Tōkyō sonata
Tokyo Sonata
Réžia:
Kijoši KurosawaScenár:
Sačiko TanakaKamera:
Akiko AšizawaHrajú:
Terujuki Kagawa, Kjóko Koizumi, Kódži Jakušo, Jú Kojanagi, Haruka Igawa, Tao Cučija, Kandži Cuda, Kendži Kawahara, Kazuja KodžimaVOD (1)
Obsahy(4)
Ryuhei Sasaki je typickým japonským obchodníkem a jeho rodina, kterou živí, by si na první pohled neměla mít na co stěžovat. Jak jeho manželka Megumi, tak synové Takashi a Kenji mají v podstatě všechno, co si kdy přáli. Ale nikdo z nich netuší, že se věci brzy změní, protože Ryuhei právě přišel vinou přesunu jeho firmy do Číny o práci. A jelikož byl vychováván v rigidních poměrech, stydí se nyní tuto událost oznámit svým blízkým a raději předstírá, že je všechno v pořádku, na obědy chodí do chudinských vývařoven a doufá, že brzy najde jinou práci, které je však v Tokiu nedostatek. Ostatně tento problém řeší i Ryuheiho starý přítel Kurosu, s nímž se muž jednoho dne setká. Ani on však nedonutí poníženého Ryuheiho k přiznání a raději hraje jeho hru s ním, stejně jako Megumi, která svého muže jednou náhodou zahlédne bloumat po městě, ale nechce se s ním dostat do sporu. A i synové začnou brzy cítit, že je cosi v nepořádku. Jenže vzájemné bloky, vytvořené dlouhodobým odcizením obou generací rodiny, bráni všem jejím členům cokoli změnit. Otevřené, na komunikační problémy soudobé japonské společnosti odkazující drama Kiyoshiho Kurosawy slavilo úspěch nejen v roce 2008 při mezinárodní premiéře na festivalu v Cannes, ale také na tuzemském Febiofestu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (6)
Recenzie (39)
Je to celkom dobrá dráma. Má dosť dobrý príbeh o mužovi, ktorý vedie ideálny život, má rodinu a aj dobrú prácu, keďže je vedúcim oddelenia v úspešnej firme, lenže všetko sa zmení, keď o prácu nečakane príde. Svojej rodine sa to hanbí oznámiť a tak sa snaží čo najskôr nájsť novú, lenže zároveň sa situácia v jeho rodine stále viac komplikuje. Spracovanie je celkom slušné, ale aj tak sa to ešte dalo podať aj o niečo lepšie. Hlavne som čakal niečo trochu iné, spočiatku to všetko pôsobí veľmi dobre, strata zamestnanie príde takmer okamžite, takže sa dej môže sústrediť na to hlavné, hľadanie práce pôsobí zaujímavo, rovnako aj trávenie času mimo domova a podobne. Na moje prekvapenie už ale čoskoro ide celá tématika o hľadaní práce bokom a tvorcovia si zvolili hlavne zameranie na samotné postavy v rodine a vzťahy medzi nimi, ale aj toto je našťastie podané dobre, všetky postavy sú zaujímavé, majú svoje vlastné problémy a sny, výborne zvládnutá je aj atmosféra v rodine, takže aj tak s tým väčšinu času nemám väčší problém. Lenže v tej poslednej tretine to už celé trochu upadne, hlavne som mal pocit ako keby to už stratilo nejaké plnohodnotné smerovanie a viaceré scény už ako keby patrili do iného filmu, hlavne tá pomerne samoúčelná so zlodejom, ale aj tak je to zaujímavé a dá sa to bez problémov dopozerať až do konca. A tak mi to celkovo príde ako taká dráma s občasným mierne čiernohumorným nádychom. Herecké obsadenie nie je zlé, síce mi niektoré postavy neprišli práve charizmaticky obsadené, čo platí obzvlášť pre hlavného hrdinu, ale celkovo s tým nemám žiadny problém, zloženie má pôsobiť dojmom obyčajnej rodiny a to sa aj podarilo. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, síce v niektorých situáciách mi sadli lepšie a niekedy zase horšie, ale celkovo mám z toho rozhodne dobrý pocit, Kiyoshi Kurosawa už len predsa má dosť skúseností. Tokyo sonata síce nie je taký film, akým vyzerá byť na prvý pohľad, ale nakoniec som spokojný aj s týmto, slušný film, aj keď skôr len na jedno, dve pozretia. 72% ()
