B26354

Komorní drama o dvou odlišných ženských postavách, jedné s tragickou minulostí ale "opravdové", jejíž minulost je divákovi postupně odhalována její specifická a tvrdohlavá nátura pohání film. Některé formálně odlišené výjevy z minulosti jsou nejsilnějšími částmi snímku, nicméně se podílejí na podivné nevzváženosti filmu - společně s až nečekanými, "disneyovskými" scénami se zvířaty. Překvapila mě také občas funkční, občas zarážející absence ustavujících záběrů - především první půlka filmu v podstatě nezná celek a neustále nás vrhá z jednoho nedokončeného dialogu do poloviny druhého.

Zoufalý pokus o mockument z prostředí klasické hudby. Z filmu čiší jen čirá trapnost a zasmát se člověk může tak třikrát. Navíc postrádá Nosálov jakýkoli dramatický oblouk a divák tak nemá tušení, kdy už to konečně skončí - což ještě ve spojení s pro tento žánr typicky protahovaným scénám a absencí jakéhokoli funkčního timingu celku i jednotlivých vtipů vede ke vskutku útrpnému zážitku. Ocenit se dá na filmu akorát tak to, že je to komunitní projekt z mockumentem neposkvrněného prostředí, které by nabídlo talentovanému komikovi hromadu možností. Talentovaný komik nicméně chybí, stejně jako zápletka, funkční humor i divácké potěšení.

Slovy Terryho Gilliama, Phillip K. Dick tu byl první.

Přesně jak píše Rosomák: neskutečně nepůvodní. Vykrádáme od Medema k Fincherovi, od I'm not There k Donnie Darkovi, od Temného rytiře k...

Film počítačová hra. Jak stavbou (delší úvod, prvotní setkání s pouhými několika protivníky jak z tutorialu, následné vstoupení do neustálých nesmyslných soubojů, do kterého neustále proudí nekonečný tok nových protivníků, přerušovaných pouze krátkými intermezzy nutných ke změně scenérie), tak vytyčením několika formálních pravidel (především opakováním dechberoucích chvatů z několika kamerových úhlů - jak z PoP - a vedením honiček, ve kterých neustále a nesmyslně přichází nové a absurdní překážky).

Film není tak špatný, ale NENÍ adaptací komiksu V jako Vendeta. Přebírá jeho výstavbu, některé motivzy a symboliku (mnohé se z ní nicméně ztrácí, kupříkladu už jenom symbol V v kroužku je něčím mnohem míň). V zásadě je ploší, přitom ale aktuálnější (komiks není přímo neaktuální, jenom se nedotýká oněch ožehavých témat tak současným způsobem). Tento film je o USA a terorismu, a já nechápu, proč si tvůrci nemohli vymyslet vlastní postavy a svět a museli převzít Moorovu nejednoznačnou vizi fašistické Británie a osamoceného bojovníka Anarchie.

Film, který naplno splňuje o co se snaží - naprosto realistické zachycení jednoho školního roku spíše z pohledu profesora než žáka (víme pouze to co profesor, nicméně nás film nepouští do jeho soukromí a vůbec mimo školu a tím mu nedává "identifikační" výhodu) - který, alespoň pro mě, byl neskutečně přínosný, i když ne tolik působivý jako jiné filmy, kterým dávám ultimátní hodnocení.

Propracovaná mizanscéna, minimalistické pohyby kamery, skvělé herecké výkony a flashback který promění odcizenost v citlivost. Velice aktuální snímek.

Naprosto obyčejný film po všech stránkách, který těží pouze z toho, že ze dvou hlavních postav předvídatelného příběhu udělal vozíčkáře.

Cronenberg s Dickovským námětem. Inteligentní hra s realitou, fikcí a divákem, která většinu svých postupů a nedostatků dodatečně (a možná i nevědomně) ospravedlňuje (viz. závěr komentáře). Jejím záporem zůstává psychologická křečovitost, nedomyšlenost určitých "hráčských principů" a béčkové vizuální zpracování, které ale zůstává otázkou vkusu. S výjimkou vizuality jsou to stejné chyby se kterými se potýkají slabší kousky Dickovy tvorby. U Dicka jsou s určitou tolerancí pochopitelné - Dick psal většinu svých knih a povídek v až neuvěřitelném tempu, ale u filmu působí těžkopádněji. Podivné je že takovýto druh nedostatků u děl, které se zajímají o realitu jako takovu, přechází v klady - aktivizuje diváka a nutí ho se zamyslet nad principy samotné fikce před kterou stojí a tím i nad tématem díla.