marhoul

Vánoční povinnost. Roky doma hoblujeme DVD, mystika, středověk, ale i ti elfové ve skladbách... Brutalně krásná katedrála, vitráže a muzikantská óda na minulost v nás... Peckovní záležitost.

Zábavné, hororový je akorát univerzální škleb Keiry Knightley (děsivého cosi) a pokud se oprostím od událostí posledních dvou let a zohledním fakt, kdy scénář vznikal, vychází mi, že  by tahle apokalyptická taškařice vypálila u publika mnohem lépe, však nejpozději o Vánocích 2019. Nabíjení alobalovým hlavám nepěstuji ani omylem, jen si říkám, že nebýt situace, která nás ovlivňuje, film bychom chápali jako velmi zdařilou černou komedii, a to s chutí pochválím. Mě to pobavilo, navíc abych si brala mustr z komedie na reálný život, na to jsem fakt velká, čili není o čem... Ono se těch Čapků v sukních tolik nerodí, takže klídek. Obsazení skvělé, Roman i v druhém svém velkém angažmá naprosto vynikající, skvělý kluk, talentovaný, přirozený v každém záběru, těším na jeho další filmy. M. Goode perfektní.

Otravné, nudné, bídně napsané, kamera i hudba pěkná. Benedict hraje, to jo, jen si říkám, jestli je ošklivější on nebo Kirsten, která to dává na uondanou šedesátku z Kolbenky. Krásu ani sympatický projev nepobrala nikdy, vím dávno, ovšem tentokrát se v obřidlivé cuchtovitosti překonala. Koukám na její datum narození, holka, holka... Piáno je Piáno, jinak mě tvorba paní režisérky míjí. Zlatá Zkrocená hora.

Výborné momenty střídá nuda, Gina skvělá, Sean mě snad poprvé nepřesvědčil, dědek odporný na jedničku s hvězdičkou, celkově průměr.

Vynikající! Buď to diváka uhrane a jede si to nadšeně do poslední vteřiny, nebo ho to mine. Správně, tady bylo A). Dívat se na přes padesát let staré, v podstatě civilní záběry The Beatles ve kvalitě takřka minuloroční, je zážitek sám o sobě. Sledovat je při tvorbě, být tam s nimi, poznávat, jací byli, i když máme načteno a viděno... Moc pěkné. Stokrát slyšet, jednou vidět. Jo a (dodatek, který si neodpustím, poněvadž nelze přejít mlčením)... Tak ono se všeobecně ví, že Ono to celé rozprášilo, jenomže ono se toho nakecá, čili na Ono třeba já měla názor nestranný, zrovna proto, že ono se toho vždycky nakecá... Dneska? Pokud tohle uvidí svět, a pokud v něm existuje více duší, které byly vůči Ono neutrální, řekla bych, že také jim ta neutralita rychle skončí. No naprosto psycho, šílené, odpudivé cosi, co se vprdelilo zcela oprskle mezi pracující, veskrze srdečné kluky, deset čísel nejdál od Johnovy paže, takové to lepivé individuum, ze kterého člověku není dobře, které jako ošklivý duch stojí, sedí, klečí, neustále vedle Johna a pichlavým zrakem probodává vše v místnosti. Těžko šlo hlavě zakázat ty absolutně bez pardonu vyskakující záběry Nat Geo, v nichž nadšení dokumentaristé nasnímali takové ty makaky červenolící, sedící v zimě ve vodě, čumící strnule, s  nasraným výrazem do jednoho bodu. Nehrozilo tuhle asociaci vyhnat z palice. Ty vole, ta tam prostě chtěla zpívat a ne že ne. Mno zpívat... Kdo viděl, ten to slyšel. Jasně, bylo to trendy, no ale nic pěkného. Ne, nikdy neříkejte svojí drahé, že je stíhačka. Nikdy. A pokud to o někom povíte, pusťte si tohle. Že ji uctivě ignorovali tři brouci, tomu rozumím. A snadné to neměli, jelikož je neustále probodávala nenávistným, dlouhým pohledem, to musela být síla, tohle snášet.. Ovšem jakmile jsme se dostali v druhé části do fáze, kdy si jí nevšímal ani Lennon, ale Ono se to o něj neustále opíralo, stále ho obíralo, šprtalo do něho, ano, správně, během samotného ostrého nahrávání desky, tak to by si asi na čelo neťukal málokdo. Z mé strany nehynoucí obdiv ke všem, kteří tohle snášeli po anglicku, z jiného bandu by letěla po prvních třech hodinách, a opravdu i s celým Johnem. Dokument staré princezně nepřidá, tak jasně, ona má v zadku, ale tutově vyléčí hromadu shovívavých lidí, kteří se, jako já, domnívali, že to nemohlo být tak hrozné. A ono bylo.

