Dave Lister

Zvěsti kolem filmu Rubena Östlunda Trojúhelník smutku, se šířily celkem rychle a to už od světové premiéry. Samotného mě příjemně překvapilo, že i přesto, že je režisér ze Švédska a z části jde o film americký, tak  to byla velmi nekompromisní a nekorektní záležitost. To co se odehrávalo v druhé půlce snímku, by nechtěl zažít asi nikdo z nás. Film se překlopil v něco, co je hodné Larse von Triera, nebo Gaspar Noeho, ale bez neonů a rudých pozadí, nebo bez totálně emočně ždímajícího finále. Je to čistá a brutálně nekorektní plavba, mezi satirou a psycho thrillerem. Ve skvělé formě byl Woody Harelson, ale pouze herecky, protože jako postava kapitána zaoceánské lodi až v takové formě nebyl. Nutno zmínit i skvělý výkon dánského herce, srbského původu Zlatko Buriće, který je znám z Refnovské trilogie Pusher. Smutným aspektem je předčasné úmrtí mladé jihoafrické modelky a herečky Charlbi Dean, která zemřela v loňském roce a premiéry filmu se už nedočkala. Za mě jednoznačně událost loňského roku, kterou asi už nepřekoná nic. Slovy chlapce z filmu Vesničko má středisková....Přijdu až budou nastavovat zrcadlo ''. U tohoto snímku by onen chlapec, lepící v pokojíčku malé lodičky, musel u filmu setrvat v podstatě od začátku do konce. Takové velké zrcadlo, nastavené současné společnosti tady dlouho nebylo!  Třikrát sláva a pět hvězd k tomu!

Dokumentem Štěpána Vodrážky se scénářem Petra Cífky, PSH Nekonečný příběh, vzniklo něco, co zde chybělo. Je mnoho dokumentů o rapu, jako nedávno vznikllý doku seriál RapStory, pro Českou televizi, nebo také letos vydána kniha Český Rap, kterou má na svědomí Ladislav Poeta Zeman. Dokument mapující zrod Penerů Strýčka Homeboye, je především o rodině, kamarádství až za hrob a soudržnosti. Hodně nadneseně bych to připodobnil ke kamarádství party Rychlich šípů, ale v kontextu s PSH, je to až troufale nadnesené. Skvěle sebrané staré záběry a materiály, prolínající se těmi současnými, budí dojem opravdu příjemné nostalgie. Vtipné scény, které střídají dojemné a zároveň u některých i velmi zamrazí. Přiznám se předem, že jsem zaujatý, protože PSH sleduji v podstatě od jejich vzniku a cítím k nim osobní vztah. Jak z důvodu toho, že jsme s Vladimírem stejný silný ročník 78, ale i jeho pohledem na svět, život a podstatu života jako takového. Pro mě osobně to byl velmi silný a motivační zážitek. I přesto, že Vladimír nemá rád nekritické vyzdvihování kapely, nebo jeho osoby jako kultu, tak pro mě to byl jeden z nejpravdivějších a nejotevřenějších výpovědí fenoménu zvaného PSH. Po konci filmu vyčkejte i do titulků, protože scéna v autě, kdy se kluci vrací z jednoho zvláštního koncertu, je fakt povedená. V dokumentu jsem našel záběr, z loňského koncertu v klubu 007, kde jsme tehdy také byli a já tam u pódia zahlédl i svou milou a to tento zážitek ještě posouvá.

Velmi originální psychologické sci-fi drama natočila rumunská režisérka Cristina Grosan, v mezinárodní koprodukci, podle scénáře mladé Kláry Vlasákové (Lynč). Skvělý výkon předvedla Tatiana Medvecká v roli Hany a mladá herečka Nora Klimešová v roli Terezy. Film jako jsou Běžná selhání v našich končinách běžně nevidíte a také jen tak neuvidíte. Podmanivá atmosféra, trochu jiné Prahy, než ji známe a skvělá hypnotická hudba. Snímek mi hodně připomínal Válku světů od Spielberga, ale bez krvelačných mimozemšťanů a také Perfect Sense díky svému gradujícímu a znepokojivému finále. 321...

Film Adama Sedláka (Domestik) Banger, je velkolepá jízda městem, která se odehrává během jednoho dne a noci. Alex (Adam Mišík)  má sen a k jeho dosažení je ochoten udělat maximum. Jeho snem je natočit rapový feat se Sergejem Barracudou a chce dokázat sám sobě i své přítelkyni, že za něco stojí. Jeho kamarád Láďa (Marsell Bendik) Alexovi tuto cestu za snem pomáhá splnit. Jen způsob, jak se toho tito dva snaží dosáhnout, je dost nestandardní a extrémní. Film Banger je doufám nový směr, kterým se současný český film začne ubírat a tím nemyslím tématikou, ale odvážným a neotřelým stylem, kterým Banger jede 300 kilometrů v hodině. Adam Sedlák už dokázal filmem Domestik, že to není zaprděný tvůrce, který cíli na jistotu. Adam Mišík v roli Alexe byl naprosto skvělý a uvěřitelný. To co však předvedl na plátně Marsell Bendik, to zde dlouho nebylo, protože jde o naprosto autentický výkon o kterém se bude ještě dlouho mluvit. Tato syrová a chemická jízda, je jeden z nejlepších českých počinů letošního roku a možná i posledních let.

