ainny

Možná, kdyby Comrades nebyli moje srdcovka, tak bych hodnotila jinak. Takhle z toho srovnání Road No. 1 vychází dost mizerně. Ano, ukazuje sílu přátelství, jaké může vzniknout jenom ve válce a v boji. Ukazuje lásku až za hrob. Jsou v něm silné scény. Dokonce naznačí i osudy těch, kteří byli válkou rozděleni. Ale zároveň má seriál spoustu hluchých a až příliš patetických míst, které mě prostě nebavily. Většinou nepřetáčím, takže jsem je s pohledem na hodiny přetrpěla, ale kdyby měl seriál o pár dílů míň a tím i větší spád, bylo by to ku prospěchu věci. Oba mužští hlavní hrdinové byli excelentní a So Jisub ukázal, že umí víc než jenom jeden výraz v našpulené tváři. Hlavní hrdinka oproti svým kolegům působila jako šedá myška a nebavila mě. Ještě že aspoň soundtrack byl jaký byl. Tedy výborný a ústřední píseň Same Heart královny korejského soundracku Baek Jiyoung je tak nádherná, že mi bude ještě nějakou dobu znít v uších. Nic víc mi ale seriál nedal. Škoda, čekala jsem víc.

Říká se, že Kim Ki-duka musí člověk buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Já se pomalu ale jistě začínám sunout do té první skupiny. Pieta je krutá, na začátku až nechutná, ale kdo vydrží a začne číst mezi řádky, ten pochopí. Pochopí, co chce infant terrible korejského filmu říct. A to na něm mám ráda. To, že svoje poselství tak dovedně skrývá. Ona pravda bývá dost často krutá, a proto Pieta ani jiná být nemůže. A konec? No tak ten byl geniální a natolik nekorejský, že já jsem spokojená.

Kýčovité, barevné a přece tak něžné jak to má být. Po dlouhé době pohádka, kterou - světe div se! - Amíci nezprasili a zůstali věrní předloze. Jen houšť a větší kapky.

Bez pozlátka, bez korejského patosu a ždímání emocí. Jenom holá fakta. Přesto si film udržel moji pozornost po celou dobu. Zpracování mi dokonale sedlo, stejně jako obsazení. Úsporná gesta, jenom výrazy tváře a přesto jsem cítila ty pochyby, kterými musel žalobce procházet. Sedl mi i konec, který se držel skutečnosti. Pokud máte rádi Vzpomínky na vraha, pak vás pravděpodobně zaujme i tenhle film, protože jeho vyznění je hodně podobné.

Milovaní Broučci, které jsem sice nedokázala přečíst, ale viděla jsem je mockrát a mockrát jsem poslouchala, jak mi je čte pan Höger z gramofonové desky. Takže už pro tu nostaligii nejde jít níž.

Loutky jsem nikdy moc nemusela, ale výjimky se našly. Hup a Hop patří mezi ně. Opičáky jsem milovala, a když si teď čtu, kdo všechno jim propůjčil svoje hlasy, je jasné, že jsem je milovala naprosto oprávněně. Jo, a milovala jsem je tak, že mi naši koupili i knížku, kterou pořád mám. :^)

Hodnotí dítě ve mně, které se na tyhle večerníčky vždycky strašně těšilo, a které je ochotné se na ně dívat zas a znovu i teď. :^)

Seriál po čtvrtém dílu odkládám. Navzdory obsazení mě ničím nezaujal, nedokážu dokoukat díl, aniž bych u něho neusínala a dívat se na etapy dalších xx hodin jenom kvůli roztomilým výrazům (je fakt výborný) Kim Soo-hyuna se mi nechce. Asi budu čestnou výjimkou, ale pro mě zklamání.

Co si dneska dáme? Něco akčního? Hraje tam Ryu Seung-ryung? Tak jo, to je dobrej nápad, jdem na to. A ejhle, on tam hraje i Lee Jin-wook. Tož to se mi bude líbit. Cože?! Kim Sung-ryung jako policajtka? Kristova noho a Jo Eun-ji druhá! V tom případě jde veškerá objektivita stranou a za tuhle čtyřku bod nahoru. Francouzský originál neznám, takže nemusím srovnávat. Pro mě ale dobře odvedená akční záležitost s dost dobrou kamerou a hudebním doprovodem. Nenudila jsem se, poslední půlhodina mě strhla, i když - upřímně řečeno - bez toho úplného finálového klišé bych se tentokrát klidně i obešla. Takže jo, pro dnešní večer jsem si vůbec nevybrala špatně.

1) Citlivě napsaný scénář, který ani na chvilku nesklouzne někam, kam nemá. I když zahraje na vážnější notu, tak daná scéna skončí divákovým smíchem. 2) Naprosto nepřekonatelná ústřední trojka, pro kterou tohle natáčení nebyla práce, ale od začátku do konce čistá a ryzí zábava. 3) Lee Yoo-bi, z které roste komička a doufám, že to nevidím jenom já, ale i korejští seriáloví a filmoví tvůrci. 4) Skvělý hudební doprovod s ústřední písničkou zasazenou do naprosto neuvěřitelné bitky. 5) KONEC! Konec, s kterým mívají Korejci často problém, je naprosto geniální, a já se po dokončení titulků smála nejenom celé závěrečné titulky, ale vlastně celé odpoledne. :^)