Hild

Výborné vztahové drama. Film se mi přesně trefil do noty. Podobná dramata opravdu můžu, hlavně když mají tak kvalitní scénář, jako tento a ještě k tomu podpořený skvělými a silnými hereckými výkony. Všichni herci se vzájemně skvěle doplňují. Další perfektní výkon Kate Winslet, charisma Patricka Wilsona také udělalo své, Jennifer Connely tady sice nedostala moc prostoru, ale herečka je to výborná, ovšem z Jackieho Earleho Haleyho v roli sexuálního devianta mi naskakovala husí kůže. Poklona scénáristovi, protože jeho postava je fakt dobře napsaná. Když se snímek chýlil ke konci, upřímně už jsem se připravovala na závěr opravdu tragického rázu, nestalo se tak a pro mě to bylo velké překvapení. Celý film tak vyzněl zase o něco reálněji. Postavy Sarah a Brad mohou být klidně Vaší sousedé, nebo Vy samotní. Celé to závěrečné propletení jednotlivých postav a to jak nenápadně jedna malá událost navazovala na tu další a ta zase na tu další na mě docela zapůsobilo. Původně jsem chtěla dát 5*, jenže pak se mě zmocnil pocit, že tomu přece jen ještě něco chybí. K plnému hodnocení mi ale vážně nescházelo mnoho.

Já si nemůžu pomoct, ale filmy posledních let odehrávající se v Iráku, v Afghánistánu a podobně mají možná jiné jádro, jiný příběh, ale ve výsledku mi přijdou úplně stejné. Tady to bude ale asi jen můj problém. Technicky výborně zvládnutý film, skvělý Matt Damon a také se mi líbil hudební podkres Johna Powella. K vyššímu hodnocení mi tam ale přece jen něco chybělo, když o filmu tak přemýšlím, tak si nemyslím, že by řekl něco překvapivého, nebo převratného, přesto se tak tváří.

Noooo, tak to byl teda nápor na emoce. Právě jsem silně probrečela asi 90 minut v kuse a klidně to tady napíši. Je to i můj život je silné citové vydíraní, jenže tady to tvůrcům nemůže mít nikdo za zlé, toto téma snad ani jinak natočit nejde. "Malé" drama jedné rodiny, kterou postihla nemoc dítěte, vždy zákonitě útočí na ty nejhlubší city diváků. Nick Cassavetes po Zápisníku jedné lásky natočil další jemný a citlivý film, který nemůže nechat žádného diváka chladným. Kdybych měla hodnotit pouze to, jak mě film emočně dostal, dám jasných 5*, jenže ten film není vůbec dokonalý. Především těch pár scenáristických zaváhání, například věty typu: "Jsem rád, že mám rakovinu, jinak bych tě nepoznal" jim fakt nebaštím. Velká pochvala hlavním představitelům, předvedli opravdu uvěřitelné výkony, především pak Abigail Breslin a marně si vzpomínám, jestli jsem Cameron Diaz někdy viděla v lepší roli.

Pro mě jde bohužel o zatím nejslabší film Sofie Coppoly, rozhodně ale ne vyloženě špatný. Sofia má svůj osobitý styl, troufám si říct, že její film bych už poznala, i kdybych předem nevěděla, že se jedná o její film. Umí skvěle zobrazit vnitřní pocity člověka, tento film je o samotě a tak se Sofia snaží ten pocit samoty přenést i na diváka, jenže se snaží až moc, vyloženě divákovi ten pocit vnucuje, až z toho vzniklo to, že já nakonec necítila vůbec nic. Rozhodně je tady jistá malá podobnost se Ztraceno v překladu, jenže na rozdíl od tohoto filmu tam stačil jeden pohled hlavních hrdinů a já jako bych prožívala všechno to, co oni, tady jsem si po celou dobu snažila najít tu cestu k hlavnímu hrdinovi, ale nepodařilo se. Na začátku mi navíc vadily ty dlouhé bezeslovné scény, vím, že mají svůj účel a právě tyto scény měly vyjádřit tu samotu, jenže to na mě působilo až moc zdlouhavým dojmem. Pokud se nevcítíte do hlavní postavy a nenajdete si k ní cestu, film vás bude hodně nudit, pokud si ale tu cestu najdete, tak věřím, že si vás film může získat.

Film, který šel úplně mimo mě. Tohle bylo prostě utrpení. Měla jsem co dělat, abych se vůbec dodívala do konce, pro mě tady nebylo absolutně nic zajímavého, postavy mi přišly hrozně směšné. Dobří herci to u mě nezachránili. Zkrátka humor bratrů Coenů mě totálně minul.

Nádhera. Neuvěřitelně procítěný a upřímný film v každém svém tónu, v každém záběru, v každé větě. Takhle podávané emoce mám opravdu ráda, neměla jsem pocit, že by mi ty emoce někdo vnucoval. Děj plyne pomalu, ale celá ta kouzelná atmosféra mě dokonale vtáhla a já nechtěla, aby film skončil. Závěrečná scéna je opravdu nádherná a dojemná, slzy jsem skutečně zadržet nemohla. K tomu navíc překrásná hudba, fantastický Johnny Depp, výborná Kate Winslet. Nemám jediný důvod, proč nedat plné hodnocení. Tento film je totiž fakt KRÁSNÝ.