Nebýt slabého obsazení ve vedlejších, ale výrazných, rolích, šla bych s radostí do plného hodnocení. Rozpor mezi výkony excelentními a absolutně nevýraznými, až amatérskými, mě vyrušoval ve všech částech. Kromě Hynka Čermáka, tvl. toho už asi nechci nikdy potkat osobně 😆, Davida Švehlíka, paní prezidentové i podivné dívčiny s naslouchátkem, velmi chválím zapojení madam Reginy, naprosto skvělé to herecké dámy, přeji si ji vídat častěji a Jituš v roli bordel mamá taky perlila ve velkém stylu. Tereza Kopáčová opět zabodovala, však pokud při výběru herců musela z nějakých zevních vlivů dělat kompromisy, je to škoda, protože má na herce výborné oko. A pokud se jen sekla, nevadí, utnout se může i mistr a koneckonců laťku si nedávným Ochráncem hodila sama vysoko. Jinak parádní retro, výborně poskládané, svižné, finální díl vyvolal až nečekané emoce, no opravdu mi pil krev, jak už dávno nikdo, takže chválím a těším se na další tvorbu.

Klobouk dolů před panem primářem. Člověk znalý cvrkotu na reskách, způsobu práce zaměstnanců, kteří pro účinkování na specializovaném, náročném pracovišti musí mít krom špičkového vzdělání, praktických schopností i vysoké osobnostní dispozice, nemusí to být člověk, který je sluníčko na všechny kolem, nikoli, ale morálka a etika vůči pacientovi je alfou omegou této profese, prostě člověk znalý fungování těchto pracovišť, ví, že je takřka nemožné přesně vytipovat, kdo to dělá a jestli to někdo vůbec dělá. Tragické, že se našel zamindrákovaný pošahanec, kterému stačilo minimum prostoru, aby neurvale vraždil bezbranné pacienty, kteří proti takovému neměli žádnou šanci. A je děsivé, co napíšu. Kdyby to nebyl debil a k činu by přistoupil jednou- dvakrát za rok, nikdy by nemusel být odhalen. Jak jsem tak sledovala polemiky o jeho motivu, nelítala bych příliš vysoko, docela bych věřila dojmu svému: "Já jdu domů, ale ať se - jakýkoli vulgarismus - proběhnou." Šel domů a mnul si ruce, že mají kolegové na jednotce peklo, tak "málo" mu stačilo k erekci. Tento chcípák by mi na to fakt seděl.

Naprosto příšerná vražda, která v roce 1991 otřásla nejen FM, ale celým Ostravskem. Člověk, který se na vyšetření případu podílel v rámci své profese, nás shodou okolností v těch letech učil, čili my  (ještě děti v dospívajících tělech) v lavicích a Maestro měl na stole toto. Zpětným pohledem je to hodně divný pocit. Epizoda obsahuje záběry z rekonstrukce, které jsem ani po několika dnech nevydýchala, hodnotím plným počtem, protože je dobře, že se o tom mluví, ovšem nedokážu si představit, do jakého stavu se při případném sledování dostanou již dospělé děti nebohé ženy nebo lidé, kteří tu paní znali. Se mnou to zametlo hodně.

