Dave Lister

Film Tomáše Mašina Bratři, jsou akčním dramatem a zároveň silným příběhem. Chci se odpoutat od dehonestace jejích činů, kdy u některých z nich se dá snadno podlehnout pocitu, že to vše dělat nemuseli. Optikou tehdejší doby a událostí, je jednoduché z nich dělat hrdiny.  Dnešní optikou je velmi snadné a také jednoduché, z nich udělat sprosté vrahy. Proto nebudu tento příběh soudit v historickém kontextu. Pojďme na film jako takový, kdy Tomáš Mašín natočil poctivé akční dobové drama.  Oskar Hes a Jan Nedbal si sáhli pravděpodobně na herecké dno, kdy jsou připraveni podle jejích slov nést odsuzující kritiku  Také jsem měl za to, že Tatiana Dyková má svých XX let slávy za sebou, ale přesvědčila mě že tomu tak není. Matku obou bratrů, vyhnala na samý vrchol herectví a já už o ní nikdy nebudu pochybovat. Na závěr chci jen podotknout, že hodnocení filmu Bratři nikdy nebude ve vysokých procentech úspěšnosti. Také mohu s čistým svědomím říci, proč tomu tak bude a dovolím si být malým vizionářem. Příběh bratří Mašínů vzbuzoval kontroverze už dávno a dnes s odstupem ještě víc.  Já musím přiznat, že tomu na jednu stranu rozumím, ale na té druhé jsem si jíst, že za svobodu je třeba bojovat!

Film Dvě slova jako klíč, mnozí kritizují jako ezoterický blábol a jiní v něm vidí duchovní poselství. Já jsem někde mezí tím. Zpracované je to působivě a hodně nekonvenčně. Kdo zná příběh Josefa Formánka, tak pro toho má film přidanou hodnotu. Někdy jsou tam chvíle, které jsou na hranici eza, ale nemůžeme soudit, když nemáme duchovní zkušenost, nebo jsme neprošly psychospirituální krizí. Je tam několik nesouvisejících, ale možná souvisejících příběhů, co my víme. Dan Svatek to natočil opravdu pro užší publikum, ale také si nemyslím, že by se měl za toto dílo stydět.

Velemistrovské dílo Bodies, se zařadilo na horní příčky mých top seriálů. Čtyři linie, čtyři časová období a čtyři vyšetřovatelé, které propojuje víc než jeden zločin.  Geniální a vyšperkovaný scénář, naprosto skvělé herecké výkony všech představitelů, nad těmi všemi Stephen Graham, Shira Haas a Amaka Okafor.  Dark po anglicku a přesto jiné. Skvělé, skvělé, skvělé!!!

Tak konečně jsem viděl film Ještěr a musím říci, že kdybych nevěděl že to točil režisér který má rád víkend, tedy ( točil videoklipy The Weeknda ), tak bych řekl že zatím stojí David Fincher. Potemnělý styl, kamera jako z většiny jeho snímků a velmi pomalé tempo.  Hudba také nebyla úplně jako z filmu Barbie a opravdu navozovala velmi zneklidňující atmosféru. Benicio hrál jako vždy s ledovým klidem sobě vlastním a Justin Timberlake se tvářil jako když má v sobě anální kolík. Nejlepší výkon za mě podal Michael Pitt ( Snílci, Šikana, Funny Games). Po mnoha letech se v celovečerním podání, objevila Alicia ( ta co hrála ve videoklipu Aerosmith Crazy, kamarádku Liv Tayler) Silverstone, která vypadá úplně stejně, ale o třicet let starší. Ne, teď vážně! Všichni zúčastnění to opravdu zahráli výtečně a Ještěr opravdu temně a zběsile gradoval. Čím blíže se to chýlilo ke konci, tím víc to do sebe začalo zapadat. Atmosféra posledních dvaceti minut by se dala krájet a možná ještě dál. 5* plných.

Film Bod obnovy, pomyslně zarazil kolík do vkusu diváků a snad tím určil směr české kinematografie. Nejde ani tak o žánr sci-fi jako takový, ale o odvahu zde natočit něco průlomového a neotřelého. Vzniká zde příliš mnoho zbytečného materiálu, který se zasekne na romantických komediích, které bohužel nejsou ani vtipné a už vůbec ne romantické.  Snímek Bod obnovy ve světovém měřítku nepřináší nic nového, ale v našich vodách je to opravdu fenomén. Nedávno se tomu přiblížilo dílo rumunsko - maďarské tvůrkyně Cristini Grosan Běžná selhání, který mě svým obsahem i formou zaujal víc. Tím nechci říci, že Bod obnovy mě nějak výrazně zklamal, ba naopak. Jsem rád že takové želízko v ohni máme a občas se nám z něj podaří ukovat něco smysluplného. Je to v podstatě kriminální thriller na pozadí futuristické Prahy, který má úžasnou audiovizuální stránku a na tom to vlastně celé stojí. Opravdu to chvílemi připomíná kultovní sci-fi Blade Runner. Jak některými scénami, tak i ambientní temnou hudbou. Herecké výkony jsou standartní a nikdo v nich vyloženě nepřevyšuje toho druhého, ale to neznamená že je to zahrané špatně. Rozhodně film doporučuji už jen z ohledu toho, že u nás je to vlastně poprvé, kdy se tvůrci pustili do neprobádaných vod a myslím, že jím to celkem vyšlo.

