marhoul

I druhá série i drží sympatickou fazónu. Ideální zaležitost na studené, deštivé dny, jaké bychom v květnu nečekali.

Spanilá jízda pokračuje.

Zmatek, uondané, udřístané.. První série mě nebavila, zajímá mě ale, co na tom fanoušci vidí, taky mám ráda Rachel, podívám se tedy dál. Zatím žádná hitparáda, Schwarz taky nepřidává..

V jednoduchosti je krása. Přímé, předvídatelné, ryze rodinné, silné v relativně banálních momentech, excelentně zahrané, krásný humor, dojemné, francouzsky jemné, belgicky mlsné. Tohle se muselo piplat, hýčkat a protože to nedrhne, netlačí,  muselo se to piplat s velkou láskou. Moc pěkné! Příjemný film, který sděluje mnohé. Žádná přiblblá řachanda, sedlo mi. Navíc mám ráda François Damiense. Zamilovala jsem si jej v Něžnosti, která se divákům moc nelíbila. Mně jo. S tím chlapem se cítím fajn. Milujícího tátu dal báječně.

Vše zajímavé by se vešlo do dvaceti minut a ještě bychom plivali omáčku.

Vynikající!

Americká kriminálka, která mě baví. Knižní předlohu jsem nečetla, z doslechu vím, že je perfektně napsaná, na seriál jsem narazila náhodou a chytl mě solidně. Bosch je frajer, navíc Hieronymus s gramofonem a s luxusním výhledem na L.A., z mé strany není o čem. Příjemný scénář, kvalitně natočeno.

Sračka v době vzniku, neustále, navždy. Kdo není schopen vnímání v kontextu, dávat si dvě a dvě dohromady, s tím je to těžko. Sebranka, která se na tomto projektu sešla, mluví za vše. Někteří mě sice zarazili, ale OK, jejich volba. Se znalostí anamnézy celé akce, je takováto potřeba zviditelnit se, potřebou zviditelnit se za  každou cenu. Navlíct to jakože za "správnou věc", tohle zbaští jen omezení lidé neschopni kritického myšlení. Marešovi se akorát divím, že s některými z nich je schopen profesionálně komunikovat. V principu se totiž stále jedná o docela svinský podraz, který měl pobavit příznivce Kamila (kterému sice asi jedna věc s tourettem vyšla, ale jinak samé slabé besídečky, ale živte si ho, bejbátka, sypejte mu do kapes, robátka,  však vy jednou prohlédnete..), ale jelikož to bylo za čáru, muselo se rychle, honem něco vymyslet, že ano? Honem, honem, honem! Hmmm.  A mně je úplně jedno, jak "ušlechtilý" motiv si nakonec honem rychle vybrali. Pro člověka s mozkem v hlavě totiž vždy neplatí, že účel světí prostředky. Nejde o nic podstatného, ani nic, co by člověka zvedalo ze židle, ale tehdy u mě Mareš stoupl v očích a tak to zůstalo dosud. Předesílám, že žádnou zanícenou fanynkou jsem nebývala. Jsem člověk, který si ráno pustí rádio.  Zvítězila lidskost. Na jeho místě bych rozhodně být nechtěla. Člověka  zaskočilo, jak může být neškodný, příjemný, veselý počin pro pobavení posluchačů, hrubě a odporně vytrestán.  Kamil Nízký může do němoty točit svá videa, že o ferrari vážně nešlo, mně jako odpůrci celé akce, také o ferrari nejde, navíc Mareš si na něj vydělá v klidu,  jde o princip a aké cítím, že by někdo byl asi i rád, aby se na celou věc zapomnělo, a to bych já nerada. Hyenismus, snahu se za každou cenu zviditelnit tím, že komusi vylezu po zádech,, hurónsky se plácat do kolen, jak originální nápad, he, he.  Některé věci se nedělají, nejsou sranda, ostatně solidně široká obec to nevzala, a recese? Tu beru všemi deseti. Nápad jezdit trabantem se mi líbil. Bylo to velmi vtipné a originální. Kdežto Kamilův výmysl a tahleta laciná šmíra, kterou nedosáhl absolutně ničeho, jen si banda pozpívala a pubescenti si u YT , místo reálného zastavování a pomáhání u nehod, cvrkali do gatěk, že "jaká pěkná odrhovačka!", patří k nejsprostším počinům nesahajícím po kotníky ani produkci TV Barrandov.  Píšu to na svoji zeď, s chutí  a s odstupem let, autonehodu jsem měla, dokonce u ní zemřel člověk (nikoli mou vinou), ale kdo cosi podobného zažil, pochybuji, že by přistoupil na podobný hehehumor. Odpad! nejen klipu, ale všem, co se na tomto podíleli. A kteří to uznávají a bezmozkově adorují. Tohle bylo celé dobré jen pro jednu věc: rázem bylo jasné, kdo je kdo.