Přiznám se, že filmy Adama Sandlera moc nevyhledávám, ale tohle bylo vcelku příjemné. Celé dvě hodiny mi rychle uběhly, párkrát jsem se i zasmála. Bohužel opět se film nevyhnul několika trapným momentům a klišé. Pokud ale hledáte oddechový film na večer, na který byste se chtěli podívat se svou drahou polovičkou, tak Zkus mě rozesmát určitě není špatná volba. Už jen kvůli sympatické hlavní dvojici, kterým to spolu opravdu seklo.

Přijde scénárista za režisérem a ptá se ho: "Ty Michaele, tak jaký chceš ten příběh k třetím Transformerům?" A režisér odpovídá: "To máš úplně jedno, hlavně ať se to natáhne do dvou a půl hodin, však já jim z té poslední hodiny udělám takový nářez, že si všichni sednou na zadek a budou z kina odcházet beze slova." Tak přesně tohle mě napadlo při odchodu z kinosálu. Neuvěřitelně natahovaný děj a vlastně se nestane vůbec nic podstatného. Chvíle, kde není žádná akce, jsou neuvěřitelně nudné, což je něco, co u Michaela Baye neznám. Do příběhu se dostává několik nových postav, ale totálně zbytečných. Co měla sakra například znamenat postava Johna Malkoviche? Nejsou zde otravná dvojčata z dvojky, ale zase jsou tady otravní dva malí robotci. Celou hodinu a půl divák čeká na pořádnou akci, protože vážně příběh tohoto dílu není vůbec zajímavý. Samozřejmě, celá závěrečná hodina je nářez a vlastně i do kina doporučuji zajít, protože nic víc monstróznějšího a velkolepějšího letos v kině neuvidíte, ale mně to nestačí. Michael Bay si navíc nenechal pro diváky na konec žádná esa, žádné překvapení. Co se týče hereckého obsazení, tak Shia to drží a Rosie mi nevadila. Transformers 3 jsou pro mě obrovské zklamání, vím, že od žádných filmů Michaela Baye nemůžu očekávat velký příběh, ale tenhle film je úplně prázdný, jakoby si Michael myslel, že akce a efekty stačí k dobrému filmu.

Takhle to vypadá, když se opravdu silné téma dostane do špatných rukou. Vím, že internet je zrádný a že čtrnáctileté holky toužící po lásce uvěří komukoliv, kdo jim napíše, jak je krásná, úžasná a výjimečná. V tomhle věku se určitě většina dívek občas chová hloupě, ale tohle byl vážně extrém. Přitom stačilo málo, trochu pozměnit scénář tak, aby hrdinka nevypadala jako sedmiletá holčička, aby tomu divák mohl opravdu uvěřit a nemusel pořád nad vším kroutit hlavou, rázem z toho mohl být úplně jiný film. Tento příběh se totiž rozhodně může stát, ale tady je vážně špatně podán. Ke konci se celý film snaží přitlačit, ale na mě to nezafungovalo a hlavně úplně emočně minulo, což je u tohoto tématu asi chyba. Promarněný potenciál, nicméně herecké výkony dobré, nejvíce se mi líbila Catherine Keener.

Jelikož první film Larse von Triera, který jsem viděla, byl Antikrist, tak asi chápete, s jakými obavami přistupuji k jeho filmům. Dogville je však zcela něco jiného. Přiznávám, že prvních pár minut jsem s danou formou měla trochu problém, byl to spíše takový nezvyk. Tohle ale vážně trvalo jen pár minut, pak mě film dokonale vtáhl a vše mi přišlo už naprosto normální a celé to jakoby divadelní provedení se mi nesmírně líbilo. To, co film v sobě ukrývá je neuvěřitelné a hlavně krutě pravdivé. Dokonalý obraz každého člověka, to, jak se svět staví k náznaku slabosti, Trier tady vytáhl to nejčernější z lidského nitra (a každý z nás to tam má) na povrch a to naprosto úžasným způsobem. Tento film není pro každého, hlavně ta forma nemusí být všem příjemná a někteří si řeknou, že je celý ten příběh přehnaný, ale toto můžou říct jen ti, kteří nepochopí to, co se skrývá pod povrchem. Film má tři hodiny, takže bylo tady pár momentů, kdy jsem se trochu začínala nudit a v půlce filmu by mě ani nenapadlo, že filmu dám plné hodnocení. Jenže po dvou hodinách od skončení filmu ho nemůžu dostat z hlavy, celé to teprve zpracovávám a zjistila jsem, že ten film je vlastně geniální a myslím, že mě čeká bezesná noc, protože tohle z vás jen tak nevyprchá. Tohle není klasických 5*, které dávám některým filmům, je to jiných 5* jinému a zcela vybočujícímu filmu. Vím, že se v nejbližší době na film znovu nepodívám, ale pamatovat si ho budu navždy.