmů typu Friday the 13th., Nightmare on Elm Street, Sleepaway Camp nebo dalších krváků mi teď budou přikyvovat, že jsem právě zažila u Terrifier 2 moment absolutního bloody orgasmu. Krev, brutalita, teror, děs, hrůza. Film je tak úžasně amatérský a přitom tak perfektně zrůdný ve všech ohledech jak to dokáže jedině Damien Leone. Jak už první díl s vražedným klaunem Art, tak i druhý díl naprosto splnil má očekávání. Klobouček dolů! Tak málo diváků ví, že Pennywise je oproti němu hotový paskvil, to protože neznáte pravý kontext žánru horor, dámy a pánové. Tohle je umění ve světě hororových filmů! Ale pozor! Ne každý na tohle má žaludek. Pokud nesnesete ani obyčejné horory, tak se tomuhle vyhněte obloukem, protože vás to bude stíhat ještě dlouhé noci potom.

Musím podotknout hned na úvod, že nejsem příliš velký fanoušek kombinace hororu a komedie. Ale lákal mě samozřejmě fakt, že snímek byl natočen formou found footage, kterou já miluji od dob The Blair Witch Project. Nakonec jsem ale příjemně překvapena, jak šikovně byly sladěny oba žánry. První polovina byla více poutavější, malinko strašidelnější, druhá polovina pak byla nechutnější přesto vtipná. Několikrát jsem se přistihla, že mě pár scének skutečně pobavily, že jsem se i dokonce nahlas zasmála. Viz například scénka kdy Shawn byl donucen vyskočit oknem z patra. Myslím, že jsem se usmívala ještě pět minut po tom, co jsem vydýchávala čistý záchvat smíchu. Když nepomyslím na fakt, že z poměrně větší části byl celý příběh absurdní, zaslouží si tohle slušný průměr, a pokud se chcete k večeru trochu zasmát, trochu se bát, rozhodně to patří na váš seznam filmů které chcete vidět.

Věc se má tak - po 44 letech Halloweenu a honičky Michaela Myerse a Laurie Strode, bych čekala rozhodně větší odvaz než jak to ve finále dopadlo. Jsem zklamaná. Chyběla mi akce, více krve, hlubší příběh, celkově by zajímavější byl konec, kdyby zemřeli oba dva. Pozor, spoiler alarm. Kladu si otázku jakou odezvu by měl poslední díl Halloween Ends kdyby do drtiče skočila Laurie s Michaelem? Zajímavá úvaha, že?! Možná bych pak měla pocit naplnění, že je s Myersem konečně ámen. Nikoliv. Konec byl celkem slabá tečka za příběhem, který trval déle než čtyři desetiletí. Pro mě toto byl možná nejslabší výkon celé série. Jak nešťastné to počínání.

Lament, Lore, Laudarant, Liminal, Lazarus, Leviathan. To je všech šest konfigurací hrací kostky, kterou v 18.stol. vyrobil hračkář LeMarchand. Komu se podaří složit všech šest konfigurací oné kostky tomu bude splněno jedno přání - život, poznání, láska, pocity, vzkříšení nebo síla. Má to však jeden háček, kostka je vstup do brány pekelné. To ví ale pouze diváci, co sledovali devítilnou sérii Hellraisera již od roku 1987, kdy odstartoval první díl Hellraiser s neskutečným úspěchem. Clive Barker se tenkrát pustil do projektu, kdy se nechal inspirovat v sadomasochistických nočních klubech a punkovou módou a vytvořil postavy do svého pekelného výtvoru jako nikdo jiný - Cenobity. Barker známý tím, že se nikdy nebál žádných extrémit. Netušíte ale, jak moc jsem se bála toho, že z nového, desátého dílu, bude totální trash. Vzhledem k posledním dílům, se kterými to šlo naprosto z kopce, mé obavy rostly každý den před tím než tohle dílo vyšlo. Uklidním vás ale, že film předčil má očekávání. Myslím ale, že po pátém dílu Inferno již nic lepšího nevznikne. Buďme tedy rádi alespoň za snahu vytvořit něco nového. A za to, že Lemarchandova kostka zůstává i nadále zachována. Fanoušci Hellraisera si toto samozřejmě nesmí nechat ujít v žádném případě. Za mě si tenhle malý návrat Pinheadovy armády po čtyřech letech zaslouží průměr 3/5.

