Dave Lister

Tiché doteky jsou zvláštní film. Je částečně český, ale produkce je holandská. Eliška Křenková je jediný český prvek v tomto snímku, tím tento podíl končí. Je to se vším všudy plnohodnotné dílo evropské kinematografie. Má to všechny aspekty evropského filmu. Malinko tento sterilní chlad, připomíná severské filmy a dějová linie to podtrhuje. Sledujete chladně tíživý psychothriller z celkem šokujícím koncem. Atmosféra filmu je velmi ponurá a dějová linka je opravdu temná. Eliška Křenková v podstatě nesleze z plátna a vidíme ji v jiné a netypické roli, než jsme zvyklí. Úžasný výkon opravdu evropských rozměrů. Platí to o hereckém výkonu, tak filmu jako celku. O Michalu Hogenauerovi ještě uslyšíme.

Na Jokera jsem se těšil už velmi dlouho. Jsem velký fanda trilogie od Nolana. Už tam bylo evidentní, že se tento komiksový hrdina ubírá jiným a temnějším směrem. Joker je však film, který tuto hranici ještě o několik levlů posouvá. Čekal jsem velkolepý biják, ale to co se přede mnou odehrálo byl opravdu výjimečný a fenomenální zážitek. I přesto, že je Joker komiksová záležitost, tak vy sledujete temně laděný sociální thriller, který je až děsivě aktuální a mrazivě zapadající do naší současnosti. Atmosféra je nepopsatelná, smrad a špína New Yorku - Gothamu se vám úplně zažírá do všech pórů a vy cítíte ten zkažený zápach úplně všude. Chybí už jen probíhající krysy po vašich nohách. Ten pocit je velmi sugestivní, jako celý film. Film je také zásadní sociálně společenskou sondou, do dnešní doby . Film mi osobně připomněl špínu Klubu rvačů a syrovost Scorseseho Taxikáře a přesto je to něco, co jste na plátně ještě neviděli. Ať Joaquina Phoenixe považuji za jednoho z největších talentů současného Hollywoodu, předvedl svůj životní vykon, který je nad všechny jeho dosavadní role. Jeho herectví je tak autentické, jako byste nesledovali herce, ale opravdového narušeného jedince na hranici šílenství. Tento výkon rozhodně bude oskarový, pokud ne tak už si ho nikdy nikdo nezaslouží. Posledních 30 minut je něco tak úžasného a zároveň zdrcujícího, že před tím chcete utéct, ale nemůžete. Jste v Gothamu uprostřed toho všeho a z dálky k vám dolehne mrazivý a zlověstný smích jednoho šíleného Jokera.

Mám rád velmi filmy Chan wook Parka a v podstatě celkově jiho korejskou kinematografii. Režisér filmů Matka a Ledová archa natočil velmi precizní černo komedialní thriller, jehož děj jde až za hranicí absurdity. Srovnávání filmu s dílem Quentin Tarantina není tak daleko od pravdy. První polovina filmu je opravdu velmi vtipná, herci jsou sympatičtí i autentičtí. Scénář je opravdu originální a vy se nestačíte divit, co se na plátně děje. Druhá polovina filmu vás velmi překvapí, film se přehoupne v něco co víte že musí nastat, ale rozbije vás to s velkou jistotou.

Věděl jsem, že po shlédnutí filmu Nabarvené ptáče budu psát nějaký postřeh či recenzi. Také mi bylo jasné, že to nebude další běžný článek a to z toho důvodu, že toto není běžný film. Je to výjimečné dílo a opravdu mistrovský kousek. Těšil jsem se na něj už od dob, kdy jsem zachytil, že se Václav Marhoul chystá film podle slavné předlohy natočit. Od samého počátku jsem mu opravdu věřil, hlavně s ohledem na jeho preciznost, co se týká všech peripetií a připrav. Opravdu jsem tak moc nechtěl být zklamán a doufal jsem také, že nebudu. Po včerejším shlédnutí snímku Nabarvené ptáče musím říci, že dlouhá léta čekání se vyplatila. Dostal jsem vše co jsem očekával. Jedná se o celistvé a komplexní dílo a to se vším všudy. Vynikající kamera Vladimíra Smutného dodává opravdovosti a autentičnosti a přesto to vše neboli tolik, jak světová média prezentují. Je to možná kruté a brutální pro ty, co v tom jenom to negativní vidí a jdou pouze po povrchu. Ve filmu je daleko víc, skrývá opravdové poselství naděje. V podtitulu knihy se píše...Světlo je vidět pouze ve tmě. Tato věta děj vystihuje naprosto přesně. Zároveň jde o podobenství a film pracuje i s určitou symbolikou. Nechápal jsem tehdy slova Václava Marhoula, když mluvil o tom, že film je především o lásce a to i přesto, že jsem četl knihu. Dnes už vím co tím režisér chtěl říci. Film je o lásce, vnitřní síle, naději a odhodlání. Také je to o zlu a temnotě v každém z nás, bez ohledu na postavení, vzdělání či společenském zařazení. Také musím zmínit naprosto dokonalý výběr herců. Devět minut mluveného slova u tříhodinového filmu není mnoho, ale to by v něm nesměli hrát ti nejpovolanejší. Stellan Skarsgård, Barry Pepper, Harvey Keitel. U těchto vypsaných a mnoha dalších vidíte, že slova jsou naprosto zbytečná. Herectví se zde odehrává v očích, výrazovém projevu a je to mnohem víc, než jakákoliv slova. Kdo mě naprosto odzbrojil svým naprosto ojedinělým výkonem byl Peťa Kotlár. Neskutečné čím vším musel projít, ať jako hlavní postava, nebo Peťa Kotlár jako takový. Děti mají výhodu v tom, že jejich hlavními zbraněmi jsou přirozenost a bezprostřednost. Tady bylo však navíc něco, co se nedá moc popsat slovy, musí se to zažít. Na konci filmu, který tu pomyslnou emoční nálož dokoná je píseň zpivaná v hebrejštině a to jednou z aktérek Jitkou Čvančarovou. Přemýšlel jsem, jak to vše uzavřít. Snad jen... Nenenechte se odradit od tohoto krásného filmu. Rozhodně si zaslouží naší pozornost a nadhled. Povzneste se nad obsah a vnímejte film jako celek. Protože když otevřete svá srdce a také mysl, Nabarvené ptáče vám to dozajista vrátí!

