Freemind

Doposud mi nesedl žádný Leighův film - a "Naked" bohužel nebylo výjimkou. Technicky nelze absolutně nic vytknout, herecké výkony jsou taky bezchybné (David Thewlis je bůh), z chování postav a sledu jednotlivých scén jsem měl ale dojem, že se jedná o jednu velkou, nafoukanou pózu. Ukecaný, artový, pseudointelektuální žvást. Jednotlivé scénky jsem si užil (jeden ze závěrečných dialogů s "dokončováním" vět, setkání s nočním hlídačem, mikroscénka s řidičem limuzíny), přesto jsem ale nedokázal ztlumit pocit škrobenosti. Bylo to zajímavé, ale ... thanks, but no thanks.

Jednoduchá, přímočará, nenásilně vtipná a sympaticky upřímná skica světa teenagerských problémů a "problémů", samozřejmě s důrazem na pokusy o vyřešení vlastní sexuality. Dospíval jsem ve stejné době a teď už jsem ve fotrovském věku, takže jsem si za a) hezky připomněl několik důvěrně známých situací a za b) dospěl k závěru, že být můj vlastní rodič, asi bych se fackoval každý druhý den.

MNOHEM lepší, než jsem si pamatoval. Krásně mnohovrstevnatá, krvavá, psychopatická vyvražďovačka, která v sobě skrývá decentní satiru - a právě ten skrytý šaškovský podtext mě přesvědčil o tom, že si tato podivnost nakonec zaslouží čtyři hvězdy.

Poutavý dobrodružný film o útěku před civilizací, který má sice nálepku "western", ale s žánrovými klišé má jen pramálo společného. Moderní režijní a vizuální postupy ve spojení s přesvědčivým Redfordovým projevem vytvářejí zvláštní, mýtickou atmosféru. Děj se sice místy trochu táhne, ale rád jsem to přečkal, protože každá sekvence přinášela jiné pocity a náladu - krušné začátky a přátelství s pomateným zálesákem, partnerství s ještě pomatenějším plešatcem, mrtvá země nikoho u vyvražděné farmy, milostná linka s mladou Indiánkou a nakonec překotný sled scén soubojů s pomstychtivými Indiány, odvyprávěný střípky jednotlivých útoků. Výborná záležitost.

Něco jako pohlavní styk s trpaslicí - podivné a bizarní, ale fajn. "Long Goodbye" je dokonalým spojením chandlerovských noirovek s atmosférou 70. let - nevrlý, prochlastaný hrdina bydlí v sousedství tlupy rozverných hipísaček, které rády cvičí jógu s prsy hore. Místy jsem se trochu nudil, konec byl zbytečně zkrácený, ale přesto - Altman opět dokázal, že umí.

Dnes již notně vyčpělá klasika, kterou ve značné míře zachraňuje kratičká stopáž. Ale abych neublížil - některé ikonické scény se staly školou pro režiséry dalších generací (vnitřní dialogy, psychické proměny vojáků, nesmyslnost smrti, kontrast hrůz a zkázy války s idylou vesnice a nedotčené přírody). Snad největší vliv jsem cítil u "Tenké červené linie" (která samozřejmě čerpala z více filmů například "Na západní frontě klid" z roku 1930), která jede na velmi podobné vlně.

Film, který vypráví o triumfu slušnosti a vytrvalosti. Ze začátku jsem měl dojem, že sleduji nějakou televizní adaptaci, za což mohla hlavně digitální kamera a pár - řeknu to přímo - debilních pokusů o ztvárnění snových vidin pomocí levných efektů (černoušek chrastící řetězy, wtf?). Pak jsem ale na tyto poklesky zapomněl díky kostýmům, hercům a - last but not least - vynikajícímu scénáři. Nikdy jsem o Wilberforceovi neslyšel a po shlédnutí tohoto filmu si rychle a rád doplním vzdělání. Jen poznámka - nechápu, který blbec obsadil do jednoho filmu Michaela Gambona a Alberta Finneyho, navíc s podobnými maskami. Po CELOU DOBU jsem si myslel, že jde o jednu postavu.

Kdykoliv mi někdo řekne, že kostýmní dramata jsou nuda, vytáhnu jako definitivní argument tuhle nálož - v jedné z posledních scén, kdy se podlý plán dvou amorálních monster zvrhne ve vyhlášení války, skoro mi naskočila husí kůže. Strhující dialogy, úžasná gradace, napudrovaná hniloba v celé kráse.

Krásný a smutný povídkový film, který i přes drsnou stopáž ani chvilku nenudí. Nejvíc se mi líbila dějová linie se synkem, kterého srazilo auto - postava cukráře byla v závěru naprosto dojemná (a skvěle zahraná). Chce se mi jet do Kalifornie a povídat si s lidma ve špinavých bistrech.

Komorní drama s kontroverzní ústřední postavou, hodnou starší paní, která pomáhá děvčatům potratit. Bohužel všechny klady - civilní režie, slušná atmosféra, pár výborných hereckých výkonů - spolehlivě ubil děravý scénář. Druhá polovina je vlastně nekoukatelný sled přepjatých emocí a nic nevnášejících proslovů.