Dave Lister

Psi nenosí kalhoty je velmi zábavná, ale velmi bizarní romance s komedialními prvky. Jde o velmi originální příběh, který svým obsahem může mnoho lidí šokovat. Nejsem si jist, jak k tomuto dílku přistoupí většinový divák. Ten možná tento film ani neobjeví. O tom, že si však tato malá uchylná záležitost najde svého diváka však nepochybuji. Je to totiž tak zábavné a tak jedinečné, že i zakrytým puritánům by mohlo srdíčko zaplesat. Je možná dobře, že jsou tyto filmy okrajové, protože snímky tohoto typu, mají své kouzlo právě v tom, že nezaplavují reklamní plochy a multikina. Mě si tato krásná a ulítlá romance získala.

Režisér historického hororu The Witch Robert Eggers, natočil opravdu povedený haluciogeně klaustrofobní psycho thriller. Mladý muž v podání Roberta Pattinsona, přijme práci na opuštěném majáku a to pod dohledem staršího a zkušeného hlídače Willema Dafoea. Mezi oběma muži panuje ze začátku velmi hutná atmosféra a nováček se jen těžko podřizuje, až skoro vojenskému drilu že strany staršího kolegy. Izolace od společnosti, nadmira alkoholu a podivné události, na obou mužích zanechávají významné stopy. Tento hypnotický a atmosférický thriller, je něčím daleko šílenějším, než se z prvu zdá. Herecký koncert obou protagonistů je dotažen do absolutní dokonalosti. Pattinson a Dafoe dostali opravdu maximální prostor k tomu, aby nám ukázali co je to absolutní herectví. Willem Dafoe je celkem bez debat. Nicméně to, co v tomto filmu předvedl Robert Pattinson, ho jednoznačně posunulo o další herecký level.

Film podle předlohy L.May Alcottové Malé ženy, jsou klasickou americkou literaturou . Natočit zdařilý film podle podobné látky, neni vždy úplně sázkou na jistotu. V tomto případě byly obě dvě natočené adaptace úspěšné. Malé ženy z roku 2019, jsou však přeci jen o něco větším překvapením. Na výpravě a kostýmech si dali tvůrci velmi záležet. Vynikající jsou i herecké výkony, hlavních představitelek. Saoirse Ronan (Brooklyn), Florence Pugh (Slunovrat) Emma Watson (Kráska a zvíře). Všechny tři mladé herečky jsou opravdu přirozené a jednou z nich budou opravdu velké hvězdy. V dalších rolích se objeví také mladý herecký talent, Timothée Chalamet (Deštivý den v New Yorku). Film je velmi milou podívanou, pro všechny, kteří mají rádi tuto americkou klasiku a také pro všechny, kteří mají rádi talentované a neokoukané tváře.

Petr Zelenka patří rozhodně k jednomu z nejlepších tvůrců v této zemi. Jeho filmy mluví za něj a každým z nich dokazuje, že to tak prostě je. Nejnovější film Modelář není výjimkou a navíc musím konstatovat, že dlouho jsem v našich končinách neviděl tak aktuální a současný snímek. Film má zásadní politický motiv a objeví se v něm jasné signály, že jde o dobu opravdu současnou. Také zde tvůrce velmi zdatně vystihuje naše české povahy. Chorobný idealismus hlavního hrdiny je přesně to, čemu chcete fandit a to odhodlání, se kterým do všeho jde jako neřízená střela, je velmi sympatické. Nechci podceňovat většinového diváka, ale obávám se, že mnoho lidí film nebude chtít pochopit a přijmout. Jsou v něm právě věci, které opravdu vystihují přesně obraz této společnosti a také jeho nešvarů. Sebekriticky balancuje mezi otázkami morálky a toho, kdy už je překročena hranice toho, co chceme připustit. Morální hodnoty versus přesvědčení, že děláme správnou věc i za cenu vysokou. Zelenkův scénář a režie jsou absolutně bez debat. Civilní a herecký výkon Kryštofa Hádka je opět vysoce nadstandardní. Co musím zmínit především, je výkon Jiřího Mádla. Jirka poslední léta dokazuje, že je schopným tvůrcem i hercem, zde však je jeho Plechy (Adam Svatoš) naprosto odbourávající. Mám velkou radost, když se zde objeví podobný film, jako je právě Modelář. Chytré scénáře a ještě preciznější režie Petra Zelenky, na to je opravdu radost pohledět. Je také dobře, že jsou zde i tvůrci, co o své látce přemýšlí.

Mladý debutant Adam Sedlák, natočil tíživý, minimalistický psychothriller, o úpadku člověka a extrémní posedlosti. Tentokrát však nejde o posedlost úplně obvyklou. Vrcholový cyklista Roman, se stará o to, aby se po nehodě dostal opět na vrchol. Jeho metody jsou je velmi neortodoxní a extrémně se stupňující. To vše ovlivňuje i Romanovu ženu Šarlotu, která se snaží přijít do jiného stavu. Film vás opravdu pomalým tempem vtahuje do světa, zmíněné posedlosti, deprese, ze které nemůže vyústit nic jiného, než sebezničujícího finále. Adam Sedlák se pustil do psychologického experimentu, na který se opravdu nekouká ani trochu dobře. Některé scény jsou opravdu nechutné. Nicméně jde o velmi originální počin, který v těchto filmových vodách a říčkách nemá obdoby. Klobouk dolů!

