Madluska

Napodruhé se mi líbil tenhle trochu hipíkovský počin o poznání víc - napoprvé jsem byla asi předem zaujatá a příliš konzervativní, při druhém zkouknutí už mě ta volnomyšlenkářská euforie tolik neiritovala. Podle mě zásadní je, že ten film nijak moc nemoralizuje, jen s místy příjemnou dávkou humoru ukazuje, že někteří lidi prostě nechtějí (a nemohou?) zapadat do škatulek, na které jsme zvyklí. Trochu mě štval otec, který uměl opravdu všechno (zabít jelena i zadávat úkoly z filozofie), ale holt to člověk musí brát spíš jako pohádku... P.S. Matty to vystihl...

Vlastně obyčejná romantická komedie s úplně obyčejným klišoidním koncem, ale s naprosto netradičními postavami (příznávám, že vidět "dánskou premiérku" s rasta copánky byl dost šok :-)) a podivně nahořklou příchutí, která přertvává i po dokoukání. Celkově je ten film jiný i díky tomu, že nutí diváka přemýšlet - konkrétně třeba nad tím, jak moc bylo rozhodnutí hlavní hrdinky správné (o čemž u cukrkandlových romkom přemýšlet nemusí, že :-)).

Když už jsem si myslela, že komediální seriály neexistují, dostala jsem od bráchy tip na PArks and Recereation. Paráda! Dvacet minutek je tak akorát, postavy jsou přiměřeně ulítlé (Ron rulez) a kupodivu ani zasypání díry netáhne seriál ke dnu. Trochu slabší se mi zdají díly s nástupem auditorů, ale snad se zase vyhoupnou zpátky do sedla (RIP Lil Sebastian).

Tak jestli tímhle se živí dnešní mládež, tož Pánbůh s námi... Uznávám, jistá poetika tomu neschází, navíc funguje základní princip seriálů - tedy touha vědět "jak to bylo dál", soundtrack by si vystačil sám o sobě, vizuál působí kupodivu docela propracovaně, ale... Nechci nijak zlehčovat utrpení hlavní postavy - speciálně v některých dílech by jí člověk její beznaděj věřil, jenže nelze si nevšimnout, že opět vidíme oběť, která je vlastně hezká, oblíbená, s poměrně vysokým společenským statusem. A tato hrdinka si prochází různými těžkostmi - čekali bychom nějakou gradaci, ale ejhle - cool týpci přišli s inovací - někdy uprostřed sledujeme mimo jiné drásající drama o tom, že jí spolužák krade obrázky. Wow! Jako bonus se opět nám nabízí pohled do hodin US high school, kde se probírá pouze literatura nebo komunikace nebo nějaká sociometrie či něco podobného... Případně ještě sportovní zápasy s roztleskávačkami. Uuughhhrrr. A zase to stejné klišé - každý jsme trochu jiný, každý jsme tak sám a nepochopený, nikdo nás nemá rád... Já vím, dospívání je náročné, ale copak nikdo nevidí, že jediný opravdu podivný kluk je terčem skutečné šikany? (Ano, mluvím o stalkerovi s vadou řeči, jak nápadité...) Navíc Hannah je sice na pokraji zhroucení, uvažuje o sebevraždě, protože se jí stalo něco neskutečně ohavného, přesto přese všechno se ještě zmůže na to, že vymyslí geniální systém nahrávek a celé to rozpustile namluví tak, aby ostatním pěkně zatopila (i za to, čím se neprovinili, jak jinak). Jo jo, přesná charakteristika... Takže ačkoliv jsem z komentářů věděla, že Hanna by se mojí BFF nejspíš nestala, teď to vím natuty. Co mě mrzí nejvíc - že seriál se tváří jako vážná výpověď o současných útrapách mladých, která bourá zažité stereotypy, ale přitom z velké části právě na nich staví...

