Spomienky na vraždu

Pečeť vraha má hlavně skvělou atmosféru a druhou polovinu osmdesátých let, ve které se děj odehrává, tomu filmu prostě věříte. Netradiční zádumčivý krimi-thriller, který místy svým černým a podivným humorem připomíná téměř tragikomedii, ale několika temnými a drsnými scénami i naprosto vážné drama. Poslední chválu namířím k hudbě, povedená. (30.07.2012)

"To, že jsem si ho tam honil, to je zločin?" Já tedy obvykle nevenčím svoji anakondu na místech vražd, ale u Korejců mě to zase až tak nepřekvapuje. Oni jsou trošku jiní. Třeba jeden vyšetřovatel vražd má za sebou dvě třídy střední školy a ten druhej si dal čtyřikrát devátou třídu základky. To se pak divák patrně nemůže divit tomu, že sprostí podezřelí jsou fackováni, kopáni, ohrožováni zbraní a věšeni hlavou dolů. Mě to vynucování přiznání přesto trošku štvalo. Ale atmosféru to mělo, to zase jó. (02.11.2021)

No ale toto bolo dosť tragické. Neskutočná nuda. Myslela som, že keď už som mala za sebou prvý kórejský film, že toto už nebude nijak zvlášť pre mňa divné. No divné to nebolo ale bolo to hrozné. Neskutočne zabité až dve hodiny filmu. Zbytočné naťahovanie, keď sa to tak vezme dokopy sa tam nič nedialo. Sem tam niečo napínavé ale inak samá nuda a krochkajúci kórejci, ktorých herecké výkony stáli za hovno. Čakala som od tohto filmu viac čo bolo veľká chyba. Mala som len zrejme šťastie, že ten predošlý kórejský film bol naozaj dobrý a plný nechutností. Myslela som, že tento bude rovnako skvelý. (10.07.2015)

Přestože nevím, jak probíhalo tehdejší skutečné vyšetřování série jihokorejských vražd, musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak civilně tuto kauzu Pečeť vraha rekonstruuje. Nemožnost dobrat se pravdy tu nenabývá filosofických rozměrů, ale drží se striktně v rámci jednotlivých vyšetřovacích metod. Do opozice se tu proti sobě staví (v podobě dvou detektivů) intuice a racionálno a jako poslední instance figuruje americká vědecká laboratoř. (Téma USA je obecně docela humorné, protože se tu o zámořských tajných službách mluví s až náboženským respektem a nakonec i na samotné výsledky z laborky se čeká jako "na smilování boží", jako na něco, co nezpochybnitelně vysloví verdikt - divák ale tuší výsledek ještě předtím, než se hrdina do zprávy začte.) Vrah není vyšinutá, excentrická osoba, která by se snažila upozorňovat na vady společnosti (jako např. Spacey v Sedm), film naopak úchyly a retardy důsledně staví do rolí falešných podezřelých. Pachatelova neodhalitelnost a zrádnost spočívá v jeho obyčejnosti a ve finální scéně jsou dokonce diváci sami označeni za potenciální viníky. _____ Někde jsem se dočetl, že Korejci tento film milují také proto, že jim dobře připomíná dobu tehdejšího vojenského režimu (např. noční sirény), ale západní divák by tady vůbec neměl mít problém se orientovat; dokonce mám pocit, že jde o jeden z nejpřístupnějších filmů a potenciálně dobrý úvod do jihokorejské kinematografie. (16.02.2011)

Kdo má nějaký vztah k policejní práci a alespoň v hrubém obrysu zná práci vyšetřování pochopí myšlenkové procesy a pocítí frustraci detektivů ještě lépe než jiní diváci. Tento film sice není špičkou typu Zodiac nebo eventuálně Sedm, ale to je také proto, že tyto zmiňované kousky jsou v prvé řadě koncipovány jako "filmy" (tzn. jde v nich o určité drama, vývin apod.). Memories of Murder skvěle a důvěryhodně vykresluje detektivy jako lidi bez superschopností, kteří se dokáží pořádně seknout a nakonec si i kvůli nepřízni osudu tak trochu honit vlastní ocas (jestli víte, co tím myslím). Případ je zpracován perfektně, právě absence senzací a nepřirozeně dramatických momentů opět jen podporuje realističnost celého snímku. Vyzdvihnout chci také miniaturní náznaky humoru, nebo chcete-li elegantní vložení absurdních situací do jinak vážného filmu. S přihmouřením oka tedy: 9/10 (14.04.2014)