ScreamJay

National geographic pro televizi Ufov@. Skvělý a neotřelý nápad, který ale poněkud strádá svým ztvárněním. Dokonalý doprovodný komentář Vládi Čecha je tam milionkrát zábavnější než to, co pod ním předvádí sice velmi krásná ale trocha toporná Carmen Electra se svým samčím protějškem. Samotný proces rozmnožování, tedy od seznámení se až po end of ends mi přišel trocha zámořsky ušláplý. Něco hodně souhlasí, něco jest ale ovšem asi stejně pravděpodobné jako sednout si zadkem do vosí báně a nemít pak pozadí XXXXL. Tudíž jedna z mála výjimek, kdy děj zaostává za dialogy (leckdy spíš dialogy špatně doplňují děj). A pak to hlavní. Pokud se vám tohle líbí, dostává vás to, natrhává vám to bránici, pak na 100% při druhém shlédnutí to bude už jen řadová komedie a na třetí už se ani nezasmějete. Ovšem já dám na to první a pak musím ty 4 hvězdičky dát, ale fakt jen za dialogy, ne za podkres. Jestli tohle ufouni uviděj, patrně je to asi na čas zimpotentní :o)

Hergot, kdeže jest psáno, že na jednoduchém scénáři lze postavit kultovní akčák? S arzenálem jako jeden barák, pár teroristů a jeden polda bez bot, to by si asi mariňák rozmyslel než by vlétl do válečné vřavy. Jenomže i takhle jednoduché vybavení nadělalo celkem slušnou neplechu. Pod režijní taktovkou specialisty na akční podívané Johna McTiernana vzniklo opravdu pozoruhodné dílo, jenž se nestaví do zástupu leckdy bezduchých stříleček či stupidních teroristo-likvidovaček jež zaplavují plátna kin a posléze televizní obrazovky. Bruce Willis vytvořil jednu z legendárních postav, která vám neproběhne záplavou kulek bez jediného škrábnutí, ale krvácí, neví si rady a leckdy opravdu uniká či zasahuje v poslední chvíli. Navíc hází jednu hlášku za druhou a jeho trochu podivná samomluva z něj nedělá vola jak by tomu bylo v reálu, ale naopak mu ještě více přidává. Hlavní záporák pak už není jen loutka v rukou scénáristy, jenž si s ním hraje maňáskové divadlo, ale stojí si sám za sebe a dělá čest své profesi. Speciální efekty se tváří dost realisticky, kamera na jejich působivosti rozhodně neubírá. A ještě plusko v podobě hudby M. Kamena. Zkrátka kdybych dal něco jiného než je 5 hvězdiček, asi bych si musel připadat jako dosti retardovaný promítač v kině, jenž pouze zapne promítačku, ale jinak mu je film úplně pouhým blikáním na plátně. Let´s go Bruce!!!!!!!

Až bude leden, pak jděte ven jen ve spodním prádle, vezměte si kýbl, naplňte ho ledem, stoupněte si do něj. Ale v zájmu svého zdraví si radši pusťte Dotek Medusy a dosáhnete stejného pocitu. Tohle je honě dobrý mrazivostní thriller v hávu klasickém, který i přes více jak 20tileté stáří ani zdaleka neztrácí na působivosti. Postupně budovaná atmosféra, využití starých záznamů o parapsychologii, skvělá hudba a hlavně takové podivně depresivní napětí, to jsou jen základní devizy celého filmu. Richard Burton by ani nemusel nijak extra hrát, stačí pouhý záběr do jeho očí a to zlo, to tajemné a svazující zlo mu prýští přímo z nitra. Lino Ventura jako vždy s kamennou tváří a chladně vypočítavým chováním mu tak jest velmi slušným protihráčem. A nesmím zapomenout ocenit ani Lee Remickovou, jenž zlu samotnému vytvořila křehký, avšak oduševnělý protipól. Závěr sám o sobě jest pompézním představením a dříve nakumulovaný strach zde dostává volný průchod, takže se výraz znepokojení ve tváři rozpíná, pozadí se zatlačuje neustále více a více do pohovky a oči vytřeštěně sledují pohybující se obraz. Takže ve výsledku jest divák strnulý, mírně zhouserovatělý (od té křeče), politý studeno potním výměškem a nevěřícně kroutí již předtím zablokovanou hlavou. Zkrátka skvělý thriller s prvky hororu a místy katastrofického filmu, se silnou mystickou atmosférou a pěti hvězdičkový hotel pro vaši napětí milující duši.

