marhoul

První díl Devadesátek mě nasměroval k projekci Příběhu kmotra s odstupem let, který mě původně neoslovil. Asi to chtělo čas. Čili reparát. Dnešním okem uznávám, že s ohledem na téma, na obsáhlost Mrázkových aktivit, které nešlo zmapovat úplně, jen čert ví, kde všude vekslácké paprče měl, je film natočen skvěle. Necelých sto minut a člověku jde hlava kolem. S tímhle gaunerem se zašpinil kde kdo. A mě osobně velmi baví, že takováto ulpělá špína, nutí ještě dnes kravatové grázly, zavrtat se maximálně v komunální politice a nevystrkovat nos příliš vysoko, jelikož by jejich mladické podržtažkování kolem Mrázka okamžitě investigativec vyhodil na světlo a z porcování medvěda by nebylo nic. Natolik je spolupráce s Mrázkem kontroverzní ještě dnes. Takže hezky v rohu, na severu a tam si šmudlej svoje kšefty a hraj si na kápo, hlavně ať tu tvoji držku nikdo moc nikde nevidí. Jo a na vzdělání a kravatě nesejde. Toto je nemlich stejná buranská verbež, jako Fanda. No a abychom zůstali in i co se týče politické scény slovenské, hm, hm, hm... Stupidita voličů se pozná i podle toho, že si podobné vekslácké čuně dobrovolně zvolí do parlamentu. A tady toho smrada se, miláčci drazí, nezbavíte dlouho. To nejsou jen nafukovací panny ve vládní limuzíně... Toto byla veliká chyba!

Pět vypálených, jako přes igelitku. Nejen za dechberoucího Jonáka, obsazení celé skvělé, scénář opět vynikající, mám radost, protože ono to jde. Ne že ne. Pokud je to dobře napsané, takto napsané, nezažívám chvilky, kdy mi je u dialogů stydno za herce. Těším se na další díly, jsem zvědavá, jak to celé Josef Mareš pojal. Peter Bebjak výborná volba! Bertík v roli Mrázka- TOP scénka! Kámoši Sokol a Finger na jedničku, Kryštof je taky velmi dobrý tah. Kladná odezva napříč diváckým spektrem zasloužená. Ona je v tom, kromě veškeré té špíny, totiž zřejmá laskavost. Je mezi řádky, ale je tam. A přesně toto vzácné koření, mazácky dávkované, činí Marešovu tvorbu všeobecně oblíbenou.

Zvedám hodnocení do plných. V devadesátých letech jsem filmy sice žrala, ale jako mladé tele, nebyla schopna odečíst, o čem všem film vlastně byl. Včera ho uvedla slovenská dvojka v hlavním vysílacím čase, sice s podivně zvoleným dabingem (Gabriela Škrabáková má pěkný hlas, nicméně ne pro tuto roli. Mimochodem precizně školený ženský hlas končí v generaci Magálové, Studénkové a Milky Vášáryové. Mladší slovenské herečky jsou v tomto směru často afektovaná, hysterická bída, čili i zde jsme měli možnost vidět zralou, nádhernou francouzskou ikonu a do toho uši tahal vysoký hlas, který s Deneuve nekorespondoval absolutně ničím.) Indočína je z ranku velkofilmů, jaké se už dávno netočí. Vášnivá romance, silný příběh, na pozadí politických událostí Vietnamu a okolí. V úvodu film lehce působí jako variace Vzpomínek na Afriku, děj se však stočí jiným směrem, však nakonec se k původnímu stylu obloukem vrátí. V mém případě délka 152 minut utekla jako voda, zajímalo mě vše, žasla jsem nad výpravou, komparzem, lokacemi, kostýmy i hudbou. Záběry jako z Nat Geo. Krásný, silný film. Nic pro jelita. Lépe padne divákům s životní zkušeností.

