Adam Bernau

Pivce miluju, Peška mohu, Chramostovou chci, ale co platno, o 34 let později vznikne nová verze se Slováky, které se toto klasické provedení naprosto nevyrovná. Tamto je úplně jiný level, arci tu máme co do činění s dobově daným způsobem hraní, což zase ale nepodmiňuje, že Chramostová hraje svou postavu jako semetriku, Pešek se typově nehodí a celkově nemáme moc dojem, že jsme na matičce Rusi. Ostatně sláva Ukrajině.

Jako jo, jenže moje vnímavost pro takové kusy kulminovala asi tak před čtvrt stoletím. Aspoň pokud jde o ty o jednom předem čitelném plánu.

V úvodu idylka na pražské plovárně, kde dr. Kůrka ale v saku pojídá párek a chvíli vypadá, jako by ho chtěl Burdové nabídnout. Potom se pomalu, pozvolna, tiše a chladně odhalují posraný životy obou těchto postav. Nechcete-li v hodnocení filmu dopadnout jako R99, je nutno se opravdu soustředit jenom na ně, na Kůrku a Burdovou. Na každého zvlášť. Postava Vorla je vlastně druhořadá, resp. je spíš funkčním prvkem, arci prvořadým a arciže pro něj je ten strašidelný Hrůšův kukuč za výlohou. A pak už jen hlas Kubišky nad Prahou.

Potížemi s fyzikou příhody pana Mašinky vrcholí. Velmi zdařile. Spíš než klasickou grotesku finální epizoda přiomíná A je to (což jsou vlastně také svého druhu grotesky), a to tak silně, že nepochybuji o jeho použití jako šablony pro její vytvoření. S tím ladí, že zatímco v ostatních dílech byl ajeťácký hudební motiv použit vždy až k závěrečným titulkům, tady hudba z legendárního seriálu provází i většinu děje. (Zde budiž konečně řečeno, že šikovný výběr známých či aspoň povědomých hudebních motivů jako doprovodné hudby a jejich přesné umisťování patří k silným stránkám Bujnových filmů.) Zdá se mi, že více a silněji než v jiných dílech je zde užíváno nápaditých záběrů a detailů (nebo prostě momentů "natáčeno hodně z blízka"), ano celá scéna přebírání balíku je z detailních záběrů složena, což jí dodává na síle, napjatosti a mnohoslibnosti pro diváka - je to typická situace náhlého obdržení záhadné zásilky přinesené neznámým doručovatelem. Jak se záhy ukáže, je tato mnohoslibnost klamná, čímž se i v této epizodě alespoň v náznaku projevuje mnou jinde už traktovaná dvoumotivnost jednotlivých epizod. Jako o náznaku něčeho podobného by bylo lze pojednat i o tom, že titulní téma "fyzika" je direktně explikováno teprve v druhé půli, kdy divák buď už dávno zapomněl, jak se epizoda jmenuje, anebo si klade otázku, proč se tak jmenuje. Nyní mu dojde, že také až dosud to vlastně bylo celé o tom. Závěrečný moment (ustrnulý záběr) je přenádherný (mimochodem: černý pes přesně na opačném okraji než černě oděný muž se sem dostal podobným kouzlem nechtěného jako pes do záběru k Tucovi na vojenském hřbitově v Leoneho The Good, the Bad and the Ugly?). Tento závěrečný moment je, nejspíš záměrně, jiného druhu a vyznění než v jiných epizodách, ale obecně platí, že závěr a bezprostřední přechod k tiulkům bývá vždy proveden a načasován mimořádně skvěle, jakkoli začasté jakoby náhle.

Nevtipnost a obsahová bezsmyslnost páně Mašinky neschopnosti nasekat dříví může vyvolat dojem slabší kvality této epizody. Byl by to však dojem mylný; naopak: Jmenované zdánlivé nedostatky charasteristicky dotvářejí dílo jako etudu ve stylu klasické němé grotesky. Že je toto pojetí jedním z ideových pilířů celé série, je jasné z většiny epizod, ostatně napovídá to na první dobrou samotná titulní postava a zejména jeho kabát, knírek, cylindr. Zde ve Dřevě je pak napodobení klasické grotesky provedeno v nejčistší formě.

Pan Mašinka se na autobusové zastávce dostává do konfliktu s pánem, jemuž čte přes rameno. Spor je po chvíli přerušen srdeční příhodou, jejíž konsekvence pak vyplňují celý zbytek filmu, takže na nějaké vyřešení sporu, či alespoň jeho reflexi (o katarzi ani nemluvě) už nedojde. V tom se nejsilněji projevuje prvek pro sérii typický, totiž náhlé opuštění rozvinutého již úvodního dějového motivu a jeho nahrazení motivem jiným. Tato dvojmotivnost sice stává z celkových šesti epizod jen ve třech (v Rande slaběji - motiv cesty na nákup, naopak Ve městě je vstupní motiv titulní a delší než následný), ale také ve Fyzice můžeme vidět dvě stopy takové tendence. Konečné rozuzlení Infarktu je slabší, ale pokud jde o brutální useknutí filmu finálním záběrem, tak v tomto ani tato epizoda nezklamala.

Ještě v momentu páně Mašinky zamilování je Pan Mašinka na Libertě standadně skvělý (sestavování nákupního seznamu!!), záhy se ale vyvine v bezpečně nejslabší epizodu. Zřejmě nikoli bez souvislosti s větším zapojením dalších postav, tradičně ztvárněných ostatními spolutvůrci, hercky velmi slabými (proto také čím méně se v Mašinkovi mluví, tím lépe). Díl tento je ve srovnání s ostatními postižen i řadou technických mizerností, jejichž křiklavá očividnost ovšem vnucuje výklad, že jde spíše o extrémní projev známého již Bujnova využívání zpracovatelských "chyb" jako součásti vlastní poetiky. V podobném smyslu  jest nejspíš vnímat i nemožně klackovité zpracování dialogů, díky nimž zde dochází k nejvyostřenější konfrontaci mezi koncepcí titulní postavy a prostředím, v němž seriál vzniká a do nějž je od začátku nekompromisně zasazena. V této souvislosti je zajímavé, že z celé serie jediný moment, v němž je ona Mašinkova "nepatřičnost" explikována, přichází právě v tomto dílu, arci  sotva postřehnutelně.

Než jsem viděl Pana Mašinku a fyziku, byl P.M. ve městě nejlepší díl. Což sice souvisí s tím, že se zde skoro celou dobu nic neděje, ale v tom je právě ten kumšt, si myslim. Drama se přece jen dostaví: "Chtěl bych nějakou zbraň, která by mě ubránila proti zlodějům deštníků." Krám obchodníka se zbraněmi je nejlepším důkazem, že Bujnovo & spol. zdánlivé pohrdání čímkoli, co by se snad dalo nazvat pokusem o scénografii, má ve skutečnosti vyšší umělecký smysl.

Štěstí, že jsem tuto epizodu viděl jako první. Úvodní záběr titulní postavy je oproti obvyklu mimo domov, a tudíž hned v jejím charakteristickém vycházkovém úboru, díky čemuž je pan Mašinka náležitě fundamentalizován a na straně diváka nehrozí apercepce "týpek, co se archaicky oblíká". Epizoda zprostředkovává divákovi komunikaci nejen s dějinami kinematografie, ale místy i s procesem natáčení jako takovým.

Kdybyste tady na "Amatérském filmu" viděli tolik bezedně trapných pubertálních hraní si na film jako já, zajisté byste i vy tento kousek dovedli ocenit.