Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Sci-Fi

Recenzie (977)

plagát

Sasaki to Pii-čan - Shokei to Koushou (2024) (epizóda) 

Přijde mi jako by seriál naprosto neuměl podávat nějaké serióznější a vážnější momenty, vše je takové prkenné, bez opravdových emocí, výstavba napětí naprosto nefunguje, chybí tomu tempo... Jelikož tenhle díl neobsahuje nic jiného, tak je to velmi slabé. 50%

plagát

Sósó no Frieren - Čimeiteki na suki (2024) (epizóda) 

Autoři to zase dokázali. Neznám jiné dílo, které dokázalo doprostřed graficky epického souboje naprosto organicky vložit tisíc let staré vzpomínky na filozofickou debatu dvou elfek, díky níž jsme se mohli lépe seznámit s charakterem, který jsme doposud ani nepotkali. Zároveň nám to vše okolo mělo ukázat, že Frieren není tak úplně OP jak jsme si doposud mysleli a tudíž by jsme se možná měli více bát o její život. Když k tomu přidám obrazově kompoziční bonbónky skryté pro citlivé oko, např. léčivé kouzlo při kterém postavy připomínají nějakou středověkou kostelní fresku (čas 4:00), tak já si prostě mlaskám blahem. 100 %

plagát

Sósó no Frieren - Meikjú kórjaku (2024) (epizóda) 

Úplně jsem nevěřil, že to prozkoumávání dungeonu bude příliš zajímavé. Jenže omyl. Nejenže tam máme spoustu vtipných momentů, ale závěr dílu slibuje ukrutně epické věci. A hlavně díky tomu strašně chci vědět co (tedy spíš kdo) nás čeká dole. 98 %

plagát

Ósama Ranking (2021) (seriál) 

Zajímavá kombinace klasické ručně malované pohádky a dark fantasy, kdy to zajímavě kombinovalo vlastnosti obou směrů, aby mírně převažovala ta pohádková část. Také to je asi neuplakanější věc co kdy vznikla, postavy tu uroní tolik slz, že by s nimi v klidu zaplnili třeba Lipno. Ale všechny ty emoční situace jsou výtečně pointované a ty emoce nejsou nikdy vycucané z prstu. Má to spoustu skvělých myšlenek a témat. Animace je velmi zajímavá. Není to úplná extratřída, ale je to celkem originální a ke konceptu to sedí. Co to malinko sráží je trochu děravější scénář, kdy se malinko točíme v kruhu, přesouváme se tam a zpátky, všichni bojují se všemi, smrt se vždy nějak obejde (často vyléčením na poslední chvíli), tudíž pak ty bitky i ztrácejí na zajímavosti. Ale odhalování příběhové pozadí a minulosti postav je jedno z nejzajímavějších, které jsme tu za poslední roky měli. 80 %

plagát

Šingeki no kjodžin (2013) (seriál) 

Je to vlastně velká škoda. Prvních cca 12 dílů je skvělých, má to emoce, skvělé zvraty, strašně temný nádech tam někde v pozadí, spoustu utrpení ale i radosti ze života. Pak to ale začne mít problémy, kterých se to už dokonce nezbaví. Nejzásadnější je scénáristická neschopnost pracovat s charaktery, které se nám nerealisticky neustále proměňují, dále pak scénář konstruuje věci a události tak jako kdyby všichni v tom světě měl IQ=60, často jen proto, abychom mohli viděl nějakou další zbytečnou bitvu plnou sebeobětování a následného pláče stesku a výčitek. Navíc se v druhé polovině vše zamotává do nekonečné smyčky neustálých zrad, "šokujících" odhalení a zvratů, které ale opět jsou vystavěny na strašně hliněných nohách. Přitom ty jednotlivé akční scény, celý ten fikční svět, schopnosti a vlastnosti Titánů, to je skvělé. Kdyby se to nepokoušelo o něco víc a zůstalo to akčně hororovou věcí plnou soubojů, hrdinství a obětí pro lepší svět bez patosu a s trochou logické výstavby děje, úplně by to stačilo. Ale to ne, tady máme nestálou snahu a hluboké psychologické drama, které ale nefunguje, protože postavy se půlku času rozhodují a chovají naprosto neuvěřitelně. Díky originalitě a některým nezapomenutelným scénám, které přinesla první série si to určitě budu pamatovat, avšak celkově je to jen lehký nadprůměr. 68 %

plagát

Šingeki no kjodžin - The Final Season (2020) (séria) 

