ScreamJay

Každej správnej zemědělec přece ví, že brambory se nezasazují do posvátné indiánské půdy ne? Natož tam nedej bože zakopat čičinku. Kingova novela převedená do poněkud laciného televizního zpracování dostává na jednu stranu docela slušnou hororovou vůni, ale drobátko zatouchá jednoduchostí až primitismem. Příběh sám o sobě zas tak originální není, neb indiánským pohřebištěm se už třeba pyšnila série Amityville. Legendy o místech kde mrtví ožívají a jejich duše už nenaleznou jejich těla leckdy udělají z průměrného béčka ucházející pokus o áčko, jenže tady se tohle moc nezadařilo. Prima momenty se střídají s nášupem nudy a tak mrtvý průvodce kterého doktůrek nedokázal zachránit po nehodě náklaďáku na hodně dlouho dobu zůstane tím jediným kdo se postará o náznak husokožního sepětí. Finále samotné je dost očekávanou záležitostí, ale to zombie baby je docela roztomilé, zvlášť jak nadává na tu patrně likvidační injekci. Zkrátka na televizní obrazovku slušný koukání, na kazety už trocha risk a do kin se tohle opravdu dostat nemělo. Napětí je tu asi 20% a to ještě když si před tím dáte panáčka něčeho se 40%ty a pak ty světlé momenty uvidíte dvakrát. Hororistům doporučuji, traktoristům jen jako varování kde nezasívat, aby si pro vás pak nepřišly nas***ý dýně :o)

Tam kde kultovní sérii zanechal Joe Chapelle, tedy na dně koše na odpadky mezi šlupkama od banánu, tak tam se vrhla odvážná ruka „antipopeláře“ Steva Minera a z legendy hororů zase horor udělala. I když ani tady není nijak zastírán moderní teenage střih hororů ala Vřískot, dokázal se tenhle Halloween od všech těchto znaků ve svém nitru oprostit. Vrátila se hvězda nejpovolanější v podobě Jamie Lee Curtis, na které stál a padal legendární Carpenterovský Halloween. A vrátila se ve velmi slušné formě, ty krátký vlasy jí děsně seknu a ta sekera ladí k jejímu nekonvenčnímu oděvu. Svižné tempo, skvělá stylistika záběrů jenž pořádně rozproudí stále více hrudkovativší krevní plazmu do napětím se klapajícího těla. Mladá generace představovaná Joshem Hartnettem nezůstává pozadu a stejně jako legendární Laurie se snaží nakopat zadek neméně legendárnímu strejdovi Myersovi. A když už nenajdou odvahu k tomu nákopu řiti, alespoň se mu snaží o vlásek uniknout. Tohle už není a ani nemůže být první díl, doufám že jím být ani nechtěl, ovšem pro 90tá léta je to to pravé ořechové. A kaskadér pod bílou maskou Durand konečně zas udělal z Myerse trocha chlapa a ne chodící reklamu na sádlo. Navíc scéna v jídelně, to je ultra jízda za doprovodu řinčejících nožů, bílých ubrusů a pořádnýho kopce strachu. Resurrection of legend!!!!!!!

Pod rouškou ulízaného a až slizky puntičkářského právníka se skrývá úchylák pár exceláns. A nebo spíš pod rouškou dobrého thrilleru se skrývá celkově nepříliš originální hovadina, co si na dobrý thriller pouze hraje? Vlastně se dá děj označit jako dlouhé čekání na něco co ve svém důsledku nakonec neznamená vůbec nic. První polovina jest nudná a překvapivá asi jako rolička toaleťáku na záchodku. Až ke konci filmu se začne něco byť malého dít. Když Balemu rupne v škebli a vydá se naporcovat tu roztomile křičící dívku. Po spoustě recenzí co sem si na Americké psycho přečetl jsem čekal slušně našlápnutou hororově laděnou podívanou, ale tu sem jaksi ve výsledku neobjevil. Herecky film je sice na vysoké úrovni, i kamera je dost dobrá, ale přeci jen při takovém názvu můžeme očekávat trocha více psychologie či alespoň psychopatologie a třebas i trocha více krve. Hororovým fandům nedoporučuji, thrillerofilům když na to přijde a fandům „bez vyznání“ pokud chtějí zabít čas a je jim jedno jestli bude umírat pomalu a v bolestech.

Kvalita animáků rok od roku roste, stejně jako když zahrádkáři kvalitně pohnojí svoje políčko. Je těžké říct, kdy už je animák nepovedený a kdy naopak dělá čest svému jménu jakožto tvůrcům A Příšerky jsou dle mě příkladem toho, jak lze učiniti čest tvůrcům, dobře pobavit diváky všech věkových kategorií a ještě nebýt přiblblé či na roztomilé si hrající. Originalita příběhu překračuje realizaci samotnou a tak v pár okamžicích může tenhle filmeček působit přeplácaně (třeba ve scéně se zásobníkem dveří), ale vtip a zábavnost všechno tohle mažou. Skvělý dabing postaviček a dokonalé grimasy, jenž pohladí duši i toho nejzarputějšího odpůrce animáků na světě. Vždyť strašidla sou taky jen lidi, takže pánům animátorům hodně zadru do další práce a vám všem divákům hodně zábavy (a nejen těm v plenkách od Pamperse či dupačkách od Tifanyho).

