Madluska

O něco pohádkovější pohádka letošních Vánoc. Jen mi tam vadilo obsazení (což je asi největší důvod stržených bodů, hrozně mi připomínalo osmdesátkové/devadesátkové česko-německé pohádky, brr) a pak taky různé dějové zvraty příčící se logice (zejména závěrečné přepárování). Musím ale uznat, že aspoň s výpravou se snažili. Jo - a abych nezapomněla - sledovat slovensky pusou klapající herce a slyšet český dabing je otřesné.

Tak toto bylo opravdu překvapení letošních Vánoc! Že se Iva Procházková upsala něčemu takovému, to mi hlava nebere... Zpočátku to vypadalo na zajímavé oživení žánru (stemapunk, kam se podíváš), nakonec ale s přibývajícími scénami vyšlo najevo, že je to prostě jen totální punk (škoda, že to steampunkové ladění nějak vysteamovalo - kostýmy, kulisy, to všechno působilo "snaha byla, ale prachy došly") bez pravidel a - bohužel - nakonec i bez humoru. Nechápu. A jako pohádka mi to připadalo přímo škodlivé v mnoha ohledech (princezny s piráty tu zmiňuje kdekdo, ale co třeba božemiánský žoldák Trefa?!).

Na základě nadšených ohlasů jsem prostě čekala něco víc... Nic proti "politické nekorektnosti" a i ty vulgarismy by občas pobavily, kdyby ten příběh nebyl tak tupý. A ten závěr! No, příště raději nějakou knihu... :-D

Konečně zase důvod zajít do kina. Ten soundtrack! Ta stylizace! Ty detaily (pohled na prostříhané záclony)! A hlavně sdělení, že bez Cosmopolitanu nemůže žádná žena přežít, ani když chodí k Mekkovi. :-) Báječné, hravé, uvolněné a ztřeštěné tím nejnenucenějším způsobem.

Příběh, kde originální a orientální jsou synonyma. Hezky se na to koukalo, na ty drobnůstky a detaily v záběrech, potěšila hudba, animace i celkově snový svět (anděl smrti Azrael měl famózně nízkorozpočtový a přitom efektní kostým :-)), ale bylo utrpení sledovat houslového virtuosa, který si ani nedovede dát nástroj pod bradu, antož aby správně tahal pravačkou. Šmitec. :-)

Eh? Nemám ráda sprostoty v komentářích, ale dnešní zážitek už by si skoro nějakou zasloužil... Od odpadu dělí tenhle film jen skvělý Topher Grace, ktarý si o scénáři nejspíš myslel totéž co já, a tak jako jediný zahrál svou postavu odpovídajícím způsobem - naprosto nevážně. Giant Mechanical Man obsahuje snad všechny filmová klišé (jejich výčet by mi trval opravdu dlouho - klišé o vztazích, o práci, o lidském úsilí, prostě o všem!), jen s tím rozdílem, že mu navíc ještě scházejí sympatické postavy, kterým by divák mohl fandit. Tohle už tedy víckrát ne.

Za "příběh" (dá se u tohoto filmu vůbec mluvit o příběhu?) by tři hvězdy nebyly určitě, ale jak můžu hodnotit hůř, když si pro sebe celý film ukradl šibalský Jude Law? Dodávám, že doteď jsem slabostí pro tohohle klučíka netrpěla, ovšem po Alfiem trochu přehodnodcuju názor, poněvadž tady prostě válel. Těmi svými sebejistými průpovídkami přímo na kameru mě udržel u obrazovky, ačkoliv nikomu jinému by se to nejspíš nepovedlo. Jen doufám, že někteří chlapi myslí tu a tam i jiným orgánem než tohle... Zlatíčko. (Potlesk pro české distributory - to je zase perla!)

To jsem se zase jednou dívala na kolosální blbost! Kdybych měla vybrat něco pozitivního, vzpomněla bych si na poetické obrázky anglického venkova, sympatického boxera bosse a vcelku oku-libého Luka Evanse, kdybyste po mně naopak chtěli absolutní zlo, bez váhání zvolím scénář! Aby totiž parodie mohla fungovat jako parodie, je třeba vědět, co paroduje, z čeho si dělá legraci, a to se u mě (bohužel) nepovedlo.

Německá romantická komedie? No to zase bude terno, blesklo mi hlavou. Pak jsem si přečetla oficiální text distributora a začalo mě to zajímat. :-) A nakonec jsem si užila hodinku a půl prázdninové pohodičky, která sice nejvíc těžila z toho, co bylo nejméně pravděpodobné (ano, mám na mysli asi milion náhodných setkání, která se nakonec ukázala být stěřejními), ale k létu prostě nějaká ta rozvernost a nadsázka patří, takže proč nevézt mrtvolu v autě a proč se neoddat na bulharských hranicích? P.S. Oni tady fakt zpívali Blue Moon!

Na oba hlavní "hrdiny" se sice příjemně koukalo, ale člověk nesmí být moc velký šťoura, aby si tuhle čistou romanťárnu užil. A s odstupem času už vlastně ani není nač vzpomínat, snad jen na otřepaná klišé o sledování hvězd, výlet na kolečkových bruslích (?!) a setkání v kavárně. Takže závěr? Špatné to nebylo, but I can't remember...