Jsem v šoku jak moc se tento snímek povedl. Myslím, že každý, kdo se na tohle podívá, začne trpět akrofobií. Když jsem, čistě náhodou, narazila na trailer k "Fall" , říkala jsem si, že to možná bude zajímavé. A sakra, jo! Tohle bylo mnohem víc, je to přesně ten napínavý film, nabitý akcí, hrůzou a strachem, dělalo se mi zle už jen z pohledu na obrazovku. A pak si uvědomíš, že někde po světě skutečně jsou blázni, co běhají po střechách, lezou na věže a věší se na jeřáby. To jsou fakta, a dokonce zdokumentovaná. I když se námět zdá být celkem absurdní a nerealizovatelný, myslím, že to není zase až tak přitažené za vlasy. Ale kámo, 610m?! Leda přes moji mrtvolu! “Life is short. Too short. Do something that makes you feel alive.”

S naprosto čistým svědomím mohu konstatovat, že toto je možná nejlepší zpracování Dahmerova kompletně celého příběhu. Myslím, že jsem snad v žádném filmu neviděla vše tak podrobně rozebrané do detailů jako v tomto seriálu, a za to jsem neskutečně ráda, jelikož jako čtenář a divák na téma sériové vrahy mě to velice zajímá a silně mě toto zpracování zaujalo. Příběh má neuvěřitelně hutnou, děsivě temnou atmosféru a divák s naježenými chlupy jen s napětím čeká co se bude dít dál. O hereckém výkonu Evana Peterse se ani nezmiňuji, protože opět předvedl proč ho tolik diváků miluje a zbožňuje, zkrátka je to skvělý herec v každé své roli, na svém místě jak se praví. Dokázal již v American Horror Story, že se bez jeho hereckých výkonů prostě a jednoduše neobejdou. Myslím, že to ani lépe nemohlo dopadnout. Bez sebemenšího zaváhání si ode mě zaslouží plný počet 5/5. Nadšenci kriminalistiky a historie sériových vrahů se mnou nebudou nic jiného než souhlasit. Rozhodně bych uvítala víc zfilmovaných seriálů podle skutečných událostí na tuto tématiku.

Víte, musím se přiznat, že válečné filmy nejsou zrovna tím pravým ořechových čím bych si chtěla zpříjemnit večery, ale jsem ráda, že jsem tentokrát učinila jinak. Ne nadarmo patří tento žánr mezi nejlépe hodnocený, jelikož téměř všechny filmy v této kategorii mají základy ve skutečných příbězích. Je vskutku neuvěřitelné čím vším si museli někteří během války projít, jakým peklem a jakým utrpením. Naštěstí se během této zlé doby našlo ještě pár jedinců s "lidskými" povahami, kteří se přes svůj strach přenesli, dělali správnou věc a pomáhali těm pravým lidem, kterou tu pomoc skutečně potřebovali. Jak moc velkou vůli máš žít? Tak přesně tolik toho dokážeš vydržet a přesně tolik bolesti dokážeš nést.

Jen málokdy se povede přenést tak úžasný animovaný příběh na plátno. Tím chci říct, že sice existují stovky, tisíce animovaných filmů, ale dost možná jen Encanto se mnou emočně silně pohnul na tolik, že mě samotný závěr příběhu doslova dohnal k slzám. Smutný, dramatický, ale přesto nádherně zpracovaný příběh o kolumbijské rodince v níž každý ovládá jednu vzácnou schopnost, kromě Mirabel, která každý den bojuje jako černá ovce s ostatními o své místo v rodině. Jaké překvapení, že se nakonec vše obrátí k dobrému. Za mě Disney opět dokázal vyčarovat kouzelný, emocemi nabitý, rodinný film, na který se rádi podívají rodiče se svými špunty. A nejen rodiče a děti. „Gift or no Gift, I'm just as special as the rest of my family.“