zelvopyr

Zamiloval jsem se do toho stylu. Nijak zvlášť vlastně žádná ingredience nevyniká (i když titulková verze While my guitar gently weeps je nádherná), ale dohromady to tak skvěle funguje bez nějakého křečovitého moralizování, snahy o dramatický oblouk za každou cenu, snahy po dokonalosti...

Film intenzivní. Co mrzí je, že sice je užit motiv Doors / dveří - kapela tohoto jména ovšem zcela zásadně vychází z Williama Blakea a jejím motivem je příměr o podobných dveřích, o kterých film oklikou pojednává... tedy, šlo jej do exorcistického mišmaše alespoň nějak propojit. Ale možná tvůrci nepodnikli vůbec žádné rešerše. Škoda.

Tohle vůbec nebyl až tak horror, a bylo to skvělé. Zdálo by se, že je tu nějaký přízrak, který je s námi. Postupně nás ovládne, někoho silněji, někoho méně. Ale není úniku.

Sledoval jsem bez dechu hlavní herecký výkon (ne, nikoli sousedka, i když se Netflix opravdu snažil rozdmýchat nějakou tu rasovou ublíženost) a říkal si - jak jen jsi schopen se vžít do role, až tě pohltí, a přitom se jí nenechat osobně zničit? Žaludek mi nedával shlédnout to bez alespoň několikadenních pauz mezi díly. Zdatně přihrává i otec, pár zajímavých úplně vedlejších postav. Ostatní jsou karikatury zlého rasistického systému a nenávisti k menšinám a kapitalismu, obžaloby toxické cismaskulinní emeriky a vůbec obvyklé současné agitky zešílevších aktivistů nutících filmaře k těmto úlitbám. Za to první maximum, za to druhé znechucené fuj.

Takřka OK. Sluníčkové, hipísácké, veganské... A těm, co chtějí realitu, doporučuji Hemingwayovu Smrt odpoledne.

Protože ne.

Seriál postavený na stejném principu jako např. Požárník Sam a další oblbováky pro děti. Zobrazovaná společnost se skládá výhradně z jedinců s IQ kolem 30, kteří naprosto nejsou schopni samostatně přežít. A jediná výjimka, zde Vic. Ten má IQ zhruba 70, čili naprosto vyčnívá jako génius, jakkoli je v skutečnosti jeho inteligence přinejlepším mdlá. A kolem tohoto silného základu jsou vystavěny "zábavné" epizody s didaktivním tahem na nevolnost.

Bývaly doby, kdy mě hrozně iritovalo, že si film/seriál hraje na sci-fi a přitom důkladně znásilní tu část "sci". Tady korejci okázale ignorovali nejen fyziku, ale i chemii, biologii a ostatní hard, ale i soft science. Jelikož se v tom moc neryli a nesnažili se to okecat, ale vyprávěli o něčem úplně jiném... tak to nakonec vlastně tolik nevadilo. Takže atmosféra fajn, nebýt hysterického poštěkávání a štkaní, bylo by to ještě lepší. Slaboučké 4*.

Ten film byl tak divný a schematický až tak moc, až to trochu smazalo jeho hloupost. A jeho naivita byla snad i jeho výhodou. Osobně jsem se jako malý kluk, samozřejmě (jako miliony dalších), zamiloval do Ljudmily Berlinské. Nějaká ta léta poté jsem si ovšem dost zkomplikoval život, když jsem na prahu dospělosti strávil přes čtyři roky s její dosti věrnou českou kopií :-) včetně toho zpěvu a piána. Vlastně mi to tehdy ani nedošlo. Inu, tohle nemohu relevantně hodnotit.

Celkem dost nepříjemné! Španělé se toho nebojí, řežou do plných od prvních minut a jsou jaksi historicky velmi konzistentní - co fungovalo kdysi, funguje i dnes. Přes moji neúctu k nim hlavně pro ono kdysi (které zatíží karmu navždy) je ta poctivost přístupu velmi chvályhodná. Jako tradičně jejich filmografie nemá skrupule vykročit mimo prošlapanou cestu. (nechtěl jsem spoilovat, no...)