Paolo Genovese píše pro mě! Už jeho telefonní taškařice mě před lety přesvědčila, že se jedná o prefíkaného znalce duší, který s nevídanou lehkostí namastí a natočí luxusní, inteligentní, vkusnou, zábavnou a sympatickou podívanou, která se dá nejen adaptovat na prkna, ale klidně točit pro různé státy, s místními aktéry, prostě jen tak, pro potěchu tamního domorodce, a ačkoli mají národy vlastní manýry a mentální specifika, scénář je tak namakaný, že pasuje univerzálně snad na celý západní svět. Pro Místo splněných přání platí totéž. Nejen, že se jedná o film moc pěkný ve všech směrech, filosofická myšlenka jde na dřeň. A ano, taky bychom něco chtěli, a často doma říkáme, že bychom dali, udělali cokoli (!!!), ale ne. Neudělali. Když by došlo na lámání chleba, neudělali. Včera večer, po filmu, jsme se bez mrknutí oka a mlčky shodli, že na tohle nemáme, přestože důvod je totální. I kdyby ten chlap neseděl v baru, ale u nás v kuchyni, skončilo by to kávou a koňakem, notes by ani nevytáhl z tašky a pak by šel, lehce odpočatý, o dům dál.

Okupace a Chyby hodnotím jako dva nejlepší české filmové počiny za rok 2021. Originálni pojetí, krásně nasnímané, zahrané, perfektně obsazené, trefné, ironické, zábavné a co si budem vykládat, jelikož jde o zrcadlo charakterů, smutné. Film o hrdinství na divadle velmi chválím, ono to nebude pro každého, to ne, na tohle se ale rád podívá divák, který rád divadlo, konverzačky, podobenství a originální prezentaci. A ještě dodám, že ačkoli jsme už něco z toho někde možná viděli, celkově působí Okupace jako svěží vánek v prapodivně těžkopádných, pořád stejných žabincích našeho filmu. Natočeno evidentně s lehkostí a chutí, Tonička skvělá, Martin Pechlát momentálně vede v mém osobním oku na českého herce roku, Otakar Brousek s přehazovačkou a brutální kravatou vystřihl cosi snad ještě lepšího než Pepíček Somr v časech své největší slávy, Cyril Dobrý- výborný a Tomáš taky skvěle. SSáka neznám, rusáka taky ne. Ale už znám. Výborní. :) Tohle bylo moc fajn a pochválím, kromě scénáře, kamery, režie i výborně zvolenou hudbu. Ačkoli z jiného století a jiného ranku, logicky člověk pomyslel na Ucho nebo Pštrosí večierok. Ode mě uznání.

"U ZOO našle svlečenýýýho chlapáÁ." Hehe, z Prahe. 🙄 OSTRAVA!!!

Hm. No slimáčí úlet, ale už mě to zajímá. Ti dva se mi fakt zdají. Taky mám ráda staré filmy. Doufám, že nějaký malicherný puntičkář nevyhrabe na naší zahradě 426 kostí, hrome!

Úchylné, až je jednomu všelijak, ovšem Olivia a David předvádějí takové divadlo, že na koukám, jako uhranutá. A ani mě to nebaví. :)

Příjemný film nejen pro fandy bílého sportu, který si pro sebe urvaly dvě černé holky odnikud, nadřely se, nepáraly se. Postavit se proti nim, musel být masakr k posrání. Naštěstí testosteron v tomto sportu mají aspoň ony, když už jejich věčně plačící křehcí současníci, soplící po každé výhře i prohře do kamer, zhroucené princezničky v mužské kategorii, tohoto hormonu požehnaně nemají. Zlatý Mac a jeho výbuchy. Fotr děsný. Zásluhy mu neupírám, tahle rodina dokázala veliké věci, nemyslím jen samotná vítězství Venus a Sereny, vliv na černošské děti nebo jakékoli lidi ze sociálně slabých poměrů, je vážně něco! Sportík jen pro bílé, snobské rodinky tímto dostal hezky za ouška. Starý mi lezl na nervy celý film, Willovi nominaci přeju, v roli byl skvělý. Děvčata milá, hezká, šikulky. Moc pěkný film, který klade důraz na opravdové hodnoty. Pokud rodiče i v reále skutečně kladli důraz, aby holky měly vzdělání i dětství, aby nevyhořely a nestaly se pouhou továrnou na prachy, klobouček. Co totiž předvádí řada rodičů jménem frustrací z vlastního neúspěchu, je často psycho. V takovém případě mě vždy pobaví bonmot nejslavnějšího ostravského autisty: "Je to jenom sport."

Průvodce Římem, pro diváka, který kvantum informací miluje. Perfektní lákadlo, pokud tam nejedeš jenom na zmrzlinu, kafe, fotit si selfíčka na instáč na Španělských schodech nebo z fontány.