Brutálně minimalistické drama o rodině, ve které trochu vázne komunikace, což se přirozeně nedovídáme ze slov, ale z rozmístění postav v prostoru. Promyšlenost dlouhých záběrů, kdy pouhé zaplňování prázdných míst obrazu vyvolává specifické emoce, je úchvatná. Krásně plynoucí snímek naráží teprve v poslední třetině. Jakkoli snová sekvence i tragikomická zlodějská vsuvka oživují polevující diváckou pozornost, jsou jako vyňaty z úplně jiného filmu. Odměřený závěr s fantastickou hudební tečkou naštěstí představuje návrat ke ztišené atmosféře předchozích minut. Dříve znepokojující mlčení nabývá nového významu. 75% ()
Poměrně drsný pohled do nitra nejen jedné rodiny jejíž vztahy naruší vyhazov hlavy rodiny z práce. Postupná frustrace všech členů rodiny vede ke vztahovému rozvratu a je zajímavé sledovat, jak se s tím kdo vypořádává. V samotném závěru už sice některé scény jsou trochu absurdní a postavy se chovají jako cvoci, nicméně vždycky se dá začít znovu ne? ()
Hodně příjemný film, který sice není o veselých věcech a o radosti ze života, ale o to více vyniká vyznění celého příběhu, kdy rozhodně každý ze zúčastněných hrdinů má něco, co ho trápí, a co se mu těžko říká nahlas. Přiznám se, že nemám příliš rád japonskou a vůbec asijskou mentalitu, ale ve filmech jsem schopný a ochotný to tolerovat a v tomhle případě pokud bych měl filmu jako takovému něco vytknout, tak by to zřejmě byla velice dlouhá stopáž a fakt, že jsem měl kolikrát problém se zorientovat v tom, co se tam vlastně konkrétně v tu kterou chvíli děje. Ale naštěstí po většinu filmu jsem zíral se zájmem na televizní obrazovku a byl opravdu upřímně zvědavý na celé zakončení tohoto japonského dramatu. Celkový závěr celého příběhu pak byl nesmírně sympatický a dával snad tušit nějaké radostnější a optimističtější vyhlídky pro celou rodinu, což bych jim opravdu srdečně přál. Takže když to tak nějak shrnu, tak od filmu jsem toho příliš neočekával, jen jsem doufal v pokud možno zajímavé, atraktivní a kvalitní japonské drama, což se také potvrdilo a já tak mohu se spokojeností konstatovat, že tenhle film byl hodně příjemným zážitkem. Ale nebylo to tak zcela bez výtek, o čemž jsem se už v tomto komentáři zmínil, a vzhledem k těm výtkám nemohu dát maximální hodnocení, ale myslím, že i čtyři hvězdy jsou kvalitním a především tím správným hodnocením pro tento film. ()
Veľmi dobre rozbehnutý film. So stratou zamestnania mám dvojnásobnú osobnú skúsenosť a aj napriek japonským špecifikám mi je táto problematika blízka. Prekážal mi hlavný hrdina, pretože nájsť tak nesympatického paka musela byť nadľudská drina. V poslednej štvrtine filmu som mal intenzívny pocit, že tvorcovia nevedia kam z konopí. Príbeh sa stával stále menej uveriteľným a celkom ho nezachránil ani excelentný klavírny záver. ()
Reklama