Dětská psychologie je jako nepospaná knížka se slepenýma stránkama. Nejdřív se musíte dostat mezi ně a pak teprv zjístíte jestli jsou opravdu prázdné a nebo se tam skrývá něco temného. Dobrý synek se netváří a doufám že ani nechce tvářit jako thriller první kategorie, ovšem v té své, videopůjčovňácké hraje celkem slušnou divizi. Malý cimprdlík Elijah Wood jako se snaží spíše než se smrtí své filmové matky vypořádat s ďábelským likvidátorem domácích lupíčů Macaulayem Culkinem. Dobrým tahem bylo zasazení děje do chladné zimní krajiny, jenž psychologickému sobouji dvou děstských světů dodává potřebnou chladnost. Nesmíte ale očekávat šokující a velkolepé finále, které prostě tenhle jídelníček nenabízí. Ovšem ta jednohubka chutná celkem slušně, doplněná slušnou hudnou a překvapivě hodně kvalitní invencí nápadů. Takže v druhé kategorii dobrý thriller a plnoprávné tři hvězdičky.

Teda slečna Fine by se mohla zapsat do Guinessovky v kategorii největší ječák v dějinách seriálů. Chůva k pohledání je jedním z dlouhé řady sedacích sitcomů, kde vídáte pořád a pořád ty samé postavy v pořád těch samých a nevtipných scénkách. A když už se nějaká hláška vyrve z pout stereotypu a ten výše zmiňovaný ječák a natužené tupé mu dodají punc vtipnosti divák leckdy unaven předchozím dějem tuto jiskřičku naděje ano nezahlédne. Spíš mu to podpálí křeslo pod zadkem a musí jít tu bednu vypnout, aby zabránil dalšímu rozkladu své mozkové kůry. Nápad to zas není tak špatný, ale dabing hlavní hrdinky podpořený jejím šíleným vzezřením mi vždycky nažene husí kůži. U mě si tudíž vše zmíněné vysloužilo maximálně jednu uslintanou hvězdičku.......

Argento rozehrál symfonii strachu a hrůzy, do partů dal razanci sobě vlastní, tvůj snový styl, ale své dílo nedotáhl do konce a poslední partituru nahradil nějakým nedotaženým šmidláním. Jeho styl, kdy si po probuzení zapuisuje své sny a pak je spolu se scénáristou poskládá do mozajky celého děje slavil už dávno před Infermem své úspěchy a právě tady ho nechal spinkat v kolébce tvůrčího snažení a i když občas ze spaní vykřikne, je to na ději znát. Křiklavé až diskofilní barvy ulic a zákoutí, depresivní sklepení, postavy a atmosféra. Jen ten scénář druhé poloviny příběhu, tam to skřípe, tam to vrže. Postava Smrti samotné mi spíše připomíná průvody na karnevalech někde v Mexiku, těch na uctění mrtvých. Není to nic překvapivého a tak musím sáhnout k průměrnému hodnocení. Takže hranice mezi snem teď zůstala neprolomena a dojem z celého díla může být rozpačitý, stejně jako gurmánský dojem z přesoleného jídla.

Tady si ze mě někdo dělá prdel a to se řeknééééé. To máte jako dětský kolotoč na kterým je jen jediný autíčko Porsche a všichni se hrnou právě na něj. Jenže na vás se dostane jen jednou za čas, pokud vás nepředběhne tlustý díte s cukrovou vatou. Přesně tak je to s vtipností a originalitou Telat Telat. Jeden z 10ti dílů stojí za zasmání a ostatních 9 je k pláči a hluboké tryzně za kouzlo televizní zábavy. Když sem tam před časem posílal nabídku scénářů, ještě sem netušil kam bude ta čtveřice schopna zajít a tak mě ani nemrzí, že si jich nikdo ani nevšiml. Páč pak bych byl za to všechno zodpovědný i já sám. Takže pokud máte rádi parodie a nervomocí s made in czech pak radši koukněte na Českou sodu. Dvě hvězdičky za slušný rozjezd v dobách dávno minulých a za leckdy podařené politické parodie. Asta la vista amígos.

Tam kde kdysi George A. Romero položil základní kámen, tam se pokusil Tom Savini postavit vilku. No a celkem se mu to podařilo. V moderním svižném hávu, už v barvě a hlavně se skvělými vizuálními efekty (jak by taky ne když je na ně Savini takovej machr) je Noc oživlých mrtvol hororem první kategorie. I přes svou leckdy značnou béčkovitost se dokáže pokaždé přenést a i v okamžicích, kdy děj stagnuje nestrácí na své napínavosti. Ovšem pár mezer scénář má, hlavně závěr, kdy místo pořádného souboje se zombíky hlavní hrdinka jen kličkuje jako při slalomu a ten do té doby agilní čenoušek se zabarikáduje ve sklepě. Tam to chtělo drobátko přitlačit na pilu a mohla to být ještě lepší podívaná. Ale i tak, režijně velmi dobré, herecky slušné, vizuálně jak sem již zmiňoval výborné jen kultovnost je kdesi v tahu. Čtyři hvězdičky a s tím spojené doporučení všem zombíkomilovným jedincům.

Tam kdesi pod bílou maskou se kdysi skrývalo čisté zlo, ale postupem dílů a času je tím jediným co se pod maskou skrývá ksichtík pana kaskadéra. Šestý díl Halloweenské ságy je v celku nicotným hororem, který se seč může snaží tvářit jako srdnatě vybojované dobré pokračování. Přes porci brutality a několik záběrů v moderním hávu ovšem stále prosvítá ubohý scénář těžící z Xtého pokolení rodiny Strodeových. Za zmíňku stojí docela slušný výběr prostředí psychiatrické léčebny. Ale to ostatní už jaksi neplní svůj účel a proroctví s nějakou snůškou mytologických nesmyslů, to už nemá s Carpentrovým opusem nic společnýho. Dvě hvězdičky dávám proto, že pokud tenhle předkrm nebudete kousat a zhltnete ho celý, pak vám hned nedojde že je to pěkně hnusné papání.