Adam Bernau

Podívejte se, milé Hele. Ano, milé Jů? Chtěl jsem napsat něco o nedělním vstávání, ale výstižněji než berg.12 bych to nedokázal.

Ještě dnes by to byla výborná zábava (např. dobová diskotéka), nebýt toho, že v Mravencích dokonale absentuje jakákoli dějová logika, sled jednotlivých událostí je až neuvěřitelně nemožný. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že extratřída mezi nájemnými vrahy má svou oběť omráčenou v plné vaně a přesto mu ten chudák přežije. Centrála ví, že policie ví o Krausové, přesto ji nechá bez varování bydlet v tomtéž hotelu. Atd., atd. seznam dějových nehorázností by nebral konce. Dokonce ani není možná vzájemná kompatibilita mezi některými důležitými prvky celého příběhu. Za těchto okolností nepřekvapí, že Moučka kumpánovi Železnému poprvé samozřejmě tyká, ale podruhé mu vyká. Psycho v podobě dvojitého Kanyzy by tedy také nemělo nikoho vzrušovat. Hvězdička být musí, neboť, jak pamnětníci vědí, jakýkoli film s hvězdičkou bylo nutno vidět. A tento drsný thriller byl pro nás, Husákovy děti, na jednom z předních míst na seznamu.

Co Arabela, ale ta Mařenka...

Kdy zvítězil socialismus v Luxembursku? Rozhodně dříve než v Československu. Nedávno jsem byl coby gastarbeiter zaměstnancem luxemburské firmy a mohu vám říci, soudruzi, že o takových podmínkách se našim pracujícím ani nesnilo.

Sranda. Císler. A vůbec.

Jinak znamenitý příběh neuvěřitelně pokažený donekonečna trapně nastavovaným motivem nedobrého kamaráda Ferka. Nic proti Vetchému.

Jakoby na půl plynu ve srovnání s nejklasičtějšími z klasických, místy vypadá i trochu fušersky, přesto výjmečný skvost. Brdečkův scénář nemůže zkazit ani Vorlíček. Vyprávění dýchá aktualizovanou prapříběhovostí tak mocně, že ani všechny ty komické rodinné historky nepůsobí zde nepatřičně. (Že při tom Brdečka nebyl pouhým nevědomým tlumočníkem můzy, svědčí šaškovo předčítání z knihy - jednak že o králi Artušovi, jednak co zrovna: "...hahaha, jsem tak vesel, že už ani veselejší být nemohu".) Nálada vyprávění je zhuštěna a sevřena do velmi těsného prostoru, divák je umístěn do Velena, který má a zná vždy jen velmi omezený výsek světa. Jde za Večernicí, což je cesta k Jitřence. Ty wtf prostřihy z místa na místo. Velen má nakonec vlastně všechno zadarmo. Jenže o tom to je. Iniciační cesta. Obstál. Ještěže to Vorlíček nenechal zkurvit Svobodou a Gottem nebo nějakým tehdejším skoroslavíkem. Nečekaný trubadůr úvodní písně Ondřej Havelka otvírá pohádku o princi a Večernici přenádherně (na hudbu svého otce a s patřičným, byť poněkud slabším Koptovým textem). Komentáře Ony (3 hv.), Romadoor (4 hv.).

extrém

Jeden z mála nečeských večerníčků. Obstál.

Anče, Kuba, hajnej - česká čeládka, která vždy vykoná, co zlá německá vrchnost poručí. Ještě že mají sojku bonzačku. Dle pořadí Radka99 patřím mezi ty menší děti, protože Fík jednoznačně vede.