Javert

Scény s Kissingerem a prvním setkáním policejních předáků pěti kontinentů jsou jednoduše geniální. Pak už to místy začíná skřípat, tlačí se až moc na pilu absurdity a tvůrci jakoby moc okatě chtěli po divákovi, aby hýkal smíchy. To se alespoň u mě nestalo, ale i tak jsem se Strange Case strávil příjemnou britskohumornou hodinku. I na Watsonovu stařeckou demenci jsem si po chvíli zvykl...

Jiří Hálek lepší Bolka Polívky!

Bond se vrací ke kořenům a já nadšeně tleskám a sem tam uroním nostalgickou slzu. Jednou za znovuobjevení Conneryho Aston Martina za zvuků Barryho klasického motivu, podruhé třeba za kancelář Ralpha Fiennese v závěru. A tak bych mohl pokračovat dál. Láska na první pohled.

Labužnický filmový zážitek. Clément se nebojí servírovat to nejlepší z filmového řemesla již od samého začátku. Pominu-li symbolismem oplývající scénu s dítětem konfrontovaným s cizím prostředím, musím zmínit příjezd Tonyho na nádraží v pustině kdesi u kanadsko-amerických hranic. Nebudu určitě sám, komu nasnímání a atmosféra připomínala příjezd Harmoniky v Tenkrát na Západě. Z hlavy jen tak nedostanu ani fascinující prolínání Laiovy hudby a obrazů přírody, které působilo příjemně kontrastně vůči hlavní příběhové linii mísící v sobě noirový feeling (možná jen díky tomu bezbřehému Ryanovu charismatu, které nepozbyl ani po šedesátce), bizarnost (postava Aldo Raye, médium), romantiku a klasickou heist kriminálku. A jak film dopadl herecky? Ač jsem byl zvědavý hlavně na dvojici Trintignant-Ryan (tj. dvě generace drsných chlapů), okouzlen jsem byl i z představení zbytku hereckého osazenstva. Jak Ray, tak Gaven, nebo Massari podali naprosto bezchybné výkony. A k Tise Farrow snad jen jedna věc - z dcer-hereček režiséra Farrowa je ona ta nejhezčí.

Po prvním zhlédnutí v létě jsem měl k nadšení daleko, avšak po projekci č. 2 mohu prohlásit, že Ted se mezi zbytkem současné americké komediální produkce vůbec nemá za co stydět, ba naopak. Svěží veselohra, která sice nepřináší nic nového v oblasti příběhového schématu, ale pobaví drobnými milými maličkostmi a sympatickými charaktery.

Budu asi jediný, kdo si užil víc městskou část filmu s mnohdy až groteskními postavičkami (kamelot-informátor, minimálně jedna potencionální femme fatale, řízný Ed Begley), než tu zasněženou. V té se totiž jinak slušně rozjetý příběh (s perfektně vykreslenou a ztvárněnou postavou detektiva Wilsona) "zašprajcuje" a až do tolik očekávaného finále divák sleduje jen neslané nemastné přešlapování na místě. A chemie mezi Ryanem a Idou Lupino nefunguje.

Na film typu "motýlci v břiše" jsem čekal od Beginners a dočkal jsem se! Chvílemi příjemně melancholické, jindy radostí ze života překypující, ve výsledku kouzelně lidské.

Whose dick is it? Friedkin se v sedmasedmdesáti letech nebojí experimentovat, a to je dobře. Redneck thriller par excellence, po jehož zhlédnutí si snad ani nechci představovat McConaugheyho v jiných rolích, než těch chladně nekompromisních, brutálních a perverzních Jižanů. Nic pro slabé nátury, naštěstí.

V první polovině povedený, svižný a perfektně fungující kříženec Slendera (téma) a Alana Wakea (atmosféra), ve druhé nudně se vyvíjející drámo.

Heist ze staré školy ne nepodobný následujícím Yatesovým hollywoodským zářezům. A tím nemyslím jenom Bullitta (obě autonaháňačky jsou fapfap), ale i Eddieho Coyla. Zlatý fond britské krimi.