Judy24

Tak já nevím, taky si občas ráda pobrečím, ale tohle mě nebavilo. To jejich zamilování jsem nepochopila, říkala jsem si jenom: "Proč?!" Neměla jsem z toho prostě dobrý pocit, jenom ohromnou tíhu, únavu a depresi, kterou způsobovala základní pointa příběhu a na kterou mám bohužel už vyslovenou alergii. Jestli si chcete opravdu vážně poplakat, tak si to klidně pusťte, ale jestli máte na 98 minut plány s někým zajímavějším, než je balík kapesníků, vyhněte se Dlouhé cestě obloukem.

Silné, hořké a pro mě bohužel jen dost těžko pochopitelné. Nejsem si vůbec jistá, jak mám film hodnotit. Líbil se mi, ale pořád ve mně hlodá pochybnost, jestli to ve skutečném životě může vážně takhle probíhat. Na tuhle otázku si neumím odpovědět a (naštěstí) to neumí ani nikdo v mém okolí. Takže svoje hodnocení musím brát pouze podle pocitů, které mě přepadaly po a během shlédnutí. A ty byly vesměs úlevné, úsměvné, skleslé a chvílemi i skoro depresivní. Takový přesně ten film je, takový je pravděpodobně i život mladého člověka s rakovinou. Takže já nevím...60%?

V jednom z rozhovorů hlavní herci s vtipem poznamenávají, že je ten příběh těžko uvěřitelný, navzdory tomu, že se stal (včetně všech těch šílených detailů, typu svatba apod.). A přesně s tím jsem měla po celý snímek problém. Celé je to totiž tak směšně sentimentální, že to ve výsledku jde jen těžko snést v celku. Nemohla jsem si pomoct, několikrát jsem během sledování obracela oči v sloup a říkala si něco jako: "Vážně?" Takže jo, je to milé, idealistické, silné ale to všechno tak trochu moc, než aby to šlo brát vážně. Je to škoda, taky mám ráda velryby.

Doufala jsem, že to bude lepší, ale tenhle film je prostě naprosto klasická interpretace knihy Nicholase Sparkse. Hezky se drží předlohy, která je taky jenom malilinko nadprůměrná a skončí divným šťastným, nebo divným nešťastným koncem. Musím přiznat, že bych nikdy nevěřila, že je v hlavní roli ten samý kluk, který před pár roky poskakoval v tělocvičně a vřeštěl u toho "We're all in this togeeether!". Zac Efron úspěšně dospěl, nabral pro roli moc hezké svaly a naštěstí toho ani moc nenamluví, což s jeho postavou a sexy strništěm jednoduše funguje. Troy je konečně pryč a to je dost dobrá zpráva.

Více méně to dopadlo podle mých očekávání - všechno bylo dost předvídatelné, ploché, jednoduché a spíš podprůměrně zahrané a zakončené nečekaně přiblblým koncem. Na druhou stranu po dlouhé době mě snímek tohoto typu překvapil a aspoň se mi líbil hlavní chlapec, který vypadal jako mladý Bond. Člověk toho nesmí chtít moc, žejo...

Měli byste asi vědět, že jsem knihomolka a že jsem všechny tři díly Hladových (proč proboha "O život"?) her přečetla za pět dní plného provozu zkoušek orchestru na hudebním táboře. Po shlédnutí filmu ale musím říct, že i-když je to po dlouhé době filmové zpracování knihy, které se své předlohy pečlivě drží (na což si potrpím), nestačí to. Hunger Games jsou podle mě knihou, která se na to nehodí, i-když to tak třeba na první pohled vypadá. Kniha je vyprávěná její hlavní hrdinkou, všechny stránky provází její vlastní subjektivní myšlenky, zmatenost i situace, kdy jí naopak něco důležitého dojde. Všechno tohle se ve filmu pochopitelně ztrácí. Způsobuje to mnohem rychlejší děj a pocit připitomělosti celého příběhu, který zřejmě přepadl nejednoho diváka. Mrzí mě, že nemůžu chválit tak, jak bych chtěla, protože mě opravdu oslovila pečlivost ke knižní předloze. Všechny postavy jsou obsazené dokonale (chtěla jsem vám sem dát výčet příkladů, ale bylo by to na moc dlouho), ale Hunger Games mnohem lépe fungují ve fantazii čtenáře, než na plátně kin, kde si nemůžete nic domýšlet, protože už na to prostě není čas a všechno tak dostáváte naservírované na stříbrném podnose plném filmových triků.

No proto! Takhle si představuju moderní americkou pohádku! S originálním příběhem, hezkými exteriéry i interiéry, nápaditými postavami a skvělými hereckými výkony. Ani to nepotřebuje moc postav. Tohle není Moderní popelka, tohle je něco mnohem lepšího.

Geniální zábava na večer v různorodé společnosti. To postupné narušování idylky v Pleasantville (já tam chci žít!) naprosto nemá chybu. Asi to není kvalitativně úplně ten nejlepší snímek, ale vtipností, originalitou a provedením to všechno přebíjí.

Film z kategorie pro mladé slečny teenagerky, po těch víc jak deseti letech už snad i klasika. Na rozdíl od mnoha jiný mi tenhle ale vždycky přišel zábavný, originální (no...jak která scéna, ale spíš jo) a snad i ne tak tupý. Takže i když to ve výsledku není žádná sláva, dvanáctiletým slečnám na pyžamové party bych ho pustila vždycky.

Necítím se dostatečně znalá japonského světa a kultury, abych mohla dát s čistým srdcem odpad. Nikdy mi to úplně nesedělo, v porovnání se současným standardem je animace skoro až odfláklá, ale je pravda, že za těmi zvláštními zvířátky a na první pohled trapnými zápletkami, se v každém díle skrývá poučení, myšlenka, nebo dokonce vysvětlení něčeho, co se jinak dětem vysvětluje dost těžko. Takže i-když mě to nikdy moc nebavilo, pod 40% s čistým svědomím jít nemůžu.