Stalo se přesně to čeho jsem se od druhé série obával a to že autoři se ztratí ve vyprávění a nedokážou to pořádně zakončit. Je to způsobeno zejména tím, čím trpělo tohle dílo od samého počátku. Tím je naprosto nekonzistentní a nelogické chování postav ještě umocněné nekonečnými zvraty ve směřování děje, uvažování skupin i jednotlivců, scénáristickými dírami a v téhle poslední sérii také evidentní snahou natahovat to co to jde. Tím jak se tu autoři neustále snaží prakticky všechny nějak zašpinit od bahna války někdy některé emocionální scény naprosto nefungují. Člověk prostě nemůže být zároveň psychopat i empatická milující osoba, to prostě nejde. A když takových postav tam máte hned několik, je to už naprosto mimo realitu. Od podprůměru to opět zachraňuje skvělá akce, animace a hudba, to jsou věci ve který AoT vždy exceloval. Těch špatných věcí je tam ale tolik, že jsem vůbec měl problém to dokoukat. 60 %

plagát

Otome game no hamecu flag šika nai akujaku reidžó ni tensei šitešimatta… - Season 1 (2020) (séria) 

Anděl. Catarina je anděl. Přiřítí se jak uragán a zlepší životy každému koho potká. A nelze se pak divit, že jí všichni milují a nakonec jí odpustíte i to, že nikomu tu lásku vlastně neopětuje, protože jí to prostě nedojde. Veskrze pozitivní věc, která mě starého romantika nemůže nechat chladným. Jasně je to naivní, ale v životě občas tyhle doplňovače pozitivních emocí zkrátka potřebujete, protože je někdy těžké v tom "reálném světě" to vše okolo snášet a tohle je přesně ta věc která dobíjí pozitivnem a energií, když se jí necháte unést. Navíc Catarina je přesně "můj typ hrdinky" a já si nemůžu pomoct, jelikož tyhle střeštěné radostí nabyté "trochu podivínky" prostě miluju. 90 %

plagát

Šingeki no kjodžin - Season 3 (2018) (séria) 

Trochu ve stylu Hra o trůny místy až přerůstající k telenovele (všichni jsou nějak příbuzní, mají nějaká tajemství, tajné motivace, tajné identity atd.). Občas je to až moc přes čáru, že se člověk začne plácat na čelo. Stále tam přetrvávají neduhy, které to má už od první série, zejména totální tupost velitelů, jejichž jedinou vojenskou taktikou zůstává "obětujeme levé křídlo, potom pravé křídlo a nakonec zbytek". Ta mytologie je pořád strašně směšná, ale už to alespoň v části aspektů trochu dává smysl a máme ještě jednu sérii, která to teoreticky může srovnat úplně. Emočně to oproti druhé sérii funguje o mnoho lépe i když jsou tam stále WTF momenty, kdy se postavy chovají minimálně "divně". Produkční kvality šli minimálně o level nahoru, kouká se na to opravdu pěkně. Celkově na úrovni první série, možná o fous lepší. 75 %

plagát

Šingeki no kjodžin - Season 2 (2017) (séria) 

Absolutně ztracené. Děj se sune klasickým systémem "šup z jedné akce do druhé, ať divák nepozná, že nemáme vymyšlené kam to bude směřovat". Ve velkém se porušují "pravidla", která nastavila první série - najednou už nikdo nepotřebuje ničí svolení a všichni si dělají co chtějí (nebo co scénáristy zrovna napadlo, že by mohli dělat). Souboje jsou stále super, jen si mohli odpustit ty CGI koně, to vypadá strašně lacině. A to hlavní odhalení kterého se zde dočkáme, to je tak šíleně dementní. Nepamatuji kdyby v nějakém díle to zásadní odhalení probíhalo na nesmyslnějších místě ve více nesmyslnějším čase a tím nejhorším možným způsobem (šeptáním na pozadí ostatních dialogů), jako tomu bylo tady. Ale co děj se někam posunul, něco se odhalilo a uteklo to rychle. Avšak bylo to o řád horší než první řada. 65 %

plagát

Šingeki no kjodžin - Season 1 (2013) (séria) 

Má to skvělé tempo, super akci, je to napěchované emocemi a dobře to umí prodávat postavy. Tím jak to neustále cválá kupředu to umě zakrývá kupu nedostatků, které to má. Hlavní a zásadní je naprostá neschopnost vůdčích postav zvládat byť elementární vojenskou taktiku a naprosto přehnané a nesmyslné mletí všech co se tam objeví v mlýnku na maso. S tím souvisí velká nevyváženost ve schopnostech všech postav i monster. Když se člověk na minutu zamyslí, tak si řekne "WTF to jako oni umí jen vyjet na koních na smrt bez nulové přípravy s nadějí že se z toho nějak zázračně vysekají?". Navíc některé přehnané patetický výjevy byly fakt moc. Ale asi bych taky neustále řval, když bych byl ve válce obklopen takovou kupou totálně neschopných velitelů. 75%