Mohla to být pořádná nátěrárna, ale dopadlo to jaksi hroboidně. Hlavní chybou byla snaha o přesné kopírování dialogů z Matrixu, což je jasné, že v českých poměrech a s minimem rekvizit a dekorací nemůže obstát. Sám jsem se o několik parodií pokoušel, takže věřím, že scénář vypadal rozhodně mnohem zábavněji než výsledné dílo. Dostupná kvalita zobrazení a zvuku opravdu nic moc, spíš teda nic než moc. Jít si vlastní cestou a třeba si natlouct hubu o nějakej vzrostel šutr, to je milionkrát lepší, než jako stromeček u zadku následovat efekty namlácený velefilm. Tu jednu * dávám především za chuť do toho jít, za pár celkem vtipných momentů. Ale jinak je Metr X asi to, co ostrý nůž pro začínajícího kuchaře. Spíš si amputujete prsty zařezávající se nudou, než aby ste krájeli porce zábavy. Věčná škoda!

Tak teď opravdu nevím jak tenhle seriál definovat. Asi jako feministicko ejakulační sitcom využívající eroticko expanzivních prvků za účelem dosažení emocionálně apatických stavů leckdy končících až mírnou nepochopeností děje. Ufff. Jde tu vlastně o spoustu věcí, o spoustu činitelů jež mají ten a jeden samý důvod, podtext či podmět. Sex! Na jednu stranu oceňuji otevřenost a spontánnost děje, na druhou zas nechápu některé pochody v mysli hlavních hrdinek, kdy oplakávají rozbitou botku nebo se hádají u výlohy kabelek. Leckterá moudra mají hodně do sebe a stojí za úvahu, jiná zas nedojdou k jednoznačnému uplatnění. Na sitcom je to leckdy málo vtipné, takže spíš jde o filozoficko-konverzační komedie. Opravdu nevím jaké hodnocení zvolit, neb za jeden díl bych vpálil plný počet, jiný by sotva obstál s jednou hvězdičkou. Takže to řeknu asi takhle: "Sou věci v životě lidském, ke kterým vede jednoznačně vytyčená cesta, ale pak jsou taky věci v životě lidském kde tu cestu musíme teprve hledat." A právě o tom hledání (asi patrně, doufám) je tenhle seriál. Mamamíja, co to zas kecám.

Otázka zní, proč Wes Craven, rejža legendární Noční můry točil hororovou komedii, jenž není vtipná ale spíše trapná a proč udělal z Edieho Murphyho Draculu, když na tu roli se mi už víc hodí angorskej králíček než on? Odpověď je jednoduchá, úlet, naprostý úlet. Za pochvalu stojí uvedení upírských legend do nezvyklého hávu New Yorského podsvětí, taky pár docela slušně ušlápnutých komických scének, ale jinak? Je to slabota, na hororového režiséra to postrádá napětí, a když už scény opustí svou rádoby vyumělkovanost pak působí trochu staticky, nezáživně. Výše zmiňovaný výběr herců taky zrovna nic moc, takže i když za Bladea mluví katana a pěsti, pořád mu upírství věřím víc než Ediemu a té slečně. Speciální efekty jsou slabé a vlastně ani nejde čekat, že by někomu natrhly brvu v ksichtíku. Takže jako horor mizerné, nepoužitelné, jako komedie místy ucházející a jako totální přehmat známého rejži dokonalé. Prachy narvané do záchodu a velmi kvalitně spláchnuté. Two stars maximum.

Mizerně nicotný horor, velmi slaboduchý thriller. Do náboženského hávu opředený děj, jenž byl už předtím s trochu větším úspěchem použit v Konci světa (End Of Days). Dítě, jakožto hlavní aspekt filmu mi je velmi sympatické, ovšem kýčovitost s jakou podávají jeho vyvolenou duši, s tou jsem se nemohl dlouho dobu vůbec vypořádat. Kim Basinger ztratila hodně ze svého dávného půvabu i hereckého nadání a tady hraje druhou, ne-li třetí ligu na pokraji totálního rozpadu jak vzhledově tak osobnostně. Christina Ricci, která se zde spíše mihne, je jako teatrální gesto, jímž se snaží zasadit do mdlého dějě známé tváře. Napětí, to co dělá horor hororem a xkrát jsem ho tu zmiňoval zde absolutně neexistuje a efekty jsou jen jeho zbytečnou náhražkou. Navíc samy o sobě stojí za prd a nezastíní dojem, jako by do filmu vůbec nepatřily. Tohle je ještě horší než vrazit ruku do mixéru s tím, že urychlíte ostříhání nehtů. Spíš než se zkrášlíte a budete mít dobrý pocit jenž vyvolává dobrý horor, pak spíše vykravícíte a dojdete na onen svět, jako s nudou ruku v ruce do krajiny snů. Ztráta času a investic.

