marhoul

Zřejmě se dorvalo k papíru a tužce Kolečkovo zlé dvojče. Já končím.

Terezii díky za povinnou školní docházku, ovšem být ve třídě jen se čtyřmi prominentními dětmi, dvakrát obzory jedináčkovi alias skleníkové květině, moc nerozšíří. Ale co, Jágr taky žije s mámou, našel si své štěstí, že jo, jenomže on si vybral sám. Kromě vydařeného dokumentu jsem si poslechla několik rozhovorů s paní režisérkou, taky s otcem, abych znala jejich názor. Předně, dokument chválím, fakt že psycho téma do pranice a ačkoli se na můj názor může každý vybodnout, protože vlastně žádný relevantní nemám a žádné superžampióny doma nepěstujeme, dovolím si ho. Až čas ukáže, co vyrobili, stejně jako u ostatních dětí. Recept na úspěch neexistuje. Hodně proměnných. Mám jen zkušenosti a otázky. Jsou děti a děti a rodiče a rodiče. Ve všech kombinacích je výsledek napínavý, úspěch není zaručen nikdy, asijskou výchovu neřeším. Bezemoční, kontrolované stroje nám sice můžou imponovat, no málokdo by, s naší mentalitou, takového robotka doma chtěl. Chlapeček bude asi vzácně milé dítě, které navzdory vyřazení z dětského kolektivu a drezúře nastolené rodiči, kteří sami nedocházejí do zaměstnání a rozhodli se ze svého potomka učinit projekt, přičemž absence jakéhokoli citu mezi nimi samotnými či náklonnosti k sobě, je prvním, co z plátna bije do očí, zkrátka dítě si i přes překážky údajně dokáže k jiným dětem najít cestu, což je skutečně obdivuhodné. Argument, že když má „třeba“ celých šedesát minut pro sebe, on jde, vezme si zase tu hokejku a hraje si takto, znamená jediné: to dítě není kreativní, pouze nic jiného nezná. Pokud se podíváme na děcko z Pandžábu, taky je šťastné v mizérii, která je v jeho světě normou. Že se Miškovi daří a sport ho baví, je fajn, no řekla bych, že by se mu dařilo i s volnějším režimem, některé děti jsou prostě šikovné. Jenomže to by si pak rodiče museli najít jinou zábavu, kopali by se nudou do zadku a zrovna v tom je zakopaný pes této uhozené rodiny. Kolovrátkové kecy, že pro něho chtějí to nejlepší a nic víc, si můžou nechat na koledu. Těším se, až budou mladému hledat nevěstu. To bude teprve estráda, k tomu by měla nastoupit paní režisérka v budoucnu. Matka na dítě mluví celý život zásadně německy-samo o sobě hrozivé, malý má nalajnované vše, hrátky s jinými dětmi jsou pokládány za festival projebaného času. Nulový prostor pro vývoj samostatného kritického myšlení, pro zkušenosti, jen vyhrávat, aby si mohl v obchodě koupit, co chce, za prachy z činnosti, která ho bude výhradně bavit, jak pravil opakovaně otec v debatě u Lucie Výborné. Pochybuji, že tohle dítě ví, co obchod je. Otázku, co bude, až to malý přestane chtít snášet, chlap ani nepochopil. Proč? No protože to nepřipadá v úvahu.  Malého mi líto není, on je zatím šťastný ve světě, který je omezen víc, než svět dítěte s „menšími“ možnostmi, ale jednoho dne možná vezme za kliku, rozhlídne se ze dveří a z této nejapné Truman show svých rodičů definitivně vystoupí. O něj se nebojím, ten bude tak zocelený a poznamenaný drilem, že to nějak dá. Ve které pakárně ale skončí staří, kteří přijdou o svoji hračičku, by mě zajímalo víc. Nebo bude scénář jiný, vyrobí monstrum, které má nabulíkováno, že je předurčeno pouze k výhrám, že svět se skládá pouze ze zážitků, které bude mít stejné nároky na svoji ženu/muže, na své děti, okolí a takový scénář by mohl být taky solidním hororem. No ale kdo jsem já, že jo? Máma dvou dětí, které taháme po horách, nakazili jsme je čuměním do bystřin, či na štíty velehor, časem plýtváme na smích u pohádkových knížek, na vyrábění loutek do loutkového divadla, které si pak střídavě hrajeme, válíme se o víkendech ve voňavých peřinách, umíme se procházet, obdivovat květiny, města, lesy, hudbu, tanec, historii, těší nás společně vařit, učit se, mít kamarády, nejen fandit sportovcům, ale taky sportovat, hrát si, utěšovat se při smutku a lítosti z prohry, která k životu přirozeně patří, naše děti vídají rodiče v láskyplném objetí i v nepodstatných drobných hádkách, učí se, že když nejde o život, jde o hovno, že pochybovat a chybovat je lidské, že úspěch něco stojí a že i neúspěch k životu patří. Že dobrý pocit a štěstí si za prachy nekoupíš, na to ale „obětavý“ tatínek snů z dokumentu, ještě nepřišel. Argument, že to dítě je u výhry opravdu šťastné, tož tak to je šleha, jak hovado. Vážně? Fakt? No neke! 😆🤦‍♀️

