Alfie

Několik měsíců ze života proutníka aneb oneman show pro Juda Lawa a jeho doposavad nejlepší herecký výkon. Původní verzi s Michaelem Cainem jsem zatím bohužel neviděl, ale vzhledem ke kvalitám tohoto snímku se odvážím tvrdit, že jde o zdařilý remake. Snímek má i velice povedenou vizuální stránku a slušné tempo. Velkou výhodou jsou Alfieho ženy, které nejsou jen "bezejmenné stádo", ale každá z nich je unikátní a skvěle zahraná. Potěší, že se snímek ke konci nepřeklopí do schématu klasické romantické komedie, ale zůstává po celou stopáž na vlně, na které se veze od první scény. Přesto druhá polovina již není díky napravenému Alfiemu až tak výborná jako ta cynická první polovina filmu. (13.01.2007)

Čekala jsem plytkou komedii a čakalo mě velké překvapení. Po vlažném začátku, kde je vidět akorát proutník, jakých už byly ve filmu stovky, jsem předpokládala, že už se to nějak dobelhá ke konci, kdy se hrdina napraví, ožení a bude žít šťastně až navěky. Později ale přišel doslova dramatický twist, který mě film donutil přehodnotit. Strašně mě překvapilo, jaký výkon se dá z takové role vytřískat. A Lawovi za to smekám. Role takové Marisy Tomei byla už jen třešničkou na dortu. Plus krásně nešablonovitý konec a originální titulky pomohly dotvořit velmi pěkný film. (21.09.2008)

"Nemám potřebu být nejbohatší mrtvola na hřbitově." Jako individuum, minimálně opouštějící bezpečí rodinného krbu, si užívám filmy o lidech, kteří dokáží proměnit v zábavu každou minutu svého života. Třeba takový Alfie s navoněným "Big Benem" je hodně příjemný společník, když nestydatě klátí naivní blondýnu, svobodnou matku či korpulentní paní domácí. Je s ním velká zábava a o to horší je, když čítankově bezcitný seladón bez varování přejde do role ukňouraného moralisty. To pro mne nastává čas odpadávání jednoho cípu hvězdy za druhým a z původně nadšeného hodnocení nakonec zbyl pouze koukatelný průměr. (30.01.2012)

Don Juan počátku třetího tisíciletí. Bezskrupulózní Alfie si jako sebevědomý „womanizer“ užívá přízeň žen - nebere ohledy, nepřeceňuje city, nemá žádné problémy. Vše, co podniká ospravedlňuje vlastní propracovanou hedonistickou filosofií. S tou se seznamujeme pomocí monologů jeho samotného. Celý film je vlastně jedním dlouhým Alfieho monologem, který je prokládaný dialogy s ostatními postavami. Režisér nepoužívá pouze obligátní vntiřní monolog, ale také přímé promluvy Alfieho do kamery, které vytváří nejen přímý (oční) kontakt s divákem, ale také efekt jakéhosi „vzdělávacího kurzu“ – Alfie nás svými příběhy a svými radami učí jak na to. S tím souvisí i jednoznačná orientace na hlavní postavu – Jude Law ani na minutu neopustí plátno a celý film je jeho hereckou exhibicí. Někdy od poloviny se bohužel snímek pomalu, ale jistě začíná proměňovat - z apoteózy děvkařství se stává prostou moralitou. Rytmus, atmosféra, Alfieho monology, herecký výkon – to vše se začíná zadrhávat a obalovat moralizujícím balastem, celý tento proces pak vrcholí závěrečným monologem. (09.01.2006)

Povedená komedie. Tady je mi Jude Law sympatický. Alfie si žije ve svém nespoutaném světě do doby, než se "ucho" utrhne. Sám to na konci říká a je to v podstatě obsah filmu : od všech žen jsem bral a co jim dával, nic. Teprve pořádná rána od života mu dokázala trochu rozsvítit v hlavě a pak byl ochoten vrátit se ke kterékoliv z bývalých přítelkyň, ale život šel jinudy... (28.01.2011)