Recenzie (353)
Bodysong (2003)
Průměrný odvar uměleckých koláží typu KOYAANISQATSI.
Kurz sebaovládania (2003)
Výborná úvodní 1/4 jde v duchu PUNCH-DRUNK LOVE a nejlepších komedií Bena Stillera, zbytek je Sandlerův přeplácaný "you-can-do-it" standard. Škoda. Ale Jack je fakt sladký, takže celkově cca za 70%.
New York, New York (1977)
Scorseseho přípravka na ZUŘÍCÍHO BÝKA, které navzdory výborné druhé půlce chybí cosi k dokonalosti. Třeba intenzívnější jiskření mezi De Nirem a Minnelli. Není divu, když oba přišli z úplně rozdílných kinematických světů. Blýskavost starých hollywoodských muzikálů se tu kříží s dalším Scorseseho buranským cholerikem. Tohle je absolutní mičurin, ale i tak stojí za to.
Být či nebýt (1942)
"V Londýně vám říkají Koncentrákový Ehrhardt" aneb nejlepší válečná komedie všech dob (o chlup lepší než M.A.S.H. a o krok před francouzskými veselohrami).
Pán ringu (1998)
Nebýt závěrečného rozjímání a Jerryho sebe-agitačního projevu, mohl to být KAMEŇÁK po americku. Se Springerem jako troškovsky ďábelským pokušitelem chudých mas a uvadajících herců (viz Dudikoff jako americký Vašut). Jako sociální satira to funguje nejlíp.
Irónia osudu (2002)
Vedle teleshoppingu jsou největším kulturním morem současné Ameriky happy-endové morality. Slibný námět se pod nánosy zpytování, zpovídání a prozřívání propadá k rozvláčnému průměru. Tohle chtělo Hitchcocka či Wildera, nebo proboha aspoň Schumachera...
Tiene zabudnutých predkov (1964)
A pak, že Sověti nebyli formalisti. Celkem prostý příběh prokleté lásky je zabalený do neuvěřitelné formy - ve filmu snad není scény, ve které by se nehýbala kamera a nezněla hudba, směs lidových balad a svižných orchestrálek. Má to drajv Kusturici a vizuální údernost horrorových filmů.
Návrat do budúcnosti 2 (1989)
Dost banální vize budoucnosti, dobrá tak akorát pro vášnivé milovníky úplých džín, skejtů, pepsi, Michaela Jacksona a 80-ých let obecně.
Zmena stavu (1980)
K Russellovi se obvykle hlásím, ale tohle může být dneska terno už jenom pro pár podzemních podivínů. Způsob, jakým KR mixuje pavědecké žvanění se svými pornonáboženskými vizemi, svědčí spíše o chybějící producentské kontrole než o autorově géniu. Zajímavý špatný film.
Andy Warhol's Trash (1970)
Jehly v žilách, nekrytá přirození, těhotná nahota, masturbace pivní flaškou... tohle je dost neuvěřitelný mix vážné výpovědi a undergroundových bizarností a asi nejlepší film Paula Morrisseye.