Stačí znát definici psychopata. Nebo nějakého osobně. Splňoval snad všechny body. Motivace běhu? Podíval se, kdo je favoritem a musel ho předběhnout. Za každou cenu. Žena? Bylo mu s ní fajn, chtěl ji, měl ji, ale její výsledky, sny, touhy? Natož děti? Nedejbože nechat se zastínit na minutu na tiskovce její zlatou medailí. Pak si raději budeme hrát na usměvavého debila. Proč nejdou jeho činy pochopit? No protože to tak u těchto mužů bývá. Tak strašně se chtějí líbit, tak moc chtějí, aby je měl každý rád... Přes palubu hodí kohokoli, okolí jde mimo nich, nulová empatie, jen já a třeba i na besedách, ale hlavně že mě poslouchají, milují, tleskají, ale někdy nepochopitelně pomůžou, potěší, pokud se to týká jich samotných, i se zastanou. V tom není třeba hledat logiku. Zátopek běhal v politicky šílené době, byl logicky terčem manipulace komančských pohlavárů, toto bylo náročné pro každého, ale u něho konkrétně je zřejmé, že na politiku bodal jako na vše ostatní, jel si jen a zásadně na svoje běhání. 40x 400m za dopoledne na tréninku? Žádný trenér? Já sám, já sám? Ok. A vyhrál. Byl to namakanec. Bez debaty. Že vystoupil z letadla? V tom by hledal politické gesto jen naivní snílek. Psychopati mívají kvanta svých důvodů, v těch se vyznají jen oni. Ale kritizovat národní poklad není snadné, no dvě strany mince, jsou stále dvě a to se tvůrcům podařilo nastínit trefně. Martha byla naprosto úžasná, vztahové turbulence Zátopkových fungovaly na plátně skvěle, závody natočeny, že máš chuť vyskočit ze sedadla a tleskat, každá scéna propracovaná, jako je v našich filmech vidět málokdy. Kamera, scénář, retro výprava, kostýmy a nádherná hudba Beaty Hlavenkové. David Ondříček natočil parádní biják, kterého si vážím a přeji mu mnoho úspěchů i na poli zahraničním. Velká paráda! Kdo Zátopka zažil osobně, nebo dokonce znal, ví svoje. Paní Dana byla úžasná dáma s výjimečným srdcem, patřím k těm, kdo nechápal spíše ji. A Vašek Neužil? Toho já neviděla, já viděla Zátopka. Gratuluji, tohle by, za jiných časů, byl plešoun na plešouna. Klobouk dolů, pecka nevídaná! Mistrovské!

Ústřední dvojice sympatická, dvě tři scény fajn, ale já čekala větší potěšení. Průhledné už od fotky aktu, Smetana, krom vizáže herecky tragická (a to ji pokládám za zajímavou osobnost, čili z averze mě nepodezírejte), řada scén kostrbatých, některé odkazy na filmy pobavily, většina byla ale mlácením prázdné slámy a spíše otravovala. Úsměv za film 2x. Přestože jde o žánr plný klišé, neznamená to, že to musí být blbé, což v tomto případě bylo. Veronika a Igor fajn, David Matásek sympatický, Lenka Vlasáková vzácně divná, chlastání samozřejmě neustále, Janžurka budiž, Matouš Ruml mě tentokrát nebavil. Jednoduchý příběh, z něhož se rozhodně dalo vyrazit víc. Chyběl jen pes Novák a prkenná Podlaha. Tři hvězdy jsou až moc, po týdnu snižuji hodnocení na dvě hvězdičky, protože toto byla kravina, absolutně nehodná košilatých pochval, natož přirovnání k Julii Roberts.

Martin Pechlát mě baví roky, ale co předvedl tady, je nádhera. Ono, člověk se chvíli fakt řezal z plných plic, ale pak se ta emoce z jeho vystoupení proměnila v cosi hodně silného, co se nedá zapomenout. Když už nic, kvůli jeho celé roli stojí film určitě za vidění. Ostatní pánové taky fajn, bez výtek, bohužel mi snímek v první části moc neseděl. Knihy pana Hartla mě neoslovily, přestože čtu jako drak, tady se nechytám, což ovšem neznamená, že film předem pochovám. Jenomže ono to bylo v úvodu takové téměŕ bakalářské, ukřičené, vyšponované, zbytečně vyhnané kamsi, kdo to rušilo. Děcka stačily být tři, nemusely ale neustále vřeštět všechna zároveň atp. Na divadle by mě taková exprese bavila, na plátně jsem měla postavy, kvůli zbytečným estrádním obratům "daleko", byly povrchní, ploché, jen byly, hlo se to blíž až ve druhé polovině, zrovna zásluhou Martina Pechláta. Tohle jde na vrub dramaturgie. Karikaturní šablona na ženy, které do jedné z filmu vyšly jako debilní, neschopné, utrápené, uondané, zasoplené krávy, neřeším. Pokud Patrika Hartla inspirují jen takové, ok, je fakt, že ono jich je stále dost, čili směle do nás. Co si kdo vybere, to má. Sakumprdum špatné to určitě nebylo, film jsem viděla ráda, zajímalo mě, co z toho vzejde, v budoucnu se podívám znovu, protože něco mi říká, že hodně věcí se stalo moc rychle. Za svlíkací výzvu strhávám, ta mi sedla jen u Hofmanna. Jestli bych film někomu doporučila? Netuším úplně komu. Za to taky srážka. Že si štěknul kde kdo, je mi fuk, jenom Langoš už začíná být hodně otřepaný.. Pechlátovi přeji lva. Byl výborný! A Daniela Kolářová taky jela bomby. Oceňuji, že film působil jinak, nejsem cílovka, je to zřejmě určeno chlapům, pokud se jim líbilo, fajn.