Cynické bylo včerejší zachycení odborného lékařského poradce v závěrečných titulcích, nejen že na nás vyskakuje poslední týdny odevšad, ještě o adventní neděli, ale za to pochopitelně nikdo nemůže. Na každé prase se ale voda vaří, čili  v tomto sázím na mlýny, snad se ledy pohnou a spadne klec. Jestli je fakt, že o tom věděl celý zástup kolegů i širší odborná veřejnost, do prdele s vámi, křiváci připosraní, ať je venku jmenný seznam všech těchto parazitů (na zneužitých pacientkách v ještě horším psychickém stavu) byť s tituly, ale bez morálky, aby si nemocná žena rozmyslela, na koho se v krizové situaci obrátí. Odpornému poradci basu jak fík, vyznamenávání ve formě namlsaných dlouholetých trestanců na loži každou noc a děvenky, vy mladé, které jste už sice kované jinou výchovou než odkvetlé růže, pošahané výše uvedeným, pokud vám to nikdo neřekl, nevysvětlil: dodržovat odstup, nedovolit fyzický kontakt, důrazně hlasitě, ale slušně vyjádřit nesouhlas, pepřák v kapse, boxera, utéct ze dveří, zařvat na celé kolo, doma to napráskat tatovi, bráchovi, kamarádovi, komukoli silnějšímu, chlapi jsou většinou gentlasové, ochotní bránit čest dámy, takže huba rozbitá bude s výhodou, pokud ne, nevadí, sedánek na bengárně s doprovodem je údajně taky cesta. Tam ale pracuje stále řada buranským sráčů, kteří se na vás budou pošklebovat, nebude to příjemné, hanba, která není v žádném případě vaše, nabere na obrátkách, ovšem je docela možné, že narazíte na člověka slušného a získáte reálnou šanci na spravedlivé zacházení. Prase je prase, titulů může mít tři řitě, nemá si na vás, z pozice moci, co dovolovat. Pokud se mu to podaří, je sakra těžko plakat nad rozlitým mlékem. Přijímání komplimentů je disciplína jiná, tady už to je na každé ženě, co toleruje, co už ne, ale neexistuje, aby lékař (jakýkoli chlap) pacientku (jakoukoli ženu) reálně ochmatával nebo znásilnil.  K filmu. Nenápadná perla naší tvorby. Skvělé pojetí, herecké výkony u Pepíčka Abrháma a Elišky Balzerové snad životní, Daniel Douda válcuje celou plejádu dětských herců, je ve své roli nezapomenutelný, kdepak je mu asi konec... Městem chodí Mikuláš je záležitost hořká, tvrdá, syrová, mám ten film ráda. Nadějná Kateřina Hrachovcová působila velmi mile a slibně, co jsme s ní ale zažili v dalších letech, bylo třeba v kontextu s tímto filmem, smutné (jo, mám na mysli její Esodno a veškeré další trapárny, které takto šikovná slečinka fuckt neměla zapotřebí), Alena Mihulová naprosto excelentní, ostatně jako vždy.

Zohledním formát pořadu, který byl postaven jako koncert s exkluzívním rozhovorem. OK. Bez rozhovoru bych se obešla, ale kdo jsem já? Že ano. Zpívající a tvořící Adele je šupa jak hovado, absolutně talentovaná, nenormálně precizní v pěveckém projevu, unikát, který mě těší. Více mě berou její počiny s nádechem jazzovým nebo rockovým, odkaz k Amy Winehouse  se v tom zjevuje zcela zřetelně, čili já to beru tak, že ačkoli Adele roky sesbírala zasloužené Grammy za solidní řádku krásných popových skladeb, Oscara za ppč Skyfall, přijde chvíle, kdy mě položí čistě jazzovou nebo bluesovou deskou, kterou nastaví novou laťku všemu, co kdy ještě v tomto směru vznikne. Tahle baba na to má!