Belgicko - holandský seriál Undercover je z těch, co vás naprosto pohltí od samého počátku až do epického konce. První série je naprostý skvost v oblasti krimi gangster tématiky. Druhá série je lepší než ta první a nenudite se ani vteřinu a třetí je naprosto tím nejlepším, co jsem v daném žánru viděl. Neskutečně dobře propracované postavy a zásadně dva ústřední hrdinové Ferry a Bob. Navštivte svět tajných policistů, gangsterů z míst Brabantských, drogových bossů, obchodníků se zbraněmi a tureckých narkobaronů řadících v Beneluxu. Tři dokonalé série plné zvratů, lží, zrady, intrik a vražd. Chemie mezi hlavními hrdiny je neuvěřitelná a jsou propletení všemi třemi sériemi. Doporučuji se podívat na samostatný film Ferry, který předchází tomuto seriálu. Geniální, geniální, geniální.

Mám rád klubové filmy o taneční kultuře a ještě více mám rád, když jsou zasazeny do  let devadesátých, kdy se po celé evropě odehrávalo nespočet divokých parties. O kultovních snímcích typu Human Traffic, Beats a Greenwich mean time z Britských ostrovů, nebo od našich německých sousedů jako Berlin Calling většina milovníků těchto filmů ví. Nicméně ješte se můj zážitek umocní když vím, že jsou podle skutečných události a příběhů, jako třeba u posledního zmíněného Berlín Calling.  Jeden takový se odehrál i v Belgii a to právě v plném proudu let devadesátých. Je to velmi divoka story počítačového génia Franka Verstraetena, který byl od útlých leť opravdu géniem. Měl skvělé nápady a byl v podstatě vizionář! Díky tomu v pubertě vydělával opravdu tolik peněz, že by mu je mohla závidět kdejaká malá africká země. Díky setkání s belgickým porno králem Dennisem se jeho život změní a vezme si do hlavy, že otevře v centru města největší bezkonkurenční hudební klub, což se mu nakonec podaří.  Tím se začne odehrávat něco, co by si někdo nedokázal představit ani v tom nejdivočejším snu. Je to neuvěřitelná jízda plná skvělé hudby, peněz, drog, albánských žoldáků, překážek, krásných žen a události, které vám vyrazí dech. Viděl jsem ve svém životě mnoho filmů  tohoto typu a už jsem myslel, že mě nic nepřekvapí. Jak jsem byl bláhový, tak moc bláhový. Plných pět a kdybych měl tu možnost, tak i deset. Také už vím proč tak moc miluju Belgií 🙂

Babylon je zběsilá a dekadentní jízda Damiena Chazella (Whiplash). Musím přiznat, že jsem od filmu měl velká očekávání, ale výlet do Hollywoodu 20, 30 a 50 let, mě naprosto zaplavil vlnou nekorektnosti, zvrácenosti, humoru i krutosti zároveň. Geniálně vystavený příběh, kdy mladý mexičan Manny Torres (Diego Calva) jako bezvýznamná nula, začne pomáhat u filmařských počátků a jejích hollywoodských, dekadentních večírků. Seznamuje se s mladou a talentovanou Nellie LaRoy (Margot Robbie), která sebevědomě nakráčí do velkého světa a doslova přes noc se stává hvězdou. Dále se v příběhu objeví postava Jacka Conrada (Brad Pitt), o kterého se Manny začne také starat a tím se dostane do světa filmu, po čemž celá léta toužil. Všichni zmínění podávají opravdu neskutečně úžasné výkony hodné Oscara. Snímek Babylon i přes svou tříhodinovou stopáž, ani chvilku nenudí a vy jedete ze strmého kopce plného barev, snů a naději o lepším životě, které nakonec vyblednout a zůstanou jen vzpomínkami. Film si krásně hraje i s motivem pomíjivostí slávy a proplétá se do tragických osudů všech postav. Pro mě je Damien Chazell génius a tímto snímkem mě už po několikáté přesvědčil, že jde o velkého tvůrce, kterého vytvořil svět, o kterém vypráví tento velkolepý počin.

Velmi emotivní a otevřená zpověď herečky Selmi Blair (Velmi nebezpečné známosti, Práva blondýnka, Hellboy), které v roce 2018 diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Hodně niterný dokument, kde Selma vypráví svůj příběh o boji s timto zákeřným autoimunitním onemocněním. Introducing Selma Blair je hlubokým, smutným, ale přesto také v mnoha ohledech motivačním snímkem. Sledování tohoto filmu, pro mě bylo o to více emotivnější s ohledem na mou osobní zkušenost z dětství, kdy s RS bojoval můj otec.  Rozhodně doporučuji všem!

Gastronomická jízda, až s brutálně temným humorem. Ralph Fiennes, v roli věhlasného šéfkuchaře Juliana Slowika, si  vám během hodiny a tričtvrtě, dovolí naservírovat velmi originální menu, které nebudete mít možnost odmítnout. Kdybych měl přiblížit, co se ve filmu Menu odehrává, tak bych to popsal asi takto. Gordon Ramsay, který uteče po několikaměsíčním pobytu z psychiatrické léčebny, kde byl přikurtován většinu času, vyhledá plastického chirurga s přáním, vypadat jako Ralph Finnes. Po náročné operaci začne kombinovat meskalin s ayahuascou, při čemž to zapiji psdesatiletým absinthem. V noci mu na obláčku připluje vizionářský nápad, otevřít si luxusní a originální restauraci, s neotřelým konceptem. Po delší době velkých připrav, si na vzdáleném ostrově, na kterém by se bál ztroskotat i Leonardo di Caprio, otevře onu restauraci, kde hodlá servírovat své alchymistické a esteticky halucinogení menu. Vynikající Ralph Fiennes, krásná Anya Taylor-Joy a Nicolas Hoult vás zvou na ochutnávku, která vám bude dlouho ležet v žaludku.