Původní verze italská mi doslova přirostla k srdci, německá mi naopak nesedla vůbec a naše verze československá, ta mě velmi příjemně potěšila. S radostí napíšu, že toto má potenciál oslovit široké publikum stejně jako Vlastníci (byť ti byli originální, ryze čeští). Výbuchy smíchu v kině na těch správných místech mě v tom jen utvrzují, navíc mám dojem, že tahle adaptace pobaví i diváka, který fičel na originále. Nejen, že má film poučný přesah, ale všichni zúčastnění se svých rolí ujali skvěle. Z celé konverzační partičky vyzdvihnu Tomáše Maštalíra, naprosto perfektní. Opět se mi potvrdilo, že častou slabinou našich filmú jsou špatné scénáře a unylé dialogy, protože pokud je něco napsáno dobře, a tohle Taliáni namastili excelentně, není problém,pro naše herce, zahrát výborný film. Tento má potenciál stát se vkusnou silvestrovskou klasikou. Chválím i tah, že herci mluví někdo česky někdo slovensky, takhle to mělo být celé roky, je to příjemné, přirozené a fajn, filmu přeji úspěch, plné sály, rozladila mě akorát upoutávka před, na pokračování obrsračky Šťastný Nový rok, jejíž část první Známým neznámým nesahá ani po podrážky a nemůžu uvěřit, že do toho někdo zase vrazil prachy. Bude to prý na Jadranu. Mno.. ehm..

Paráda. Bez výhrad. Skvělý casting, výborně napsané, zahrané, kamera, střih, chválím.

Paráda. Skvělý casting, výborně napsané, zahrané, kamera, střih, režie, chválím. Jednotlivé epizody jsem hodnotila postupně, celkově výjimečný počin, který si zaslouženě získal pozornost široké veřejnosti. Mělo to i slabší místa, která mi ale celkový dojem ze seriálu nepokazila. Skvěle zrealizovaný záměr rozpoutat diskuzi. Na úrovni. S odstupem několik dnů ještě jednou vyzdvihnu, krom všech zúčastněných, výkon Pavla Řezníčka, který vystoupil ze škatulky a excelentně vystřihl figuru, která mi připomněla kohosi, koho mám ve velké úctě a kdo na naší scéně zatraceně chybí. Kdo si svým svérázným projevem získal mnohá srdce diváků a koho sice nelze nahradit, ale je naprosto skvělé, že se našel někdo, kdo se mu tak nějak přirozeně, možná i automaticky v dobře napsané roli přiblížil. Ano, správně, mám na mysli Petra Čepka.

Tak zase je hezké, že konečně doceníme i ty veskrze průměrnější seriálové počiny ČT, či dokonce bažiny komerční, jako třeba včera SuperStar, kde se pohled na pět uvolněných porotců, po této benefici zoufalství, stal překvapivým osvěžením. Vlastně konečně mi nevadily reklamy. Inu, teorie relativity v praxi. Zápal kvalitních herců, se kterým se položili Kolečkovi do rolí je až dojemný, jelikož se už v půlce úvodní epizody nabízí otázka, jestli mu tentokrát neskočili na špatně vyuzený špek. Téma dobré, Bajgarova režie děravá jak cedník, výsledkem je slaboučká mizérie, šustící papírem, plná do zblbnutí se opakujících rádoby fórů, které mají bezpečně specifikovat charaktery postav a trapnost za přebreptávající se, prkenné účinkující. U mě pilot neprošel ani s nadsázkou. "Děti? Vy jste tady nechali přes zimu děti?!" Au. Jedna za lokalitu a mazáckou Ivanu s milou Pavlou, které se vidět daly.

Vizuálně krásné, určité pasáže moc fajn, pěkná- sympatický, ale za ty bolševické dřísty prdy tuhle bajku splachuju zvesela do hajzlu. S Marxem prudit už i tady, peklo, které naše potomstvo určitě koukat nebude. Propaganda se dá přežvýknout ve filmech starých, kde se jí tvůrci obtížně vyhýbali, v pohádkovém příběhu ani náhodou.