Velké zklamání - gendrově "osvěžující" rádoby blockbuster, který ale nemá nic, čím by zaujal, snad jen tou paní Portmanovou na plakátu... (Pánové by možná něco našli v upocených drsňačkách navlečených v tílku, ale nevím nevím, možná je to i na pány tvrostva trochu málo.) Dlouhá nuda, která se v podivném světě vleče odnikud nikam, celkem zmateně (a troufám si říct i zbytečně) nám tu a tam utrousí něco ze soukromí aktérek a především která hrdě třímá transparent "muži zklamali, nahradíme je my, silné a sebevědomé ženy" (ano, využívám citaci z kazety v Přátelích :-)). Když už má něco šanci na úspěšné zapojení do příběhu, scénáristi to hodí do kytek. Příkladem budiž celkem zajímavá myšlenka zrcadlícího MZ organismu, již ale totálně oddělal závěr, který a) jsem prostě přes sebevětší úsilí nepobrala, b) byl opravdu děravý jak ponožky hrdinek po týdnu nepřetržitého užívání. Nemusím snad dodávat, ke které verzi se přikláním. P.S. Ani ta grafika mě moc nesebrala - všechno to rakovinné bujení mi připomínalo americké středoškolské výtvarné projekty z béčkových seriálů a ani animace se moc nevydařila - krokodýl byl až komický, i přes nezbytný "lekačkový" úvod. Ještě teď, když píšu komentář, jsem vlastně naštvaná, že jsem tím ztratila skoro 2 hodiny života. Na odpad to není - ale rozhodně už nikdy více. Jo a hudba dobrá.

Jak jen to napsat a neurazit... Bylo to... Prostě to bylo. Něco natočili, trochu se u toho pobavili, trochu si nakáleli do vlastního hnízda a divák může odejít domů s pocitem, že vlastně není jediná nula a že je vlastně i rád, že o něm nikdo neví. Případně si slibuje, že on takhle trdlovat nebude, až na něj čtyřicítka uhodí. Místy k pousmání, místy k odvrácení zraku. Prý komedie, ale po návratu domů mi do smíchu nebylo (tedy pokud jsem si nevzpomněla na krokodýla :-)).

V některých ohledech ještě slabíš než jednička, na druhou stranu už se začne aspoň něco dít a rozplétat. Stále přetrvává trend z prvního dílu - postavy mají tunu času a stačí říct o jednu větu víc a může být o kvadrilion problémů míň, ale oni ne... Zarytě mlčí, případně něco nakousnou a pak jsou strašně překvapení, když jim jejich dokonalé plány nevyjdou. Ohledně plánování je zcela geniální Thomas - vždycky něco vymyslí - no, řekněme že spíš ho něco napadne, tak se do toho pustí a doufá, že to vyjde... Protože je hlavní hrdina a musí nějak přežít do trojky, tak to vždycky nějak dopadne, že... Nevím nevím, jestli tohle unesu u ve třetím dílu, nebo si ji odpustím... Oceňuji ale docela hezky vystižený postapo svět a atmosféru nejistoty. NA druhou stranu závěr působil až směšně... :-)

Slaboučké jako třetí nálev. Pozor, kdo nemá rád spoilery, ať toto nečte dál... Film evidentně těží z aktuálního boomu young adult. Čeho si cením (a je to jeden z mála kladů), nevěnuje se tolik vztahům a citovému rozpoložení postav (Theresa je nadlouho jedinou slečnou, ještě navíc dost nepřístupnou a překněme si upřímně i nepříjemnou), spíš se tu řeší celosvětové spiknutí, rychlé nohy, schopnost řídit a rozhodovat - prostě typicky mužské záležitosti. :-) Mohlo to být zajímavé, ale... Za prvé - v příběhu je spousta nelgičností, za druhé - celé by se to dalo vyřešit během půlhodiny, kdyby si postavy nehrály na kdovíjaké mudrce a mystiky a prostě si věci řekly, než je přijde zakousnout velký mechanický pavouk nebo je podrazí nějaký zlá paní vědkyně. Achjo. Takhle vybudované napětí moc nefunguje. Abych nezapomněla - za třetí: kluci jsou zavření v tajemném labyrintum odkázaní sami na sebe, boující o holý život... A přitom si nikdy nezapomenou upravit vlasy. :-) Slyšela jsem, že knížka je mnohem lepší a věci jsou v ní víc vysvětlené a dotažené do konce. Možné to je, ovšem po tomto filmu už si to asi neověřím. :-)

Chtělo by se říct další z řady animáků, ale tenhle mi fakt sedl. Junior válel na celé čáře a rozněžnělí vlci (mm, chutná jako kytky!) mu zdatně sekundovali. Nečekala jsem nic než zábavu, proto bych filmu nezazlívala, že je nějakým způsobem nereálný... Naopak oceňuju, že se tvůrci docela se ctí vypořídali s mícháním dětského a dospěláckého vnímání skutečnosti. P.S. "Proč dali to tlačítko právě sem?!"

Strašný. Realistický a strašný. Realistický, strašný a silný. Film, po kterém potřebujete jít na vzduch. A bohužel, někde zřejmě i realita. A to je na tom to strašný. Snad už nikdy více. P.S. Blbé je, když vidíte, že byste nejradši fandili oběma stranám, protože každá má své důvody...