Když se zradikalizuje potomek, je to konečná v každé době a většinou navždy. Politika, náboženství, sekty, to vše je z pohledu nešťastného rodiče adekvátní vztahu s dítětem závislým na  tvrdých drogách. Čím více vyhraněným názorům propadne, tím je výsledek ve vztazích ničivější. Neštěstí na entou. Často jde o děti s vysokým IQ a cesta zpět zpravidla nevede. V tomto případě protivná koktající děvenka, nasraná sama na sebe, přijala extrémistické názory rozzuřené mládeže, která protestovala proti válce ve Vietnamu nikoli PEACE, květinovou lennonovskou cestou, ale výbušninami. Prostě kašlat na životy, však my jim ukážeme. Vyhodím do vzduchu kohokoli, kdykoli, však si za to můžou sami… Strašné! Film to není špičkový, to ne, myslím, že hlavním problémem je prostý fakt, že se na tohle dobře nedívá, ale v jádru přesně vystihuje pomatenost zblblé, nezralé mládeže, která logické argumenty nejen, že nechce slyšet, ani se nad nimi nedokáže zamyslet, natož je přijmout, byť s odstupem let už by rozum pobrat mohla. Nikoli. V tomto konkrétním případě se dostaneme do fáze, kdy tohle vymaštěné individuum nakonec chodí s hadrem pře držku, aby vydechovaným vzduchem náhodou neotrávilo minibroučky ve větru, každá hovadina má právo na život atd. . Tata na ní čeká roky na stejném místě ve větru, dešti, kdepák, nevyleze. Vyleze, až když je zničený  otec v rakvi. Po úplně podělaném životě ho milující přátelé sunou do země. Výstižně natočený, smutný příběh rodičovské lásky, vůči konfliktnímu děcku, které zasypávat bezbřehou láskou asi nemělo valného smyslu. Jenomže říkejte to rodičům. Matka na to přišla, když už prorazila úplné dno a skončila v blázinci, postava Ewana šla dál. Bolest si umocnil ještě odpuštěním, prominutím čtyřech surových vražd a ani tak se mu nedostalo lásky opětované. Každý máme mantinely jinde, rozumím rodičům, kteří se v takových případech nechají  altruisticky zlikvidovat, i těm, kteří potomka odříznou, aby sami přežili. Vzácná situace: všechno je totiž správně.

Minišou dává maxiprostor osobnostem, což je namístě, protože dosavadní výběr hostů, kdy pořad uteče jako nic, najednou konec, ale my bychom rádi poslouchali dál, o něčem svědčí. Jednak si legendy naší kulturní scény takový prostor zaslouží, za další, teď je zrovna doba, kdy je na to čas, prázdný Semafor, vůle a celá řada diváků je už znavena nejen dobou, ale i všemi potřeštěnými soutěžemi, často x krát přerušenými reklamou, nebo prostě Krause nemusí. Neviděla jsem všechny díly, ale Svěrák- skvělý, jako vždy, Jarek moc fajn, ačkoli jej bezmezně neadoruji, jeho básnické střevo je naprosto noblesní, taky, že jsem Ostravák a jeho tvorbě rozumím, že ho Karel Šíp zařadil do svého výběru hostů, zasluhuje pochvalu. A posledně Bohdalka. Neuvěřitelná forma, jakou paní Jiřina v devadesáti letech disponuje! Nejeden šedesátník na tom není zdaleka takto. Velmi ráda jsem se dívala. Je jasné, že v soukromí se ti dva museli nařehtat jako koně, zažili toho nemálo, je fajn, že aspoň něco na nás dýchli. Scénku s banánem bych vidět mohla. 😆 Víte, dělat si srandu ze sebe a ještě si o užít, to neumí každý. Krom toho je paní Bohdalová baba, která zahraje všechno a domnívám se, že nic nemá zadarmo. Dříč, makač, profík. Je skvělé, že Jiří Strach, člověk milého vystupování a schopný kvalitních filmových počinů s paní Bohdalovou točí krásné věci, protože ať už ji máme v oblibě, či nikoli, většinu z nás její postavy provázejí celý život. Ať už ve formě audio pohádek, večerníčků, pohádkových postav, či rolí ve filmech a divadelních hrách pro dospěláky. Werich na talent a pracanty oko měl, čili klobouk dolů, vše nejlepší, pevné zdraví, hodně krásné práce jak divadelní, tak filmové a moc bych se nedivila, kdybychom za deset let zatleskali zase. S tímhle elánem to bude raz dva. 😉 Kdo rád poslouchá, dovolím si doporučit audioknihu Malý princ v Jiřinino podání. Miluji verzi Viktora Preisse, Ladislava Mrkvičky a dalších, ale když to čte Bohdalka, věřte- nevěřte, to je prostě strašná šupa!!! Jedinou vadou na kráse je, že záznam nemám celý a nedaří se mi jej roky sehnat. Pokud byste někdo věděl, kde je k mání, napište. Uděláte mi radost. Díky.