Německý seriál Hausen je opravdu jiný. To že se od našich sousedů často dočkáme nějakého toho překvapení v podobě filmu čí seriálu, to už jsme si zvykli. Nicméně totálně bezútěšný Hausen je úplně z jiného sudu. Odehrává se v místě, kde by snad dobrovolně nikdo žít nechtěl a to možná ani pod pohrůžkou kastrace a následně kruté smrti. Je to místo plné tmy, hnusu, podivných zákoutí a ještě podivnejších existencí. Víc než temná atmosféra je však fascinující, až hypnotická a vy toužíte zjistit co se pod nánosy černého oleje a za zdmi odporných věžáků, kde by dostal deprese i Michal ze školky skrývá!

Snímek Promlčeno je zároveň o víně, trestu, pomstě, zadostiučinění a také odpuštění. Je to opravdu tak jednoduché odpustit, pokud se jedná o závažný trestný čin? Je v pořádku, že u nás existuje promlčecí lhůta i u zločinu jako je vražda? Je správné, aby kvůli jednomu zadostiučinění trpělo daleko více lidí? Přesně takové otázky si pokládá děj zmíněného filmu Roberta Sedláčka. Radek (Karel Roden) přijíždí po dvaceti letech do Čech, aby si zde vyřídil účty z minulosti, které však ovlivní další zúčastněné. Právě onu konfrontaci hodlá provést přes živé vysílání a spustí tím lavinu události. Strhující thriller severského střihu a evropské úrovně mě naprosto odzbrojil a celý film utekl, jako Emil Zátopek beznohému. Jsem rád, že se zde začali točit i takové filmy, za které se nemusíme stydět. Roberta Sedláčka sleduji už od jeho debutu Pravidla lži a pro mě je to jeden z tvůrců, který zaručuje opravdu kvalitu. Karel Roden podal opět svůj standartní nadstandartní výkon. Nicméně musím zmínit filmový objev v podobě herečky Barbory Bočkové, které sedí toto minimalistické herectví a jsem přesvědčen že o této mladé dámě ještě uslyšíme.

Pomalá pseudoartová masturbace do záchodu vykradené Artušovské legendy. Jediné co ve filmu fungovalo byla kamera a některé povedené záběry. Ve výsledku to však dopadlo, jako by tvůrci smíchali několik krabic puzzle dohromady a vysypali je na podlahu toalet v léčebně pro duševně choré. Tam se to těm nejinteligentnějším chovancům s IQ do 50 podařilo sestavit, ale nakonec zjistili že složili obraz z pěti různých krabic. Takže můj odkaz na existencionální fantasy je takový, že by bylo lepší kdyby tento patvar nikdy nevzniknul.

Gastronomie je drsný svět, restaurace jsou bojiště a ty velmi špičkové restaurace bývají často válečnou vřavou. O tom by mohl vyprávět šéfkuchař Andy, kterého čeká velmi kritický a náročný den v jeho Londýnské restauraci. Andy má mnoho problémů i v soukromém životě, ale má za sebou  profesionální tým spolupracovníků. Když se však spojí několik negativnich faktorů v jeden chumel, tak je to často předzvěst katastrofy. Adrenalinová jízda jednoho večera, pod taktovkou vynikajícího Stephena Grahama může začít. Dejte si toto jedinečné menu, které vás uchvátí a budete mít rozhodně chuť na další chod. 5*

Prodavačka Ema (Pavla Gajdošíková) a pokrývač Tomáš (Jan Janovský) se seznámí uplnou náhodou, kdy Tomášovi ujede poslední autobus a Ema slaví v nedalekém baru narozeniny. Ema s Tomášem v sobě vzájemně najdou zalíbení a z jedné nečekané epizody, vznikne mezi oběma láska. Celkem idilický vztah naruší dávná minulost jednoho z nich a to ovlivní další události. Chyby je snímek u kterého vám připadá, že sledujete dějiště opravdu reálných a autentických lidí. Pavla a Honza rozehravají milostné drama, které by se mohlo odehrát kdekoliv na světě. Postavám to opravdu věříte a Chyby patří ještě s filmem Okupace, mezi to nejlepší, co jsem v české tvorbě za poslední rok viděl. Každý děláme ve svém životě nějaké chyby a to bez výjimky. Otázkou však je, jak se k nim postavíme.

Životní výkon britské herečky Kate Winslet a to v miniserii HBO, Mare z Easttownu. Tento seriál nedominuje jen hereckým výkonem Kate Winslet, ale také velmi silným, emotivním a dějově propleteným scénářem. Brad Ingelsby rozehrál opravdu velkolepou hru s city, emocemi a opravdu silným reálným příběhem. Tato seriálová událost roku, stojí na opravdu pevných pilířích, které drží dokonale a synchronně pohromadě, jako drží komunita v Easttownu. Výborný výběr vedlejších postav a na reálnosti tomu dodávají i nové a neokoukané tváře. Všech sedm epizod udržuje diváka v eskalujícím napětí a blížící se emoční tsunami. Tvůrce se však přirozeně vyhýbá jakémukoliv patosu a dějová linie na vás působí velmi reálně, jako by se něco podobného mohlo stát kousek od vašeho bydliště. Poslední epizoda je dokonalou explozí všeho, čeho se chcete od dokonalého seriálu dočkat a dostanete ještě bonus, v podobě dotaženého a minimalisticky epického konce. Za zmínku stojí výkony vedlejších postav, které předvádí velmi autentické výkony. Nad těmi všemi stojí za pozornost role matky (Jean Smart) a potulného spisovatele (Guy Pierce). Jsem celkem přesvědčen, že tento seriál sesbírá plno cen a především Kate Winslet, protože to musel být výkon přetěžký a emocionálně náročný. Pokud tomu tak nebude, tak sním svou sbírku čepic.