Rozhodli jsme se zajít na film Slunovrat. Jsem zvyklý na taškařice Davida Lynche i na emočního ždímáka Larse von Triera. To co nám předložil režisér zmíněného filmu, to byl velmi, velmi podivný trip na sever Švédska. Když říkám podivný, tak tím myslím podivnější než podivný. Snímek je bezesporu originální a svým pojetím i jedinečný, kde forma i obsah mají jedno společné. Nic bizarnějšího jsem velmi dlouho neviděl. Po slibném začátku, kdy tíživá a mmch. vynikající hudba na vás doléhá ze všech stran a již v prvních záběrech víte, že sledujete něco výjimečného. Po celkem pomalé a klidnější části začne něco, co se dá nazvat psychedelicko uchylná a ujetá šílenost. V několika scénách, které vyvolají absolutní pocit hnusu, záhy střídá velmi intenzivní smích a za další chvilku vám také velmi rychle ztuhnout rysy. Sečteno a podtrženo, kdo má rád novou vlnu podivných hororů a originalitu daného žánru, na film rozhodně běžte. Kdo máte rád spíše klasickou hororovou linii, vás toto dílko bavit nebude. Kdo dává přednost televizní zábavě, dělejte že film neexistuje a v době promítání tyto kina obejděte obloukem a běžte raději na Toy Story 4.

Velmi zvláštní a hypnotický trip, který vás protáhne realitou i sněním. Miluji tyto experimentální dílka. Je to únik od klasických filmových klišé. Tento film to rozhodně je. Podmanivá atmosféra, doprovázená skvělou hudbou. Herci na které se velmi dobře kouká. Tento neonoir mi připomíná film Gaspara Noeho, Enter the void, až na ten zběsilý obsah. Zde plyne vše pomalu, kdy ve vás film zanechá zvláštní pocit spokojenosti a vy nevíte vlastně proč.

Naprosto famózní a geniální dílo o tomto velkém neštěstí. Mrazilo mě od začátku až do velkolepého finále. Nedokáži popsat své emoce, ale nikdy jsem neviděl nic tak autentického a mrazivého, jako je tento seriál. Depresivní a bezútěšné, už jen díky reáliím městečka.Poslední epizoda mě naprosto rozložila na malé kousíčky, jako byl rozložen reaktor v Černobylu. Geniální herecké výkony, které toto dokonalé dílo podtrhovali. Jarred Harris, Stellan Skarsgard a Emiy Wattson hráli jako nikdy předtím. Za mě 100%.

Moc jsem nečekal a byl jsem velmi překvapen jak mě film bavil. S českým filmem mám problém, ne každý je dobrý. Toto byl takový malý, český Tarantino. Na české poměry odvážné a drsně vtipné. Nedám nízké hodnocení jen proto, že jde o český film. Iva Janžurová jako revenge woman a Martin Hofmann jako lokální mafoš. Bavilo mě to celou dobu a finále s cyklisty bylo geniální.

Vivienne byla opravdu punkerka, ikona i aktivistka. Její styl se vymykal opavdu všem pravidlům. Pravda je však taková, že ona stejně na všechny s***a! Osobitá žena, kterou společnost svým způsobem opovrhovala, ale i přesto ji musela uznávat.

Naprostá nostalgie, klubový film a kultovní záležitost. Je pár srdcovek, které ovlivní a zasáhnou váš život naplno. Emotivní a velmi realistická sonda do života mladých Britů. Tento snímek patří do mého osobního zlatého fondu. Requiem for a dream, Trainspotting, Rise of the Footsoldier a GMT. Nádherná klubová muzika a opravdovost! 90%.