Znáte to, když uděláte první krok pravou, nabydete dobrého dojmu a pak šlápnete do hovna? Pak Hasiči 2 jsou právě takový případ. V úvodu nastartovaná podívaná, slušná výprava a nepříliš násilný humor. Docela slušně vedený výcvik partičky magorů v hasičských mundůrech, avšak když jde do tuhého, začínáte se prokousávat velkou porcí nudy. Paolo Villaggio tu hraje jen druhé housle a spíše jen dohrává party svých kolegů. Jako komedie film hlavně teží ze zrychlených záběrů, jenž dodávají leckdy obyčejným scénám punc vtipnosti. Ovšem závěr sám o sobě stojí za to v první větě již zmiňované lejno. Jak herecky, tak scénáristiky a hlavně efektově, což tomuhle pionýrovi ubírá hvězdičku navíc. Soudruzi, takhle by sme toho moc neuhasili :o)

Su mile překvpen, však nikoliv šokován. Po nedávno shlédnutém Soumraku, jenž byl koncertem nudy pod zástěrkou slavných jmen mě Balík peněz velmi překvapil. Nejde sice o převratně zábavnou krimi, ovšem to co nám tu filmaři servírují je lehce nadstandardní podívaná a "stařík" Paul Newman tu předvádí dost slušný výkon. Sice mi někdy připadan na invalidním vozíku, jako by k němu byl doopravdy upoután, ovšem plánovací a sama hlavní fáze filmu mají dost svižné tempo a taky dobrou kameru. Konec samotný nezapře i notnou dávku vtipu. Linda Fiorentino je navíc kus, takže když vás omrzí náhled na obstarožního Paula, pak tohle hlavně tedy mužské části publika rozprodí krev. Tohle je něco jako slabá pálenka, sice se po ní dá opít, ale dřív než poznáte účinky, odevzdáte vše zas přírodě. Stačilo trocha více akce a méně keců a mohly to být klidně čtyři hvězdičky.

Síla filmového řemesla protkaná s realitou a krutostí běžného života. Záběr po záběru odhalující pravdy jenž nechceme znát a obrazy jenž nechceme vidět. A především touha lidí po sblížení, po souznění duší. Málokterý film je podáván s takovou porcí otevřenosti a zároveň chladnosti, se kterou servíruje zaraženému divákovy škokující záběry. Láska jenž dokáže propojit dva lidi, děti zanechané v hnusu lidké spodiny. Ta láska, jenž dokáže dodávat sílu umírajícímu chlapci a na drogách závyslé dívce ukazuje, že život ať už je jakoliv bídný je pořád životem. Skvělé herecké představení dvou mladých herců se ve vidině neodvratného konce, konce jež jednomu z nich ukáže nový svět na druhé straně a druhému ještě bolestivější realitu, stojí za zamyšlení se. Nad vším kolem nás, co běžným pohledem nevidíme. Nad sny, které se bojíme zrealizovat a nad city, které často umlčujeme. A ta scéna, kdy on umírá, kdy už i polsední síly opuštějí jeho ztrápené tělo, ta scéna ve které se mu zoufalá dívka rozhodne splnit jeho sen o poznání kouzla lásky, to je absolutní vrchol celého snad už se nebojím říct nefilmového představení. Když se ráno probudí a toho kluka najde v krvi, už víte, že konec přišel. Ví to vaše mysl, vyše oči pomalu zaplňují slzy a vaše já stále si opakuje, že něco takového ani není možné. Ale opak je pravdou, možné to je a lidská duše, která je plná ran a zklamání leckdy může zkončit až na dně společnosti. Té společnosti, která ji pak odsuzuje, ale sama si už neuvědomuje, že ji tam poslala. Bez urážky jeden z nejlepších nezávyslých filmů co jsem kdy viděl, emocionálně silné dílo, které otvírá ta zamalovaná okna před všedním světem a ukazuje ho v jeho nevšední a taky kruté podobě. Pět hvězdiček za sílu příběhu, za sílu žít, za sílu bojovat a za sílu lásky, která dokáže přejít přes ty nejobtížnější hranice lidské existence.