Yesterday je romantická komedie o tom, co by se stalo, kdyby že světa zmizel fenomén The Beatles. Také vypravý příběh mladého a ne úplně úspěšného písničkáře Jacka, který zároveň pracuje jako doplňovač zboží v supermarketu. Tomu se ze dne na den, díky jedné zásadní události, převratí život naruby. Zní to jako celkem originální příběh a díky tomu, že taktovku držel můj oblíbený brit Danny Boyle a další oblíbený brit Richard Curtis napsal scénář, tak se zdá že by mělo vše fungovat a ono to i vlastně funguje. Nebýt však toho, že film jde z jednoho klišé, do klišé dalšího a tuny patosu se na vás valí že všech stran, bylo by to ještě lepší. Finální scéna je opravdu klasický doják po americku. Nebýt těchto aspektů, film by byl skvělým, pozitivním a svěžím dílkem. Nejde však tento film takto jednoznačně odsoudit. Když přijde den, že se budete cítit opravdu hrozně , vše bude špatně a nejraději byste zmizeli že světa, tak je Yesterday tou správnou volbou. Určitě zde objevíte mnoho scén, které vás rozesmějí a několik okamžiků, co vás pohladí po duši. Nutno zmínit, že i to zmíněné klišé a patos Dannymu odpouštím. Nebýt totiž tohoto schopného tvůrce, nikdy bychom nepoznali Trainspotting, Mělký hrob, Milionáře z chatrče, 28 dní poté a třeba i Trance. Minimálně za Trainspotting mu budu navždy vděčný, protože klubovější a kultovnější záležitost neznám.

Deštivý den v New Yorku je velmi milý film. Allenovská poetika na vás útočí že všech stran. Krásné barevné reálie města New York, vás okouzlí. Opět se mi připomněly starší filmy Woodyho Allena, jako Annie Hall či Manhattan. Mladý intelektuál, jeho prostinká přítelkyně z Balíkova a dva nevyrovnaní filmaři. Sem tam nějaká ta lehčí děva a máme tu romancí, jako z marcipánu. Všichni herci jsou zde naprosto famózní. Od Elle Fanning počínaje, přes Rebeccu Hall, Jude Lawa. Kdo film opravdu táhne je nadějný mladý herec Timothée Chalamet, který se už o svůj um podělil, ve filmech The King a Dej mi své jméno. Miluju filmy tohoto excentrického intelektuála. Každý je jiný, ale všechny mají své kouzlo, protože takto vyprávět umí pouze Woody Allen a moc dobře se tyto příběhy poslouchají.

Paulo Sorrentino je mistr audiovizuálu. I kdyby jeho filmy postrádaly děj, tak je rozhodně na co se divat. Jednotlivé a zvláštní obrazy si vás okamžitě podmaní. Většinou se to vše děje za úžasných zvuků, ještě podmanivější hudby. Příběh italského politika a magnáta Silvia Berlusconiho, v podání vynikajícího Toni Sevilla, je příběh zajímavý a nevšední. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že sleduji jeden dlouhý a pestrobarevný videoklip. Jak jsem již napsal, někdy film zabije dějová linie a trochu to zachrání právě ten aspekt povedeného audiovizuálu. Tady se mi to líbilo nějak celé. Nutno dodat, že mám pro Sorrentina velkou slabost, už jen kvůli jeho stylu, který je velmi specifický. Pro mě není Paolo pouze filmař. Při sledování jeho filmů mám pocit, že jsem na velké bláznivé párty, nebo na překrásné výstavě umění, kde sledujete práci těch největších mistrů světových dějin.

Motherless Brooklyn je opravdu lahůdka se vším všudy. Pokud máte rádi klasické, pomalé noirové filmy, tento vás jistě potěší. Film jde opravdu pomalým tempem, ale já se nenudil ani vteřinu. Edward Norton, v roli soukromého detektiva, kterému nejsou protivníky pouze mocní Brooklynu, ale také jeho nejbližší nepřítel, kterým je Tourettuv syndrom. Tehdy tato mozková disfunkce nebyla samozřejmě pojmenována. S tímto údělem se snaží najít vrahy svého blízkého přítele a zároveň chránit místní dívku. Film má nezapomenutelný hudební podkres. Vzdálené temně laděné jazzové melodie, které se rozpouští v ponurých, ale zároveň krásných zákoutích Brooklynu padesátých let. Edward Norton patří k těm nejtalentovanějším hercům své generace. Jeho klukovský vzhled, vás klame každou scénou i přesto, že mu bude brzy padesát let. Edward Norton stál v tomto filmu také za kamerou a nutno dodat, že je i velmi schopným režisérem. Pevně doufám, že se nějakého počinu od něj ještě dočkáme. Doufám však, že pouze za cenu toho, že nepřestane být i tím, kdo je před kamerou. Není mnoho úspěšných herců, kteří jsou zároveň režiséry. Třeba se Norton přidá k dvojici, která toto pravidlo vylučuje. Těmi jsou Clint Eastwood a Sean Penn. Jen tak dál Ede!

Požáry jsou velmi silné a sugestivní drama. Denis Villeneuve opět dokazuje, že patří mezi špičku světového filmu. Volným tempem vyprávěný příběh dvou sourozenců, kteří žijí v Kanadě a po smrti své matky se vydávají na cestu poznání a to až na střední východ. Děj filmu je vyprávěn retrospektivně a postupně nám odhaluje příběh Simona, Jeannie a jejich matky. Režisér jde ale opravdu na dřeň, dokonce až do morku kostí. Zatím asi nejvíce, ze své celé filmografie. Herci v hlavních i vedlejších úlohách jsou tak autentičtí, že máte chvilkama pocit, že sledujete dokument. Film je velmi nekompromisní a jeho finále zdrcující. Musím přiznat, že se jsem už viděl stovky, stovky filmů, ale tento mi už z paměti nikdy nic nevymaže.